Nechápal to. Byl vzteklý, smutný, zklamaný. A do očí se mu draly slzy.
Když přišel po své semifinálové jízdě mezi reportéry, jakoby nevěděl, co říct.
"Nevim, nevim, nemám žádné informace, co se stalo, ani jestli se bude protestovat."
Věděl, že nejel ideální jízdu. "Motal jsem se tam jako vítr v bedně."
Ale rozhodně to byla jízda postupová. Tak to cítil. Tu osudnou protivodnou šestnáctou branku projel.
"Zajel jsem ji normálně, tyčka byla vysoko, tak jsem se zaklonil, ale jsem menší, nemám krk jako žirafa. Bylo to natěsno, ale kule? To ne," říkal.
Podle neoficiálních výsledků byl v tu chvíli vyřazen. Co v jeho mysli převládalo?
"Smutek, brečim."
Ještě na mezičasu vedl o dvě vteřiny...
"No, a v cíli jsem prohrál o 51 vteřin. Mezičas mi nic nevyhraje."
Diváci za plotem na něj volali: "Vávro, pro nás si mistr světa!"
Otočil se k nim, pronesl: "Díky, díky moc."
Jenže dál byl v jeho očích bezbřehý smutek. "Mě mrzí i to, že to je doma a už tady nikdy mistrovství světa nepojedu."
Co dál? Co udělat? Vzal loď, odcházel pryč. "Já si sednu, dám si pivo a budu v pohodě," doufal. "Mrzí mě to všechno. Ta těžká trať se mi líbila. Možná jsem jízdu nejel dobře, ale že mě vyřaději nějakou kulí dost spornou... Principielně to je špatně. Nevím, jak ty rozhodčí přemýšlejí."
Vavřinec Hradilek a osudná 16. branka a průjezd, který zpočátku znamenal penalizaci.
Jeho mladší kolega Jiří Prskavec, který předtím naopak oslavoval vlastní postup do finále, zažíval sladkohořké pocity. "Já věřím, že v tom finále budeme nakonec oba, že po protestu Vávrovi tu kuli umažou," tvrdil. "Můj taťka říká, že tam žádná nebyla. A taťka je vždycky rozhodčí z nejpřísnějších."
Češi pochopitelně protestovali. Hlavní rozhodčí byl Francouz. A pokud by Hradilkovi umazal penalizaci, vypadl by ze seznamu deseti finalistů Francouz Neveu.
Přesto ve chvíli, kdy český kajakář kráčel s lodí od cíle zpět ke startu a k loděnici, přišla osvobozující zvěst: Penalizace je zrušena! Postupuješ do finále!
Emocionální vír posledních chvil s Hradilkem mrštil zase jinam, do pozitivna. I když v první chvíli vůbec nekřepčil radostí. K tomu bylo předchozí psychické vypětí příliš velké.
"Byl jsem tak naštvaný a smutný. To že se to teď uprotestovalo, mě těší. Ale na druhou stranu mě ten pocit v cíli něco stál."
Pivo pořád potřeboval. Na uklidnění.
"Ne, já si možná dám panáka. Možná si dám i tři," pousmál se.
Zažil už někdy takový vír emocí?
Pohodil hlavou. "Nevím. Strašně mě to předtím mrzelo. To vědomí, že přijdu o finále mistrovství světa tady v Praze, i to, že i přes tu nepovedenou jízdu jsem jel docela dobrý čas."
Už v předchozích dnech působil unaveným dojmem, tlak dopadající na hlavu domácího favorita mistrovství světa byl velmi silný.
"Za poslední týden jsem slušně emocionálně vyšťavený," uznal. "Půjdu do loděnice, převlíknu se a hodně si odpočinu. Popovídám si s trenérem a pojedu domů. Budu přemýšlet o finále, ale potřebuju být sám. Bez veřejnosti, bez dotazů."
V sobotu po 13. hodině pojede v Troji o medaili.
