Teprve čtrnáctiletá boxerka Jaromíra Konečná mladší se v pátek vydala po stopách slavného otce. Bývalý profesionální mistr světa Lukáš Konečný dozoroval její debut coby trenér, duel s chlumeckou Nikolou Herzinovou vyústil v remízu.
„Kdyby šlo o zápas a ne o exhibici, soupeřka by určitě vyhrála,“ nepochybovala Konečná, ale táta tak přísný nebyl: „První kolo prohrála, pak soupeřka začala odcházet, třetí kolo vyhrála. Zasloužená plichta.“
Konečný je doma jako chlap v defenzivě, s manželkou vychovávají tři dcery. Nejstarší Annu a dvojčata Jaromíru s Barborou. Když byly malé, nechtěl ani slyšet o tom, že budou boxovat. „Tvrdil jsem to. Zároveň chci, aby něco dělaly. Ostatní dvě na tohle nejsou, jedna je umělkyně, další zpěvačka, ty stoprocentně nebudou boxovat. Jsou víc holky. Tím nechci říct, že Jarča není holka. Je, ale je trošku tvrdší, umíněnější, tvrdohlavá. V tomhle směru víc vydrží.“
Což Konečný zjistil už během tréninků jeho skupiny, k níž se letos přidala. „Začala trénovat, když se nudila během kovidové karantény,“ přiblížil Konečný, který s ní coby kouč nejedná v rukavičkách. „Chovám se k ní stejně jako k ostatním, možná proto je tam s námi ráda. V zápase se občas zamyslím, abych neřekl něco, čím bych ji vytočil. Ale ona trénuje i s velkýma, starýma, tlustýma a silnýma chlapama, takže je zvyklá na ty naše chlapské kecy.“
A protože jí trénink baví, chtěl Konečný její boxerskou snahu povýšit. „Bylo by blbé, kdyby si k tréninku nevyzkoušela i zápas,“ přemýšlel a budoucí deváťačce navrhnul, ať se postaví mezi provazy. Nejdřív to trenér a promotér plánoval na své velkolepé akci v ústeckém letním kině, jenže ta kvůli diváckému omezení vinou koronaviru padla. Žhavou premiéru tak viděla jeho Hospůdka Eden během žhavého pátku.
„Šlo o můj nápad, ona souhlasila. Ono je jedno, jestli boxuje na velké, nebo malé akci. I tak věděla o tlaku kvůli příjmení Konečná, měla ho i z toho, že přišla její kámoška nebo její bývalý trenér badmintonu Vojta Hájek,“ vykreslil Konečný. „Já sám z toho byl vyjukaný.“
A nejen on. „I já byla nervózní,“ doznala školačka. „Hlavně před utkáním, při přípravě. V ringu už to tak hrozné nebylo, docela to šlo.“ Slzami na mámině rameni ze sebe vyplavila všechny emoce a stres. „Nakupilo se to a pak už to šlo samo.“
Odvahu má velkou. „Asi po tátovi,“ myslí si. „Zápas byl docela nakládačka, překvapení, na to jsem nebyla zvyklá. Ale bylo to lepší, než jsem čekala.“ Rady jí kromě tatínka dávala v rohu i mistryně světa Fabiána Bytyqi. „Ona je velký vzor, bez ní by to dopadlo jinak. Pomohla mi strašně moc, jsem jí vděčná!“
Po tříkolovém boji váhy do 58 kilogramů byl Konečný hrdý. „Hlavní je, aby byla spokojená ona. Já jsem. Neudělala ostudu, bojovala, líbilo se mi to. Předvedla relativně klidný výkon,“ bilancoval bývalý boxer s přezdívkou Chirurg. V čem se potatila? „V té tvrdohlavosti. A v tom, že není úplně technická. Já taky nikdy nebyl. Měl jsem to urvaný z tréninku a vůle, tu mohla taky zdědit po mě.“
Stejně jako ostatní dcery, i Jaromíru brával po velkých bitvách do ringu. „Pamatuji si to. Víc jsem ale nevnímala, byla jsem ještě maličká. Táta je moje velká inspirace. Největší!“ říká. „Dřív jsem si pouštěla jeho zápasy, teď už moc ne. Ale mohla bych zase začít a něco okoukat.“
Maminčin nenápadný pozápasový protest, že šlo o první i poslední duel, nevyslyší. „Po jednom utkání to nevzdám. Pokračuju!“
