Jackie Robinson byl prvním profesionálním afroamerickým baseballistou. | foto: Profimedia.cz

STALO SE 10. DUBNA: Že je černoch? No a co? Robinson změnil baseball

  • 3
Tomu se říká jít si za svým. Když v roce 1947 hlasovaly kluby baseballové MLB o tom, zda by v soutěži měli nastupovat černoši, vypadalo to jako dopředu vyřešený případ: 15 ze 16 celků bylo proti. Pouze Branch Rickey měl jiný názor. A tak 10. dubna naplno rozjel misi, díky níž se Jackie Robinson stal legendou tohoto sportu.

Manažer slovutných Brooklyn Dodgers (později přestěhovaných do Kalifornie, dnes známých jako Los Angeles Dodgers) Leo Duracher si zrovna nepotrpěl na klášterní slovník. O to průraznější také jeho proslov k týmu byl.

„Je mi fuk, jestli je někdo žlutý, černý nebo třeba pruhovaný jako nějaká posr… zebra,“ hartusil v šatně podle knihy Sport a spravedlnost. „Já jsem manažer tohoto týmu a říkám vám, že bude hrát. A co víc, říkám vám, že díky němu zbohatneme. Pokud pro ty peníze neumíte najít uplatnění, klidně vás všechny do jednoho vyměním.“

Což korespondovalo s poněkud kultivovanějším vystoupením prezidenta Dodgers Rickeyho: „Nevidím jediný důvod, proč bych s ním neměl podepsat smlouvu.“

Pro ostatní se ale důvody nabízely: Jackie Robinson byl černoch.

Stalo se před lety

Historický seriál sportovní redakce iDNES.cz

Kluk z chudé rodiny z Georgie. Bratr Matthewa Robinsona, stříbrného z dvoustovky na olympiádě v Berlíně 1936, kde ho porazil pouze legendární Jesse Owens. A také mimořádně nadaný sportovec, jemuž prý ještě lépe šel americký fotbal, ovšem slávu si zajistil s pálkou v ruce.

Díky Rickeymu. Dlouho v něj věřil a rozhodl se konat. 10. dubna vykoupil Robinsona z týmu Montreal Royals hrajícího nižší ligu. 11. dubna s ním podepsal kontrakt. 15. dubna 1947 pak Robinson naskočil do MLB.

„Smlouva pro Jackieho Robinsona patří do stejné kategorie dokumentů jako třeba Deklarace nezávislosti. Její efekt na americké i světové dějiny dalece přesahuje hranice sportu,“ tvrdí pro ESPN sběratel podobných dokumentů Seth Keller.

A nejspíš moc nepřehání. V roce 2020 se rasová emancipace občas zvrhne do zcela absurdních obvinění, v roce 1947 tomu ale bylo opravdu jinak.

Černoši byli v USA druhotřídními občany. Když Robinsona viděl hrát majitel slavných Boston Red Sox Tom Yawkey, hulákal: „Stáhněte toho negra z hřiště!“ Proti tahu Dodgers angažovat Robinsona protestovali nejen soupeři, ale i jeho budoucí spoluhráči; přestali až poté, co je Durocher uzemnil.

Co je nejpodstatnější: Robinsonovi neklestila cestu žádná pozitivní diskriminace. Byl to vynikající baseballista, hned v první sezoně vyhlášený nováčkem roku, pozdější člen Síně slávy MLB. Nikdo nepochyboval o jeho umu. Byl talentovaný i pracovitý.

Problém? Jeho barva pleti.

„Je mi fuk, jestli mě máte rádi, nebo ne. Ale chci, abyste mě respektovali jako člověka,“ říkával Robinson.

V průlomovém roce šlo pořád ještě o zbožná přání. Soupeři na něj často útočili fyzicky i slovně. „Vrať se sklízet bavlnu,“ urážel ho Ben Chapman z Philadelphia Phillies.

Dokázal to. Jackie Robinson porazil rasové předsudky a stal se miláčkem fanoušků Dodgers, nejen těch nejmenších.

Jenže se poněkud minul efektem. Bafuňář Rickey později vzpomínal, že máloco sjednotilo jeho tým tak jako hulvátství vůči hráči, který celku sportovně očividně prospíval. „Člověka můžete nenávidět za spoustu věcí. Barva kůže mezi ně nepatří,“ řekl za Dodgers Pee Wee Reese.

Čím více povedených odpalů a ladných sprintů na mety přicházelo, tím hůře se Chapmanovi a spol. proti Robinsonovi brojilo. „On si nepřišel jen tak zahrát. On vám to přišel nandat. Narvat vám tu zpropadenou pálku přímo do zadku,“ radoval se svérázný manažer Durocher.

Slavné podání ruky vykázalo rasismus z amerického baseballu

V dubnu 1947 vše začalo. O dvanáct let později pak jako poslední v MLB angažovali černocha i Red Sox.

„V životě není nic podstatnější než to, jaký vliv máte na ostatní,“ pronesl Robinson po kariéře. „A taky život není žádné sportovní fandění. Pokud ho celý strávíte na ochozech a dění okolo jen přihlížíte, podle mě jste ho proplýtvali.“

Zároveň platí, že život umí být krutý. A tak průkopník Robinson, celoživotní bojovník za práva druhých, zemřel na infarkt již v 53 letech – téměř slepý vinou cukrovky a zničený na duši tím, že o rok dříve jeho syn zahynul při autonehodě.

Nehledě na to však jeho odkaz ukazuje na sílu sportu. Jak stojí v knize Sport a spravedlnost: „Triumf dvojice Rickey-Robinson potvrzuje, že nepotřebujete zásahy institucí a pomoc jiných, že změna může přijít zevnitř. Každý byznys - zdaleka nejen sport - činí rozhodnutí, riskuje. Nemusí se to vyplatit, ale může.“

V případě Jackieho Robinsona to bylo vyloženě terno.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž