O hokejbalovém týmu Hradce Králové se v poslední době mluví v souvislosti s častými výměnami trenérů, co vy na to?
Nevím, jestli ty výměny jsou až tak časté... Před dvěma lety přišel pan Hrabica a vydržel skoro rok a půl. Po nevydařeném konci sezóny jsme se dohodli na ukončení spolupráce, protože tým potřeboval nový impuls. Nastoupil dosavadní asistent, pan Soudek, ale ten potřebný impuls nepřišel. Po půlce soutěže jsme byli desátí a trenér se rozhodl skončit.
Rozhodl se tak sám?
No, sám... Přinutily ho okolnosti. On nebyl spokojen s hráči a někteří hráči včetně mě nebyli spokojeni s ním. Vzájemně jsme si to dávali docela najevo a atmosféra nebyla úplně ideální.
V čem byl problém mezi hráči a trenérem?
Trenér má za úkol tým vést, to je jasná věc. A problém byl hlavně v hráčích a v jejich přístupu. Hráči se nechovali stoprocentně ani na tréninku, ani na zápase a to se projevilo tak, že tým začal ztrácet svou sílu a jiskru. Pan Soudek byl součástí toho poklesu.
Teď jste ve funkci trenéra vy – a zároveň patříte ke klíčovým hráčům mužstva. To není úplně obvyklé spojení.
Nějaké zkušenosti jsem s trénováním měl, vedu mládež. A protože jsem byl já hlavní příčina trenérova odchodu, protože jsem nesouhlasil s jeho tréninkovými metodami a dával jsem mu to najevo, tak mě kluci požádali, abych se nezříkal odpovědnosti. Měl jsem chuť klukům něco předat, věděl jsem, v čem je zádrhel. Jenže trenérovi do toho kecat nemůžete, takže jsem to podával asi trochu nešťastnou formou. Fungovat jako hrající trenér je dlouhodobě neudržitelné, to je jasná věc, ale zatím to šlape. Utvořil jsem si takovou radu starších, je nás asi pět hráčů, kteří se dohadujeme o sestavě. Vedoucí mužstva pan Hora nám výborně pomáhá a třeba řídí střídání. Já jsem v tom udělal jen trochu řád.
Impuls tedy vzešel z kabiny?
Měli jsme pohovor po zápase s Vlašimí, předseda klubu oslovil mě. Kluci s tím souhlasili, kdyby byli proti, tak bych se toho určitě neujal.
V 8. a v 9. kole jste prohráli doma s Habešovnou 1:7 a s Vlašimí 1:3. Byl to vrchol krize?
V utkání s Habešovnou jsme měli pět zraněných obránců a nebylo to úplně měřitelné. Oni mají velmi vyzrálý a zkušený tým, který bude letos určitě mířit vysoko. Ale utkání s Vlašimí, to už bylo o něčem jiném. Je to ten samý tým, který jsme vloni porazili o čtyři nebo o pět gólů, a teď jsme doma ztratili. To bylo nepříjemné.
V posledních dvou kolech jste naopak přivezli výhry z Mostu a z Ústí nad Labem, tedy od soupeřů, u kterých se tak často nevyhrává. V čem byla největší změna?
Je to klišé, ale prostě přišel ten potřebný impuls. Přidal jsem do týdne jeden trénink a přesvědčil kluky o tom, že na extraligu je potřeba pracovat víc. Kluci k tomu přistoupili zodpovědně. Změnil jsem i pár dalších věcí, na tréninku jsme zapracovali na prakticých věcech. Trápily nás přesilovky, obranná vhazování i zakončování. Hodně jsme běhali, protože jsem měl pocit, že jsme začali ztrácet fyzickou kondici. Byl jsem nespokojený, protože v mužstvu potenciál byl. Bylo třeba vytvořit na hráče tlak, aby to začalo fungovat.
Pokud nutíte někoho víc pracovat, nemusí to mít úplně správný efekt. Jak to hráči přijali?
Měl jsem se všemi pohovor a sondoval jsem, kdo chce kolik hokejbalu obětovat. Shodli jsme se na tom, že hokejbal pro nás všechny znamená hodně a bylo jen potřeba to přenést do praxe. Je otázkou, jak dlouho to vydrží, ale tenhle týden naznačil, že trend by měl být v pořádku.
Jaké má vlastně Hradec letos ambice?
Chceme potrápit každého soupeře. Tím je asi řečeno všechno.
