„Od střední školy platí, že kam já přijdu, on odejde. Tak snad se to teď neobrátí, že budu muset z Plzně zmizet já, když David přišel,“ směje se dvaatřicetiletý Douda, který v Talent týmu Plzeňského kraje načíná už devátou sezonu.
V pátek od 18 hodin čeká oba druhý přípravný duel, Plzeň se v hale na Slovanech utká s Erlangenem ze třetí nejvyšší německé soutěže.
Jak jste svého parťáka přivítal?
No, to spíš uvítal on mě. Stěhováním. (smích) Ale rád jsem mu pomohl. Vítat Davida nebylo třeba, plzeňské prostředí zná moc dobře. Jen zázemí haly pro něj bylo nové.
Do týmu přišly i dvě zahraniční posily, srbská spojka Ognjen Radojičič a makedonský brankář Andrej Petkovský. Jak se jeví?
Zatím jsme spolu strávili málo času, ale myslím, že si budeme rozumět a bude to v pohodě. O brankáři Andrejovi už jsme věděli delší čas, Ogi přišel na poslední chvíli. Přivítání je u každého nového borce stejné. Věděli, co je čeká.
Chuť je, ale tělo i věk jsou proti. Šindelář v 39 letech končí ziskem sedmého titulu |
Do nové sezony půjdete v roli úřadujících šampionů. Je to jiná situace než v předchozích dvou letech, kdy titul brala Karviná?
Těžko říci. Rozdíl v tom není. Je potřeba na minulou sezonu rychle zapomenout. Nemyslet si, že to půjde samo, když jsme vyhráli. Už několikrát jsme se přesvědčili, že takhle to nefunguje. Myslet si, že to bude lážo plážo a zase ligu vyhrajeme, tak to určitě nebereme.
Plzeň z cílů neustoupí, že?
Soutěž je každý rok vyrovnaná, letos to prostě sedlo nám. Bylo to super, vážíme si toho. Teď je před námi nová sezona a naše vedení určitě nebude z cílů ustupovat.
Myslíte, že až po kariéře naplno doceníte, jakými hegemony Plzeň a Karviná v téhle éře jsou?
Jako samozřejmost to nebereme. Zároveň víme, jakou máme sílu, kvalitu a kam můžeme dojít. A také, jaké jsou v Plzni nároky. Každý rok se od nás chce maximum a že to vychází tak dlouho, je asi důkazem, že se to u nás i v Karviné dělá dobře. Spousta mančaftů chce finále hrát, zatím jsme tam ale nikoho dalšího nepustili. Uvidíme, co přinese nová sezona. Určitě si nesmíme myslet, že to bude jen tak.
Radost plzeňských házenkářů z vítězství v Karviné ve třetím finálovém utkání extraligy.
Máte syna a dceru, jak vaše děti vnímají tátovy úspěchy?
Starší syn hodně prožíval předchozí dvě finálové porážky. O to jsem raději, že jsem mu na jaře mohl dopřát takovou radost. A dcerka? Ta je v pohodě, zatím je hlavně ráda, když mě vidí. A jak to dopadlo na hřišti, to je jí vcelku jedno. (úsměv)
Těšil jste se po volnu znovu do letní přípravy?
Klidně bych ještě tři týdny vydržel doma, tohle volno bylo asi nejkratší, co jsem zažil... Ale už je zase potřeba makat naplno. Během volna jsem tentokrát opravdu nic nedělal, odpočíval jsem, s rodinou jsme byli na dovolené u moře.
Nedávno jste si zkusil exhibiční akci v nedalekém Chotíkově „Penaltový král“. Jak vám to s fotbalovým míčem šlo?
Docela se mi dařilo. Je to super akce a pokud se bude opakovat, s Davidem Polozem, který skončil líp než já, tam zase rádi vyrazíme.
Co je jednodušší? Kopat penaltu, nebo házet sedmičku?
Penalty jsou určitě horší, kolikrát míč letí kamsi. V sedmičkách jsem si jistější, že míč poletí, kam chci.
A co vám nejvíc vadí v přípravě?
Posilovna. Ta je odjakživa můj největší nepřítel. Běhání mi nevadí, ale zvedat činky je trest.
