V úterý ho čeká titulový zápas v T-Mobile Areně. Jak takový trénink vypadá? V Americe jsou podobné předzápasové akce velkou show pro televize, novináře a fotografy.
Ne tak v Česku. Zástupců médií bylo asi deset. „Je to jen lehčí předzápasový trénink, tak na hodinku,“ předstoupil před ně Konečný, který žije v Ústí nad Labem.
Ač bylo v tělocvičně poměrně dusno a teplo, byl oblečený v modré teplákové soupravě. „To abych shodil.
Za trénink tak dvě kila,“ usmíval se, když se začal rozcvičovat před zrcadlem společně se čtyřmi kolegy.
Točil rukama, poskakoval, měnil směry. A pak křiknul na bývalého českého boxera Rostislava Osičku, jehož obrazy s boxerskou tematikou zdobily celou tělocvičnu: „Rosťo, nemáš tenisák?“
Tenisák na tréninku boxerů? Zní to podivně. Ale Konečný po chvilce ukázal, co se s ním dá dělat. Pět minut dribloval a „tancoval“ kolem něj jako indiáni kolem posvátného ohně. Všechny ostatní boxery v místnosti svým pohybem a dynamikou jasně předčil.
Ve vedlejší hale vyhrávala naplno hudba lidem, kteří si přišli zacvičit z ulice. Ale známé hity brzy vystřídalo bušení rukavic do pytlů a typický dunivý zvuk. Chvilku se Konečný jen rozcvičoval do prázdna. „To je stínový box, představuješ si někoho a mlátíš,“ vtipkoval.
Při akci se ale pekelně soustředil a každý rychlejší úder doprovázel heknutím. Po chvilce mu jeho německý trenér Werner Kirsch přivezl figurínu na bílém podvozku. Různě s ní rejdil po modré podlaze, simuloval pohyb soupeře a Konečný bojoval.
Vůbec ale koženého panáka napěchovaného molitanem nešetřil. Figurína se celá otřásala, stejně tak jako staré děravé boxerky na zdech.
Kousky molitanu létaly vzduchem, kolem se prášilo. „Čas!“ křiknul jsem po minutě. Konečný mi totiž svěřil úlohu časoměřiče. V úžasu, jak buší modrými rukavicemi do svého „nepřítele“, jsem málem na časomíru zapomněl.
Ještě víc jsem byl ale udivený, když se přesunul k pytlům. 50 vteřin lehce boxoval a pohyboval se. Pak na 10 vteřin rozjel parádní představení.
Se zvukem „A-a-a-a-a...“ se snažil co nejvícekrát zasáhnout cíl. Jako když střílíte ze samopalu.
Fofr. Stěží jsem stíhal počítat. Zastavil jsem se na čísle 50! Pět úderů za vteřinu! Neuvěřitelná frekvence.
Probíhá takhle trénink pokaždé? „Když se pohádáme s koučem, tak mlčíme, jinak vtipkujeme. Ale tohle byl fakt lehčí trénink, spíš taková ukázka. Mám málo energie, už moc nejím a nepiju, abych nepřibíral,“ přiblížil Konečný, který v profiringu vyhrál 31 zápasů z 33.
Na závěr přišlo už jen „lehké“ posilování. Kliky na zaťatých pěstech s nadskočením, posilování břišních svalů s úderem v pozici, kdy je tělo nahoře, a shyby. Tři série. „Teď už se jdu jenom vyběhat na pás,“ říkal dvojnásobný bronzový medailista z mistrovství světa a stoupl si mezi ostatní běžce.
V tu chvíli za ním uklízečka začala zametat. Byla to ale jen náhoda. Nikdo si ho jinak nevšímal. Zato zítra ho požene zaplněná hala k vítězství nad Francouzem Azrim.
