Ve chvíli, kdy projely v závodě hlídek cílem, obloha nad Tacenem zčernala, spustila se průtrž mračen a vzápětí začaly padat i kroupy..
„Tady bývá počasí mnohem horší, když tu fouká silný vítr. Teď ani nefouká. Jsme outdoorový sport, i ten déšť k tomu patří,“ povídala Hilgertová pod kapkami deště.
V 49 letech je pro ni velkým úspěchem už skutečnost, že na šampionátu startuje. Pronikla sem ze čtvrtého místa v české národní kvalifikaci až při neúčasti Karolíny Galuškové, která se omluvila ze studijních důvodů.
Zahájila tak už svoji jubilejní, třicátou sezonu v reprezentaci!
Přesto, na pátek 2. června 2017 by nejraději zapomněla.
„Nevím, co se stalo,“ líčila. „Tohle byl snad úplně nejhorší závodnický den, co pamatuju, nebo určitě jeden z nejhorších. Dost často když mi nevyšel indivinduální závod, tak jsme to aspoň trochu spravily v hlídkách. Ale dneska bylo všechno hodně špatně. Radši na ten den co nejrychleji zapomenout.“
V kvalifikaci kajakářek nejprve skončila v první jízdě dvaadvacátá. V opravné druhé, kde bylo v sázce posledních pět míst do dvacetičlenného semifinále, potom dojela čtrnáctá.
„Tacen je fyzicky náročný, ale na to jsme trénované,“ říkala. „S tou zdejší nepříjemnou vodou jsem se přesto úplně nesrovnala. Nebyla jsem jediná, jenže to mě samozřejmě neomlouvá. Ne že bych na to zoufale neměla. Úplně dobře se mi však nejela žádná jízda. Ta voda tu nikam nejede, není to svezení, ale spíš trochu dřina. Ale to je prostě Tacen.“
V peřejích toho dokázala pro sebe i pro svoji zemi až neuvěřitelně moc, stejně tak ohromovala svojí výdrží, jak se neustále, zas a znovu je schopna kvalifikovat do národního týmu. Z vrcholných mezinárodních soutěží (OH, MS, ME) má včetně závodů hlídek na svém kontě 31 medailí, v hlídkách vlastní pět zlatých z mistrovství světa a pět z mistrovství Evropy.
V Tacenu další do sbírky nepřidá.
Přesto i tento šampionát byl pro ni výjimečným. Poprvé se na vrcholné akci sešla s 19letou neteří Amálií. „Bylo to příjemné,“ ujistila.
Závod hlídek jim však nevyšel podle předpokladů už od prvních branek.
„Připadalo mi, že se Kača (Kudějová) přede mnou polozvrhla, tak jsem se bála, abych do ní nevlítla. Pak jsem pro změnu byla moc blízko za ní ve čtyřce,“ líčila Štěpánka Hilgertová. „A největší problém přišel, když jsem viděla Kaču pádlovat proti proudu namísto do cíle. Tak jsem si říkala: Aha, asi se něco děje.“
Kateřina Kudějová, mistryně světa z roku 2015, nabrala padesátivteřinovou penalizaci za neprojetí brány. „Jelo se mi dobře, ale pak jsem si to tam zkrátila a udělala chybu, to mě mrzí,“ popisovala.
Pro Kudějovou se pobyt v Tacenu pokazil už na samém počátku, když při tréninku zlomila loď.
„Z toho jsem byla docela zklamaná. Navíc jsem věděla, že mi to tady nejde, že to bude pro mě těžký závod.“
Loď jí posléze spravil trenér Jiří Prskavec starší, ale z první kvalifikace individuálního závodu na ní do semifinále ani ona neprošla, povedlo se jí to až z té druhé, dodatečné.
A tak jedinou českou kajakářkou, která se kvalifikovala do semifinále hned z úvodní kvalifikační jízdy, byla ta nejmladší, Amálie Hilgertová.
„Sama jsem z toho byla překvapená,“ říkala. „Přitom jsem se toho tady hrozně bála. První trénink byl naprosto strašnej, taky jsem zlomila loď. Ale když jsem se na té trati naučila trochu skákat, docela mě to bavilo. Na start jsem přišla na poslední chvíli, takže jsem ani nestihla být nervózní - a vyšlo to.“
V neděli se s Kateřinou Kudějovou představí na start ve dvacetičlenném semifinále kajakářek.
Štěpánka Hilgertová se bude jen dívat.
Byl to její poslední velký šampionát?
„To je dost dobře možné,“ připustila.
