„Mám dvě vnučky, které jsem do Zubří začal vozit na házenou do Lesany. Takže teď trochu více fandím Zubří,“ povídal legendární kouč během nedávného extraligového zápasu Zubří s Karvinou, před kterým mu domácí činovníci osobně popřáli k 75. narozeninám a fanoušci obou rivalů mu vestoje aplaudovali a skandovali jeho jméno.
Byl jste dojatý?
Jsou to milé pocity, protože v Zubří mám na co vzpomínat. Myslím, že jsem tady mohl nějakou stopu zanechat stejně jako v Karviné.
Udělaly vám vnučky radost, že si vybraly házenou?
V první řadě jsem šťastný, že sportují. Narodily se v Severním Irsku, kde dlouhou dobu žily. Do Česka se vrátily před třemi lety. Pro ně byla házená nová. V Británii tenhle sport prakticky neexistuje. Baví je to, dělají to rády. Nejdu cestou, aby byly za každou cenu výborné, ale aby byly v kolektivu, měly kamarádky, cítily se dobře.
K házené jste je přivedl vy?
Ještě předtím, než se dcera přestěhovala do Česka, hledala pro holky formu sportovního vyžití. Sama navrhla, aby hrály házenou, když ji dělal děda, a nebyl jsem proti.
Jiří KekrtNarodil se před 75 lety v Kopřivnici, trénoval jen mužské týmy. První extraligové tituly získal v Zubří v letech 1996 a 97, do klubové pokladnice přidal ještě tři stříbra a bronz. Mistrem se stal i čtyřikrát s Karvinou a slovenskou Považskou Bystricí. V Rakousku dostal ocenění Nejlepší trenér roku za stříbro s podceňovaným Stockerau. Na olympiádě v Soulu 1988 byl asistentem u československé reprezentace (6.), na Euru 1998 vedl český tým sám (10.). |
Lesanu jste jim vybral cíleně?
Žiju v Kunčicích a klub je na dojíždění nejblíže. Volil jsem nejkratší a nejschůdnější cestu. Tím jsem se de facto vrátil do Zubří a poslední dva tři roky se v hale objevuji dost často. Občas zajdu i na extraligové zápasy.
Trenérské řemeslo vám nechybí?
Ne, jsem v řádném důchodu. Funkci trenéra je třeba nechat mladším, kteří jsou pokročilejší. Házená se rychle vyvíjí. Ať ji dělají mladí a hlavně ať ji dělají dobře. Věnuji se rodině, vnučkám, starám se o rodinný dům, zahradu, rád si zajedu do divadla v Ostravě.
Zubří trénuje Ondřej Mika, Karvinou Michal Brůna, oba vaši bývalí svěřenci.
Jsem rád, že jsem v řadě mužstev vedl nynější trenéry. Je to vždycky dobrý pocit, když víte, že jste pracoval s lidmi, kteří jsou nyní na výsluní. Když se potkáme, vždycky se ke mně hlásí.
Jak se vám líbí jejich práce?
O Michalovi se nemá cenu bavit. Několik let po sobě v Karviné ukazuje, že je kvalitní trenér. Ondra je trenérský novic, ale také jde vidět, že Zubří posouvá. Těším se, jak to bude v příští sezoně. Má to těžší, protože řada dobrých hráčů, kteří ukážou svůj talent, odchází ze Zubří pryč.
Chci navázat na tátu, Francie mě inspiruje, říká budoucí kouč Zubří![]() |
Když jste vyhrál se Zubřím extraligové tituly v letech 1996 a 97, bylo to jinak, že?
Přišel jsem v situaci, kdy Zubří postoupilo ze druhé ligy do extraligy. V týmu byly osobnosti – Titkov, Kyryljuk, spousta talentovaných Zubřanů, kteří jenom snili, že by něčeho mohli dosáhnout. A když najednou zjistili, že toho můžou dosáhnout, dokázali se vybičovat do krajnosti. Družstvo začalo fungovat a bylo úspěšné. Bohužel po dvou titulech se postupně rozpadalo.
Kam řadíte extraligové tituly s nejmenší obcí, kde se hraje profesionální házená v Česku?
I pro mě to bylo něco nového. Tady jsem získal mužské tituly poprvé, jsou pro mě nejvíce. Házená má v Zubří tradici, ale pohybuje se v sinusoidách. Někdy jsou nahoře, jindy dole. Byť musí trenéři neustále začínat s novými hráči, dokážou mužstvo dotáhnout na solidní výkonnostní úroveň.
Po vás už ale klub přidal jenom jedno extraligové zlato.
Následovala celá řada medailí, druhých a třetích míst, často se bojovalo o titul a často jsem při tom stál na lavičce. (úsměv)
Jak se vám líbí dnešní házená?
Působil jsem na vrcholové úrovni přes třicet let. Vývoj jsem krok po kroku sám zažíval. Netrénuju pět let a za tu dobu šel vývoj dopředu.
Vedl jste i českou reprezentaci, kterou po Španělovi Sabatém převzali čeští trenéři, mimo jiné i Brůna s Mikou. Co říkáte na tuhle volbu?
Těší mě, že jsou to kluci, se kterými jsem v minulosti spolupracoval. Záleží na nich, čeho dosáhnou. Jsem přesvědčený, že na úrovni reprezentace to může být lepší než v poslední době.
Co byste změnil u národního týmu, který na nedávném světovém šampionátu skončil devatenáctý?
Snažil bych se udržet na současné úrovni obranu, která je dobrá. Tam je posun patrný. Musí se ale pracovat od základu na útočné fázi. Od prvního kroku, přechodu do rychlého i postupného útoku. To na mistrovství světa nefungovalo.
Bylo tam tedy něco pozitivního v ofenzivě, na čem by se dalo stavět?
Nechci být kritický.
Líbilo se vám alespoň něco?
Nic. Říkal jsem si, jak je možné odjet na mistrovství s tímhle útokem. Za tři roky se toho hodně neudělalo. A neberu fakt, že řada dobrých hráčů scházela.