Pod Cypřišovým pohořím. Tady bydlí česká olympijská vítězka

Vancouver (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Na stěnách visí reprodukce Muchy, ve vitrínách září sklo od Swarovského a pán domu nabízí "frťana" na zahřátí. Do proskleného obývacího pokoje se dobývají dva psi, domácí mazlíčci. Před domem je tenisový kurt a v suterénu bazén.

Milena Duchková-Neveklovská | foto: MF DNES

"Vancouver je nejhezčí město na světě," ujišťuje nás Milena Duchková-Neveklovská, olympijská šampionka ve skocích do vody z Mexika 1968. Jen český rum, becherovku a polévky v pytlíku si s manželem dovážejí ze země, kde se narodili.

V Západním Vancouveru mají baráček přímo pod Cypřišovým pohořím, budoucím olympijským sportovištěm lyžařských akrobatů a snowboardistů. "Autem dojedeme až pod sjezdovku a když skončíme s lyžováním, za čtvrt hodiny jsem ve vlastní vířivce a s vlastním pivem," povídá Petr Neveklovský, volejbalový trenér. Oč je jeho 57letá žena tišší, o to on je výřečnější.

Downtown je blízko, tady přesto vládne klid a mír předměstí. "Přemýšleli jsme, proč se tu málo krade, když v naší čtvrti bydlí bohatší lidi. Pak jsme slyšeli, že zlodějům se nelíbí, že z našeho kopce vedou jen dvě ulice. Mají prý málo únikových cest," směje se Neveklovský.

Dům v roce 2003 kompletně zrekonstruovali, veranda už není prolezlá termity. Dnes je to útulné hnízdečko, odkud vylétly tři děti, a kde teď mají svůj vlastní pokoj i oba psi. Ale než se sem dopracovali, prošli po Kanadě klikatou poutí emigrantů.

Paní Milena začínala v Montrelu, kam ji československá vláda v roce 1980 na rok pustila coby trenérku - a už se nevrátila. "Když pak jela na závody na Floridu, varovali nás známí: Je tam tajná služba z východního bloku, hlídejte si dceru. Jednoho Rusa chtěli domluvit k návratu tím, že mu ukradli dceru," líčí Neveklovský. Z jejich tehdy roční Míši proto nespustil oči.

Přes Newfoundland pokračovali do Winnipegu "Tam jsem znovu začala studovat zubařinu, diplom z Československa tu totiž neuznávali. Čtyřletou školu jsem zvládla za dva roky a druhý den po promoci jsme se stěhovali do Vancouveru."

V roce 1989 si Neveklovská splnila sen o vlastní zubařské ordinaci, teď řídí dva další zubaře a dvě hygienistky. "Mám pět křesel a kolikrát se o ně perem. Většinou dělám na dvou najednou. Tady se pracuje o dost víc než kdysi v Československu." 

Dvě dcery vynikly v jiném sportu. Spousta pohárů a raket, zavěšených na zdi, připomíná jejich tenisové úspěchy. Tenisu nakonec propadla i jejich matka, zato do vody si skočí jen tak jednou za tři roky.

Ve veřejné loterii zatím "urvala" vstupenky na jedinou olympijskou soutěž, akrobatické skoky. "Ale právě ty jsem chtěla vidět," povídá někdejší královna salt a vrutů do vody, která dosáhla na olympijský triumf v pouhých 16 letech. Zlatá medaile, ukrytá ve skříni, je toho důkazem.

Radši dělám zubařku než trenérku, říká Milena Duchková-Neveklovská

Postavou je malá, hovoří tiše, často dlouze přemýšlí, ale v jejím těle se skrývá spousta vitality. Najít den, kdy Milena Duchková-Neveklovská nepracuje ve své vancouverské zubní ordinaci, není vůbec jednoduché.

"Jo, takový den je skoro svátek," říká olympijská vítězka ve skocích do vody z roku 1968. S manželem emigrovali do Kanady v roce 1981 a brzy snili, že se usadí ve Vancouveru. Proč? "To je jednoduché, je nejhezčím městem v Kanadě, o tom se nedá diskutovat. Když už jsme přišli do Kanady, chtěli jsme do Vancouveru."

A jak jste přišli do Kanady? Vyprávějte.
Dostala jsem tu trenérský kontrakt v Montrealu, z Československa mě sem v roce 1980 na rok legálně pustili. Manžel sem po půl roce přijel za mnou, když doma dodělal svoji práci na volejbalovém svaze před olympiádou v Moskvě.

Načež jste oznámili do Československa...
... že tady zůstaneme.

Dělala vám tehdejší komunistická vláda problémy? Byla jste olympijská vítězka. Snažili se vás dostat zpět?
(Paní Milena krčí rameny, slova se ujímá její manžel Petr, bývalý volejbalista) Problémy dělali jen zpočátku. Dvakrát volali, jak si to představujeme, že jsme utekli a čím se tu chceme uživit. Tak jsem se trošičku namíchl a řekl jim: Jestli si myslíte, že dva lidi s univerzitním vzděláním se v Kanadě neuživí, tak to jsme na tom jako Češi hodně špatně. A ještě jsem jim řekl: Heleďte, hodně tu o nás píší v novinách, ale my neříkáme nic špatného proti Československu. Pokud byste však do nás začali vandrovat víc, tak určité věci jsou v Československu hodně špatný a my o nich začneme povídat. Takže nás nechte být.

A nechali?
Nechali.

Jak jste se tedy v Kanadě uživila?
První rok jsem trénovala kanadský nároďák, pak v klubu na Newfoundlandu. Potom jsem se dostala ve Winnipegu do školy na zubařinu. Českou zubařinu jsem sice měla dodělanou, ale musela jsem zpátky na univerzitu, protože tady ty papíry neuznávají. Manžel: Mezitím jsem dostal trenérský kontrakt ve Vancouveru a tak jsme si řekli: Až Milena dodělá školu, rovnou pojedeme sem. Aby si otevřela byznys už tady.

Ale hned jste soukromou ordinaci asi neměla...
To ne, až od roku 1989. Koupila jsem ji od soukromníka, u kterého jsem předtím dělala.

Zkuste porovnat: Jaký je největší rozdíl mezi prací zubaře v Česku a tady?
Asi v efektivitě. Minimálně dělám na dvou křeslech zároveň, tady se pracuje daleko víc. Ale já jsem v Československu dělala za jiného režimu. Měla jsem tam tehdy jedno křeslo, jednu sestru. Tady mám pět křesel a pod sebou další čtyři lidi.