Na maďarskou metropoli má Micka vřelé vzpomínky, v roce 2017 tam na patnáctistovce plaval finále světového šampionátu, v říjnu 2019 pak na stejné trati skončil ve Světovém poháru druhý.
„Těším se moc,“ vyhlíží český kraulař opětovné shledání s Duna Arenou. O konkrétních časech či umístění však hovořit nechce.
Z Budapešti by se chtěl vrátit především s dobrým pocitem a dalším krůčkem zpět k dřívějším výkonům, z nichž vyčnívají šesté místo z patnáctistovky na světovém šampionátu před třemi lety, sedmé z mistrovství Evropy 2019 nebo české rekordy na 1500, 800 i 400 metrů.
Olympijské ladění ve velkém. Seemanová a Kubová vyhlíží plavecké ME |
Jenže letos…
„Forma v posledních týdnech a měsících nebyla ideální, měl jsem téměř čtyřměsíční výpadek, což je znát,“ připomněl Micka dlouhodobé uzavření bazénů, které zapříčinila pandemie.
Když zdravotnická krize loni na jaře udeřila, zůstali plavci bez vody, přes léto pak trénovali, nicméně na podzim je druhá vlna opět vyhnala na souš.
„Pro plavecký sport to bylo strašné, někdy jsem si připadal jako v ilegalitě,“ ohlíží se za trudným obdobím, během nějž koronavirus znemožnil konání loňského mistrovství Evropy i světa, reprezentační trenér Vlastimír Perna.
„Na podzim se podařilo dohodnout trénink v Polsku a na Slovensku, ale cestování a neustále odtržení od rodiny nebylo vůbec příjemné. Všichni se museli obětovat.“
Micka dvojnásob, protože se mu před 11 měsíci narodila dcera. „Naštěstí díky technologiím jsem s rodinou v kontaktu několikrát denně, na kameře vidím malou, ona vidí mě, což je velmi příjemné,“ popisuje, jak zvládá udržovat styk s domovem.
„Dá se to zvládnout, kdybychom si mohli jenom psát dopisy, tak by to bylo mnohem horší.“
S rodinnými záležitostmi mu pandemie paradoxně také pomohla, vzhledem k odložení olympijských her v Tokiu na letošní rok Micka mohl být u porodu a také sledovat první okamžiky života svého dítka.
„To jsou věci, které bych už vrátit nemohl, zatímco plavat můžu třeba o tři roky déle, než bych původně plánoval.“
Vedle příjemných událostí v okruhu svých nejbližších musel řešit i zprávy zcela opačného charakteru, v březnu mu na covid-19 zemřel tatínek. Ve sportu tak Micka nachází vítanou útěchu.
„Když skáču do bazénu, kde jsem sám se svými myšlenkami, tak je fajn, že přestanu téměř na všechno myslet a soustředím se jen na plavání a abych dělal vše tak, jak mám. A tak od všeho vypnu. Když makám, tak je to po psychické stránce relax, a je fajn, že mám kam utéct od špatných věcí, které se v mém životě udály.“
Ať mě Tokio překvapí
Poslední dny před cestou na kontinentální šampionát tráví Micka v Olomouci, kam vyrazil na soustředění za parťáky, kterých se mu v Praze nedostávalo.
„Věřím, že se to ještě zlepší,“ doufá v pozitivní vliv závěrečné přípravy. „Trénuji proto, abych bazén pokaždé rozbil a zaplaval jsem, jak nejlépe můžu.“
Od kokainu v pití až k olympiádě. Drakovi navzdory, říká plavec Šefl |
Závody v Maďarsku pro něj budou také důležitým přípravným bodem pro blížící se olympijské hry v Tokiu. Do sportovní parády v Japonsku by Micka rád dohnal chybějící plavecké objemy, týdny těsně před vrcholnou akcí plánuje zasvětit odpočinku a optimalizaci rychlosti.
„Abych vydržel patnáctistovku i osmistovku a zaplaval kvalitní čas.“
Po startech v Londýně, kde byl v 17 letech nejmladším českým zástupcem, a Riu jej čeká třetí účast na hrách. A bude markantně odlišná od těch předchozích.
„Ale zatím moc nepřemýšlím, jak bude olympiáda vypadat. Bude až za tři měsíce a do té doby je ještě plno času, ještě je přede mnou pár jiných závodů a úkolů,“ nastínil.
„O olympiádě začnu přemýšlet, až bude aktuální, tak týden dva před odletem do dějiště. Atmosféra bude určitě jiná, než byla v Londýně nebo Riu, takže žádná očekávání nemám, abych pak nebyl zklamaný. Chci se nechat překvapit.“
