„Moje umístění v uplynulé sezoně je takovým odrazovým můstkem. Byla jsem spokojená z padesáti procent, ještě hodně závodů se mi nepovedlo. Mohlo to být lepší.“
Jeriová zahájila přípravu na sezonu v novém stylu. „Mám realizační tým, který jsem nikdy neměla.
Mám kondičního trenéra, který si vloni spíš ten můj sport oťukával a poznával, co je potřeba. Vsadila jsem i na psychologickou přípravu, a také mě zaštiťuje, pokud se týká organizačního zázemí, liberecká Dukla. A můj speciální trenér je můj otec. Teď je to super,“ naznačuje Jeriová, že to s útokem do nejlepší světové desítky myslí opravdu vážně.
Jeriová začala se saněmi v Klášterci nad Ohří. „Je tam dráha a tradice. Jednou potřebovali mladou žákyni, aby jim pomohla v družstvech, a už jsem u toho zůstala. Hlavně díky otci, který viděl šanci, že bych se dostala na olympiádu v Salt Lake City, což se opravdu povedlo. Pak viděl šanci, že bych mohla jezdit do světové desítky. Tak se zadlužil a koupil mi kvalitní saně.“
A jak vnímá nebezpečí v ledovém korytu? „Mám respekt, je to adrenalinový sport, který podle mě nemůže dělat každý. Kdo má strach, ten prostě hraje třeba šachy. Vždycky se něco může stát, ale se zkušenostmi člověk získává jistotu,“ tvrdí Markéta Jeriová.
