Kanoista Ježek vyhrál kvalifikaci, s přehledem pak postoupil i ze semifinále. "Jezdí na tomhle kanálu v jiné dimenzi," říkal jeho slovenský soupeř Alexander Slafkovský.
Jenže už v páté brance finále dostalo Ježkovo vítězné tažení trhlinu - a to zásadní: zlomené pádlo.
"Štrejchnul jsem s ním o překážku nebo o dno. Je sucho, nižší stav vody - a i když jsou tahle pádla z karbonových vláken, co se používají i ve vesmíru, a jsou neskutečně pevná, tak taky nevydrží všechno," říkal.
Pádlo bylo nejprve jen nalomené, zkoušel s ním pokračovat, dokonce si držel čisté konto, bez šťouchů. "Ale cítil jsem, jak se ohýbá, že to nejde."
Potom se už zlomilo zcela. Ježek přesto za velkého aplausu publika jel dál. Dokonce eskymoval a i bez pádla zvrátil loď zpět. "Já ji otočím zpátky i rukama. Tak jsem doufal, že to zvládnu."
Kdysi, v pionýrských letech vodního slalomu, si vozili závodníci v lodi náhradní pádla. "Jo, to bylo v šedesátých letech," přitakal. "Ale i kdyby mi tady někdo hodil jiné pádlo ze břehu, diskvalifikují mě. Podle pravidel mohu dojet jen s tím, které jsem měl na startu v lodi," vyprávěl.
Kajakář Vavřinec Hradilek sice do cíle dovezl pádlo kompletní, přesto byl i on zklamaný. Podobně jako Ježek v cíli říkal: "Je mi fakt líto těch diváků. Česká hymna by se jim líbila."
Stříbrný olympionik k ní měl nakročeno, na mezičase vedl o půldruhé vteřiny.
"Jel jsem velmi dobrou jízdu," pochválil se. Osudnou se mu však stala branka číslo 15. "Zvrhnul jsem se tam k pravé straně, celá loď mi sjela dolů a už jsem nezvládl dojet do další branky." Padesátivteřinová penalizace znamenala konec všech nadějí.
"V tu chvíli jsem nevěděl, co dělat. Takový složitý emoční stav," líčil. Od pátečního rána, kdy pohárové boje v Troji začaly, byl miláčkem publika. Prohlédnout si z břehu trať bylo pro něj značně komplikované. "Vždycky to skončilo tím, že jsem se místo toho fotil s diváky. Ale jsem strašně rád, že jich tolik přišlo. Vůbec posledních čtrnáct dnů od olympiády bylo neskutečných."
Přestože toho natrénoval méně než jindy, věřil si, že i v Praze může pokračovat po medailové vlně.
"Já to tady znám. Věděl jsem, že když se mi to tu povede, tak jediný, kdo mě v Troji může porazit, je Jířa Prskavec. A ten na startu nebyl. Jo to ode mě trochu silácky řečeno, ale takové zkušenosti tu prostě mám."
Zmiňovaný Jiří Prskavec, mistr světa do 23 let, se letos nenominoval do dospělé reprezentace. Startoval tedy alespoň jako předjezdec - a dosáhl druhého absolutně nejrychlejšího času dne.
