S PBP jste musel splnit jasný cíl - titul. Jaká jsou vaše očekávání v Plzni?
Stejné, neliší se. Chci dosáhnout maxima. Navíc si myslím, že máme opravdu šanci uspět. Nelze to hodnotit pouze z výsledků týmu. Chceme mít co nejvíce výher, ale pro mě je zásadní konstantní zlepšení všech hráčů v týmu. Cíl mám jasný, na konci sezony chci vidět lepší mužstvo než na začátku ročníku.
Jak těžké bylo vrátit se zpět do české ligy?
Snadné. Hrozně jsem si užil sezonu, co jsem strávil v PBP. Mám v Praze pořád několik velice blízkých kamarádů. Teď si buduju vztahy v Plzni. Najednou si dokážu představit, že bych tady zůstal i déle než jednu sezonu. Přechod nebyl vůbec složitý. Člověk už věděl, co může očekávat. Prostředí znám, teď mám ale před sebou hodně práce, abych tým posunul na vyšší úroveň.
Proč jste vlastně nezůstal v PBP po úspěšné sezoně?
Měl jsem možnost vrátit se trénovat na univerzitu. Bral jsem to jako rozdělanou práci, kterou jsem chtěl dokončit. Znal jsem tam hodně mladých studentů. Navíc jsem si říkal, že bych se pak před sezonou mohl vrátit. Nakonec z toho sešlo. Trochu mě to mrzelo, ale nelze něčeho dlouhodobě litovat. Když se pak naskytla možnost, že by o mě měli zájem v Plzni, neváhal jsem. Když jsem navštívil město a dozvěděl se víc o místním klubu, velice mě to zaujalo. Z dlouhodobého pohledu si myslím, že bychom tady mohli vybudovat velmi silný tým a konkurovat nejlepším v české lize.
Dřív jste působil také ve Francii, byl to velký rozdíl oproti českému prostředí?
Byla to první zkušenost s Evropou. To je vždycky velký krok. Menší klub, velice základní zázemí a malý počet tréninků. Hráči na to neměli příliš času. Ale užíval jsem si to i tak. První zkušenost je vždycky hrozně cenná. Když jsem pak přišel do Česka do PBP, viděl jsem velký rozdíl. Skvělá organizace, velmi dobře vedená. Kluci to dělají ve volném čase, ale na výborné úrovni. Chceme to v Plzni posunout na podobnou úroveň.
I díky americkému fotbalu hodně cestujete, jaký k tomu máte vztah?
Fotbalu děkuji za mnohé. Poznat svět a různé kultury je obrovský benefit, který vám americký fotbal dá. Cestování miluju, ale mám štěstí, že jsem snad z nejkrásnějšího koutu světa. Severozápad USA je nádherný. Příroda, hory. Domov mi často chybí, ač jsem si Evropu ohromě oblíbil.
A jaké je vaše nejoblíbenější místo mimo váš domov?
V Evropě asi Praha a Paříž, obě města mě fascinují svou kulturou a atmosférou. Těžko se mi však říká, jaké místo se mi líbí nejvíc. Mám rád moře a teplé prostředí. Nedávno jsem byl v Kapském Městě, tam se mi ohromně líbilo. Po letech bych se chtěl podívat zas na Havaj. Většinu času teď ale trávím v Evropě, takže Chorvatsko a jižní Francie jsou pro mě v létě ideální místa. Sluníčko, voda a skvělá kuchyně, tím nikdy nepohrdnu.
Měl jste v kariéře nějaký hráčský či trenérský vzor?
Od dětství fandím Chicago Bears. Jelikož jsem už trochu starší, tak můj oblíbený hráč v dětství byl legendární running back Walter Payton. Hrdina, jen těžko si můžete vybrat lepšího hráče, než je on. Legenda, po které je pojménovaná řada trofejí v NFL. Není to ale jen sportovec, jeho charakterové vlastnosti a smutný osud z něj vytvořily doslova sportovní kult.
Jesse Thompson jako trenér Prague Black Panthers
Trénoval jste někdy hráče, kteří působí v NFL?
Trénoval jsem v profesionální lize, kde hlavní cíl hráčů byl se dostat zpět do NFL Měli jsme v týmu Omaha Nighthawks i dva hráče, co vyhráli prestižní Heisman Trophy pro hráče z univerzitní soutěže. Pár quarterbacků si zahrálo i v NFL, řada dalších se dostala do týmů jak Rams, Seahakws, 49ers, Raiders, Chargers a Redskins. Těch kluků, co se protočili mezi NFL a nižší soutěží, jsem poznal opravdu hodně. Pro každého je to největší sen, ale dostat se tam a udržet se, to se povede jen opravdu výjimečným jedincům. Konkurence je neuvěřitelně obrovská.
