„Je krásné být na té správné straně,“ usmála se Christianová, která s Chodovem v české extralize prohrála s Vítkovicemi superfinále v letech 2019, 2021 a 2024. „Proti Vítkovicím se mi nikdy moc nedařilo, většinou to skončilo stříbrem, takže dnešní zlatá medaile je takové zadostiučinění. Teď k tomu mám konečně ideální tým.“
Jaké to je být v družstvu, které nemá konkurenci?
Nevím, jestli nemá konkurenci, každé vítězství si musíme zasloužit. Není to zadarmo a hodně dřeme, abychom byly tam, kde jsme. Jsou týmy, který nám šlapou na paty, takže rozhodně nejsme neporazitelné.
Do finále jste naskočila až ve třetí třetině. Nebyla šance, že půjdete do hry dříve?
Člověk si chce zahrát domácí zápas, ale moje role je daná. Náš plán byl, že když se utkání bude vyvíjet dobře, tak se do brány dostanu. Doufala jsem, že to bude dřív, ale Vítkovice byly těžké soupeřky, takže to bohužel vyšlo až na posledních deset minut. Ale i tak jsem vděčná.
Byla jste s trenéry domluvená, kolik prostoru ve finále případně dostanete?
Původní plán byl, že bych se mohla do brány dostat v polovině zápasu, ale skóre tomu neodpovídalo, takže jsme tam nechaly první gólmanku, dokud nebyl stav rozhodnutý. Pak jsem si to mohla užít.
V polovině zápasu jste vedly 5:1. To byl malý náskok?
Nechtěly jsme nic podcenit a dát do hry v půlce zápasu, kdy ještě nevíte, jak to může dopadnout, nerozehřátou gólmanku. Mohly by spadnout jeden dva góly a hrálo by se od začátku. Byla to taková jistota.
Za Vítkovice chytala vaše kamarádka a reprezentační kolegyně Nikola Příleská. Nebylo vám ji líto?
No... V ten daný moment ne, protože člověk stojí na druhé straně a chce vyhrát. Myslím, že i pro ni je úspěch hrát finále. Je mi jasné, že si to vítkovické holky představovaly jinak. Na druhou stranu pořád je to finále nejvyšší klubové soutěže na světě. Není žádná ostuda prohrát až v něm.
U všech vašich devíti gólů byla finská dvojčata Veera a Oona Kauppiovy. Co tomu říkáte?
To je jejich standard (usmála se). Většinou ze zápasu neodcházejí bez bodu. Je skvělé je mít v týmu, hrát s nimi, trénovat s nimi. Jsou to neskutečné hráčky, nejlepší na světě. Rozhodně je to pro nás velká čest a jsme rády, že je máme.
Přitom v semifinále mistrovství světa v Ostravě finské sestry nebodovaly a vypadly s českou reprezentací 0:1. Chtěly se nyní o to více proti českým soupeřkám vytáhnout?
Určitě jsme jim na mistrovství světa neudělaly radost, takže motivace byla pro ně větší. O to víc teď chtějí sbírat zlaté medaile. Budou se připravovat na domácí šampionát za dva roky, motivaci mají pořád velikou. A klubové úspěchy jsou základ, formu evidentně mají.
Berete vítězství v Poháru mistryň jako satisfakci za prohrané prosincové finále mistrovství světa se Švýcarkami 0:2?
To bych neřekla, je to úplně jiná soutěž. Tahle je klubová. Zlato z Poháru mistryň ještě nemám, takže v mé sbírce bude hodně vysoko.
Je triumf o to cennější, když jste do Thorengruppenu přišla až během sezony zaskočit za druhou z brankářek Stinu Callerfjordovou?
Nešla jsem tam na záskok. Situace byla taková, že když se Švédové dozvěděli, že mám možnost přestoupit, tak druhé brankářce dali zdravotní volno. Takže jsem plnohodnotnou součást týmu. Doufám, že si místo zasloužím.
Budete mít čas podívat se domů, když už jste v Česku?
Holky v neděli letí zpátky do Švédska, ale já se domů do Prahy teď podívám aspoň na dva dny.
Kolik jste měla v ostravském hledišti známých?
Přijeli moji rodiče a pár kamarádů. Jsem vděčná, že tento úspěch můžu s někým oslavit.
Před mistrovstvím světa jste říkala, že končíte v českém národním týmu. Nepřemlouvají vás trenéři a spoluhráčky, abyste pokračovala?
Žádné rozhovory na tohle téma neprobíhají… V reprezentaci už pokračovat nebudu, to jsem se rozhodla. Na klubové úrovni se ještě uvidí. Zatím nejsem rozhodnutá, zda skončím i tam.
Může vás nakopnout nynější triumf?
Samozřejmě, člověka úspěch vždycky nakopne. Zlaté medaile by se mohly sbírat do nekonečna, ale taky už musím myslet na svůj věk a život. Florbalu jsem obětovala moc let, takže se budu rozmýšlet.
V této sezoně máte z mistrovství světa máte stříbro a z Poháru mistryň zlato. Co dál?
Ještě bych chtěla vyhrát švédskou ligu a Švédský pohár. A pak uvidíme. Vyhrát švédskou ligu, by byla velká věc, ale to je daleko.
