Je možné, aby v této disciplíně mělo velkou šampionku Česko?
Pain vůbec neváhá. Je!
Ano, bude to - v souladu s jeho příjmením - hodně bolet. „Když půjde všechno dobře, bude stávat na pódiu dalších deset let,“ říká kanadský trenér Anny Fernstädtové.
Na víkendovém mistrovství světa dojela usměvavá dáma, která dříve reprezentovala Německo a dnes jezdí za zemi své matky, na sedmé příčce. Pro Fernstädtovou s Painem ale má jít jen o počátek cesty.
O start - to slovo je klíčové.
Blesková na trati, pomalá na startu. To musím zlepšit, ví Fernstädtová |
„Tuto sezonu jsme se naučili potřebné věci o výbavě, měla nový skeleton,“ líčí Pain. „Její jízda a cítění trati jsou už teď neuvěřitelné, zároveň není žádným tajemstvím, že musí přijít na to, jak zlepšit starty. Pokud to zvládne, nikdo na ni nebude mít. Její potenciál je mnohem větší než můj,“ praví muž, který má doma olympijské stříbro a dva tituly mistra světa.
Těžko tu situaci přirovnávat k jiným sportům. Snad k basketbalistovi, co umí všechno, jen každý zápas zahodí všechny šestky: Fernstädtová má samotné jízdy extrémně kvalitní, na MS předvedla druhou nejrychlejší ze všech. Zároveň má úplně nejhorší starty.
Proč? Tak snadno šlo znát, jak už ji hledání neexistující odpovědi deptá. Kanaďan Pain nabízí jiný úhel pohledu: „Frustruje ji to, což je super. Jsem si jistý, že bude přes léto opravdu tvrdě pracovat.“
Dva roky před zimní olympiádou v Pekingu je to jednoduchá matematika. Fernstädtové tři ze čtyř startů trvaly přes šest sekund; nejlepší Ruska Nikitinová zvládla odpich stlačit pod 5,3 sekundy.
„Jestli bude někdy Anna takto rychlá? Nejspíš ne,“ chápe Pain. „Ale můžeme to dostat z šesti sekund na 5,6. Když to dokáže, vyhraje olympijské zlato.“
Co do propočtů má pravdu.
V Altenbergu ji dělilo od medaile 0,77 sekundy - tedy zlepšení o 0,2 sekundy na každý start ze čtyř jízd.
„První dvě až tři desetiny jsou nejjednodušší,“ věří Pain. „Ona je úžasně nadaná; pokud bude mít konkurenceschopné starty a promítnete si je do výsledkové listiny, vyhrávala by velmi snadno. Je pořád mladá, je jí 23 let. Potřebuje pár let tréninku. Dřina je potřeba. A Anna se chce zlepšovat, cítím to z ní.“
Pouhé víry se ale ve sportu nenajíte, a tak slečna s nezměrným potenciálem neprožije léto bez potu.
Snadné to nebude. „Ve skeletonu je to poměrně zvláštní, protože musíte běžet a dotýkat se u toho prstů na nohou,“ připomíná Pain, jak odvážné dámy a kurážní pánové sprintují a zároveň u toho musí držet svoje saně. „Což vyžaduje zapojení jiných svalů, než když běžíte vzpřímení, proto musíte trochu jinak pracovat. Rozsah pohybu, jiné úhly, to je poměrně složitá věc.“
Skeletonistka Anna Fernstädtová
A ne jediná nutná. Na cesty by se hodil fyzioterapeut, na závody další kouč, který by stál u trati s kamerou. „Hledáme každou možnost ke zlepšení. Setinu sekundy, deset centimetrů,“ líčí Pain. „Stojí to hodně výpočtů, vědy - a pak je tu umělecká složka, musíte umět řídit skeleton pocitem.“
Tato položka je již přítomna.
Až přibudou další, najde Česko novou velkou zimní šampionku?
