„Do konce června jsem ještě trénovala děti v přípravce v Ostravě, do konce září jsem byl s ping-pongem propojená jako svazový metodik. Mám na starosti nejen děti, ale i školení trenérů pro studium licence B. Dodnes bývám na počítači a pincu se věnuji,“ povídá Vacenovská, dvojnásobná olympionička z Londýna a z Ria.
Nezanevřela ani na Hodonín, jemuž po návratu ze zahraničí v minulé sezoně výrazně pomohla jak k českému titulu, tak k postupu do čtvrtfinále Ligy mistrů.
Vacenovská se dokonce objevila v roli pomocného kouče nedávno na extralize. „Naše soutěž se hraje na svou stolech, takže samozřejmě, když mám čas, tak ráda vypomůžu. Šla jsem se podívat a zafandit. Samozřejmě je to tak, že v posledních dvou měsících už člověk musí brát ohled na svoje tělo, takže pravidelně jsem do Hodonína nejezdila, ale když to bylo možné, tak ano,“ podotkla Vacenovská.
Držet palce svému klubu byla i minulý týden na Lize mistrů, tam ale už vydržela jen polovinu utkání a raději se skryla za okýnko do klubovny. „I tak jsem zápasy prožívala.
Byla jsem snad víc unavená, než když jsem hrála!“ rozesměje se. Pro aktivní sportovkyni, jejíž vášní byla i jízda na snowboardu v zimě, je přerušení kariéry velkou změnou. Intenzivně ho prožívá s jinou nedávnou profesionálkou, tenistkou Lucií Šafářovou.
Tyto výborné hráčky jako kdyby od sebe „opisovaly“ ve sportu i v životě. Spolu se potkaly na olympiádě v Londýně, následně v Riu (2016) už vtipkovaly: „Slavíme výroční našeho kamarádství.“ Také Šafářová se brzo stane poprvé maminkou, s hokejistou Tomášem Plekancem ji čeká rozšíření rodiny v prosinci. Zahrály si spolu i tenis, nyní však mají úplně jiné (příjemné) starosti.
„Hodně se navštěvujeme a podporujeme se,“ říká Vacenovská. „Dřív jsme se bavily o sportu, teď o těhotenství. Máme společné téma a na telefonu trávíme hodně času,“ hlásí stolní tenistka. Poté, co se přestěhovala do Slavkova u Brna, to navíc má k Šafářové, žijící na okraji Brna, méně než půl hodiny cesty.
Myšlenky na to, jestli – a případně za jak dlouho – se vrátí ke sportu, zatím Vacenovskou nepřepadají.
„Hraní mi asi nechybí,“ připouští. „Je to ale i tím, že pinec mi stále ještě vyplňuje dost času. Kdybych byla mimo dění, plácnu, někde v bance, tak by mi asi chyběl víc. Díky tomu, že se v jeho prostředí stále pohybuji, na nějaké stýskání není ani důvod. Navíc musím říct, že po těch všech letech fyzické zátěže jsem ráda, že si odpočinu,“ říká upřímně.
Výsledky Hodonína jeho nedávná opora sleduje, fandí mu, věří v postup v Lize mistrů. Zahraje si ale v jeho trikotu i ona? „Čas ukáže, ale že bych se tím zabývala, to ani ne,“ krčí rameny.
