„Tatínek a zároveň můj přítel kývnul, jeho dcera také. Pojedeme tam kompletní. Kdyby jeden z těchto článků nefungoval, tak bychom do toho jít nemohli. Jsme jeden celek, do kterého to všechno zapadá,“ líčila Jeřábková na tiskové konferenci platformy Bez frází v Plzni.
Ve středu se zúčastní tradiční charitativní akce, na stadionu plzeňského Petřína se objeví s dalšími osobnostmi na podporu postižených dětí.
Bliklo někdy ve vašich plánech, že s příchodem miminka ukončíte házenkářskou kariéru?
Takové myšlenky nebyly. Je to dané i tím, že jsem se vždy pohybovala v klubech, kde už maminky byly. Viděla jsem, že to jde. Kdybych byla první, možná by nastoupila taková česká mentalita, že musím být jen matka, hospodyňka, pradlena... Já domácí práce ráda vykonávám, ale zároveň je třeba dál žít život. Dítětem to nekončí, naopak ho musíte vzít s sebou, provázet a ukázat mu něco jiného.
Sever, moje srdcovka. Házenkářka Jeřábková o přestupu i životě v Dánsku |
V Odense vám dávají k návratu tolik času, kolik potřebujete?
Ve Skandinávii už se chvíli pohybuji. Tamější mentalita je taková, že rodina je vždy číslo jedna, až pak práce a zábava. Takže netlačí. A já to mám nastavené stejně. Nenechala bych malého napospas, role matky je pro mě nejdůležitější. Ale když je možnost přizpůsobit to s rodinou i házené, jdeme do toho.
Jaký je tedy ideální scénář pro příští měsíce?
Příprava v Dánsku začíná v půli července, to se tam plánujeme přesunout. A jak to půjde, chtěla bych naskočit do rozjeté sezony. Když už do toho jdu, nechci se na nic vymlouvat a dát i házené sto procent. Asi i proto, že mi na věku bliklo třicet, sport nebude na furt.
Jak vás mateřství změnilo?
Nemůžete být nikdy připravený, dokud nepřijde realita. Musím říci, že jsem vyklidněnější, i když to může být paradox. Život stojí na něčem úplně jiném. Ne, že by se obrátil naruby, ale přišel nový, krásný impulz do celé naší rodiny. Asi můžu mluvit za všechny maminky, je to něco, jako když vám snesou domů anděla.
Takže nemáte pocit, že vůbec nic nestíháte?
Naštěstí tatínek, můj přítel funguje na... No, zase mu nebudu tak lichotit a říkat, že na sto procent, ale je zlatej. (úsměv) Když malý spinká nebo je v pohodě, vezme ho, trandí s ním a já se mohu v rámci možností věnovat tréninku. A pomáhají skvěle i babičky.
Opora národního týmu Markéta Jeřábková v Plzni
Trénujete už také s míčem?
Zatím je spíš v pootevřené skříni. Ale do něčeho už jsem se pustila. Čas běží, sezona za chvíli začíná a já chci do Dánska odjet v rámci možností tak, abych byla dobře připravená. Možná za rok v tuhle dobu budu mluvit úplně jinak, budu vyčerpaná a hotová. Ale dosud tréninky, které jsem absolvovala, proběhly tak, aniž bych pociťovala nějaké následky porodu.
Veronika Fenclová z plzeňského DHC po návratu na hřiště líčila, že má asi větší ránu díky tomu, jak malého nosí na rukou.
Tak tohle zatím nemůžu posoudit. (smích) Ale po fyzické stránce se cítím dobře. Jestli to takhle půjde dál, budu spokojená. Někdy mám pocit, že to jde až skvěle.
