29 kroků zvládl, o další se pokusil.
Konečný, velká naděje českého lezení, nepodlehl nesmírné tíze okamžiku a ve finále světového šampionátu obstál. Porazil silné soupeře, včetně Švýcara Saschi Lehmanna.
„Dlouho víme, že v Kubovi něco je, a letos to konečně začíná prodávat. Svůj talent prodal i v tak psychicky náročné situaci, jako je finále mistrovství světa,“ smekl Adam Ondra před drobným blonďákem.
„Věřím, že nevyčerpal svůj potenciál a půjde nahoru,“ dodal čerstvý vicemistr. Sám Konečný se při krátkém rozhovoru nevěřícně usmíval. Vždyť v Innsbrucku předčil očekávání a dosáhl výjimečného úspěchu.
Jste šestý na světě v lezení na obtížnost. Co na to říkáte?
Já jsem ohromně šťastný. Je to pro mě nejlepší výsledek v kariéře. Já se ještě nikdy na Světovém poháru do finále nedostal. A pak se mi to vyjde tady, je to milé překvapení. Líbilo se mi to hodně, bomba atmosféra, skvělé cesty.
Působíte, že svému výsledku nemůžete uvěřit.
Vlastně to tak je… Nebudu si rozhodně stěžovat, vždycky to jde udělat lépe, ale já jsem spokojený.
Co se vám honilo hlavou, když jste seděl na bílé pohovce a sledoval zbylé finalisty?
Měl jsem samé pozitivní myšlenky. Porazil jsem skvělé lezce, světové hvězdy. Říkal jsem si, co tady dělám.
Mohl jste ve finále dolézt ještě výše? Zaváhal jste někde?
Vždycky člověk udělá nějakou chybku, ty pak se sčítají. Já jsem jich na své lezení neudělal hodně, ale pak jsem měl problém na jednom chytu, kde jsem se musel vracet cvakat. To mě docela vyčerpalo. Ale s tím, kam jsem dolezl, jsem spokojený.
Dokázal jste si, že můžete lézt s těmi nejlepšími? Je to silná motivace do další práce?
Motivace je to skutečně velká. Na druhou stranu vím, že pokaždé ve finále být nemůžete, je to závod od závodu, cesty jsou pokaždé jiné. Nejlepší světová třicítka je hodně nabušená a v popředí výsledkové listiny se jména hodně střídají.
Myslíte i na tokijskou olympiádu?
Teď být větší motivace ani nemůže, je to ale moc velký cíl. Musím na sobě dál pracovat.
