Jak dlouhá byla soutěžní pauza?
Od posledního světového poháru a vůbec mezinárodního turnaje trvala rok a půl. Museli jsme se připravovat v domácích podmínkách, a i když nemáme zástupy šermířů jako jiné federace, mohli jsme mít i za omezení tréninků sparing alespoň mezi sebou v reprezentaci. A ruku v ruce s výkonem jde kondiční a šermířské soustředění, které bylo měsíc před Kazaní v Dubaji. Na celkový výsledek mělo největší vliv.
Čím vám Dubaj pomohla?
Po tak dlouhé pauze byla pro všechny velmi osvěžující. Byli jsme tam hlavně mladší muži a starší junioři, dělali jsme šermířské školy a šermovali mezi sebou, což byl perfektní sparing. Pomáhala nám se šermem i reprezentace pětibojařů, která se připravuje na olympijskou kvalifikaci. Soustředění nám do přípravy dalo úplně jiný element a změnilo náhled kluků, kteří už z toho všeho byli zpruzení a pochybovali o smyslu tréninků. Dubaj jim vlila do krve naději, že to půjde. Byl tam i kolega Martin Rubeš, který se v Kazani také výborně umístil (21. místo), Dubaj toho udělala hodně.
„Když má soupeř navrch, cítíte z jeho projevu sebevědomí. Stojí a nelekne se, když mu naznačíte.“
Jakub Jurkačeský kordista
Jak se projevila více než roční přestávka na síle a kvalitě konkurence v Kazani?
Jsme zvyklí na ještě větší startovní pole. Teď přijelo 228 šermířů, nebýt covidu, bylo by jich kolem 300. Ale zastoupené byly všechny státy, jen nenasadily maximální počet dvanácti závodníků, ale často jen ty do družstva, které má čtyři členy. Ale na síle turnaje to nic nemění, protože to byli vždy ti čtyři nejlepší. Základní skupiny, ze kterých jsem hodně těžil a díky nimž jsem se dostal do hlavní soutěže přímo, byly nacpané nejlepšími šermíři. Nebyl tam nikdo, na kom byste si mohl odpočinout.
Přesto jste všech pět zápasů vyhrál a v pavouku jste si poradil i s Izraelcem Cohenem (15:7) a Francouzem Gallym (15:7). Zvedly vám výhry ve skupině sebevědomí?
Byl jsem v situaci, kdy jsme dlouho nezávodili, ale zároveň jsem se chtěl dostat do olympijské kvalifikace. Aby se mi to podařilo, potřeboval jsem nejhůř dvanácté místo. Jsem si vědom, že v předchozí sezoně, kdy jsem tedy bojoval se zraněním zad a achilovky, jsem měl jen jeden obdobný výsledek, a to jsem ani nebyl dvanáctý. Nevěděl jsem, co teď mám očekávat, ale úvodní kola ukázala, že tam sebevědomí, síla a rychlost jsou. Začátek turnaje byl super a hodně mi pomohl i pro další výsledek.
Byl jste blízko i postupu do nejlepší osmičky. Co chybělo, abyste Nizozemce Verwijlena porazil?
Z mého pohledu byl zápas vedený dobře, ale lámal se v okamžiku, kdy jsem vedl 9:7. V tu chvíli jsem nepatrně polevil v tlaku a byla to trochu mladická nerozvážnost, kdy jsem si myslel, že mi to dál půjde samo od ruky. Máte samozřejmě snahu a nasazení, ale když vám zásahy padají, získáte pocit, že to jde samo. Verwijlen je ale o třináct let starší, má spoustu zkušeností i ze tří olympiád, a když mu jde o tu čtvrtou, nenechá si žádnou šanci ujít. Využil té chvilky nesoustředění a hned mi nasázel dva zásahy. Pak jsem do toho znovu nerozvážně šel a v tu chvíli zabral ještě víc.
Přesto jste ještě snížil na 11:12.
To už byl jen takový pokus vyrovnat. Když má soupeř navrch, cítíte z jeho projevu to sebevědomí. Stojí tam a nelekne se, když mu naznačíte. Nikdy sice není zápas ztracený dokud nepadne poslední zásah, ale v tu chvíli si byl tak jistý sám sebou, že jsem na něj opravdu neměl. Ale jsem si vědom chyb a myslím, že to dokážeme do kvalifikace ještě zlepšit a opravit.
Olympijská kvalifikace je už koncem dubna v Madridu. Platí, že ve hře je už jen jedno místo?
Máte naprostou pravdu. Budou tam všichni z Evropy, kteří se na olympiádu nedostali přímo, ale většina z nich bude ze světové čtyřicítky. Budou to lidi, kteří obsazují přední místa na světových pohárech, ale mají tu smůlu, než nejsou v nejlepší desítce. V kordu nás bude 36 nejlepších. Bude to stres, nervy, turnaj na krev. A vítěz bere vše.
To zní jako skutečný rytířský turnaj. A také hodně krutá nominační kritéria.
Nechci popisovat systém kvalifikace na olympiádu, protože je strašně složitý, ale jen pro zajímavost: v Kazani se rozhodovalo i o družstvech na olympiádu. Maďaři snad v historii novodobých olympijských her nikdy v družstvech nechyběli, ale letos poprvé se tam nedostali. Přitom mají světovou jedničku a jen on ještě společně s šestkou Nizozemcem Verweijlenem, jenž mě teď porazil v Kazani, mají v jednotlivcích místo na olympiádě za Evropu přímo. Takže fenomenální šermíř a jeden z největších talentů na světě Španěl Pereira, který je šestnáctý na světě, se do Tokia přímo nedostal a bude muset taky do Madridu. Je to opravdu neúprosné.
Jaké si dáváte šance?
Abych byl upřímný, před rokem a půl, kdy jsem měl zraněná záda a žili jsme v tom, že to je olympijská sezona, byly mé naděje tak jedna ku stu. Mezitím se olympiáda o rok posunula a všechno se změnilo. Po Kazani, kde jsem ukázal sílu a zkušenosti, které jsem za rok a půl načerpal, bych řekl, že mám šanci jedna ku pěti, spíš i jedna ku třem. V Kazani jsem se utkal s výbornými šermíři a všechny jsem je porazil. Může se stát cokoliv a věřím si mnohem víc než před rokem a půl.
Dá se říct, že vám pandemie pomohla?
Covid určitě zasáhl řadu lidí, kteří ztratili blízké nebo práci. Musím zaklepat na dřevo, že mé blízké to nezasáhlo fyzicky ani ekonomicky. A pro sebe jsem z toho vytěžil maximum. Odpočinul jsem si, načerpal jsem nové síly a uspořádal jsem si věci nejenom v šermířském, ale i v osobním životě. Je to těžké říct, když pandemie tolik lidí zasáhla, ale mně dala klid. Předtím byly neustále závody, tréninky a škola neměla místo. Teď jsem si stihl dodělat dva semestry, za to jsem vděčný a při šermu jsem klidnější.
