Rozehrané to měly Lovosice skvěle, sérii hranou na dva vítězné zápasy rozjely drtivou výhrou 35:27 na Dukle a těšily se na domácí oslavy, jenže situace se začala obracet.
Nadpozemsky chytající Karel Šmíd byl strůjcem remízy 32:32 a v rozstřelu lapil tři sedmičky ze tří, v Praze Lovci ztratili jednogólové vedení devět vteřin před koncem a celý zápas v osmé sérii sedmiček po tyčce Martina Říhy.
„Hrábli jsme si úplně na dno, je vidět síla našeho mančaftu. Nevzdali jsme se a zase nám v závěru pomohl čaroděj dobroděj Šmíďák, on je ten hlavní hrdina,“ smekl před brankářem Dukly Michal Tonar, spojka vítězného týmu. „Je to krásná tečka za tou naší skvělou sezonou.“
Všechno mohlo být jinak, kdyby minutu před koncem sobotní bitvy proměnil sedmičku Pavel Chotěborský. Lovci by šli do dvougólového vedení, jenže jejich nejlepší střelec v klíčové chvíli selhal. Svou jedenáctou trefu v zápase nepřidal, jeho střelu zastavila tyč.
„Ta sedmička by asi rozhodla, ale bohužel, nedal jsem. Je mi hrozně, na jednu stranu jsme jako tým ukázali strašně velké srdce a odhodlání, po špatném začátku jsme to dokázali otočit. Ale sedmičky stejně jako u nás nedopadly dobře,“ litoval Chotěborský. Čtvrté místo nebral jako neúspěch. „Sezona byla nahoru dolů, měli jsme skvělý vstup, pak jsme ztráceli body s týmy, s nimiž jsme neměli. Čtvrté místo je pro nás vlastně docela dobré.“
Trenérovi, který v lednu tým převzal po odvolaném Romanu Jelínkovi, se to těsně po posledním zápase kousalo těžko. „Prohráli jsme na dvě tyčky, to je strašná škoda. Jsme samozřejmě smutní, je to už trošku i otázka štěstí či neštěstí. Měli jsme na to, abychom to uhráli,“ byl přesvědčený Lajčák.
I kouč Dukly Daniel Kubeš už se na konci rozhodující bitvy smiřoval s bramborovou medailí. „Už to vypadalo, že to Lovosice přetáhnou na svoji stranu, ale my jsme jim to na poslední chvíli vytrhli z rukou!“
Bronzový hattrick tak Lovci nezkompletovali, o to větší mají motivaci zabojovat v příští sezoně o vysněný titul.
Odcházení ikony: Volno mám, jen když spímMotal hlavy soupeřům, teď motá hlavu sám sobě. Jiří Motl, legenda extraligy házenkářů a ikona Lovosic, řeší hamletovskou otázku: Být, či nebýt hráčem? Kariéře chtěl zamávat s titulem, do čtyřicítky se nedočkal. A bude-li se loučit teď, tak dokonce bez medaile. „Budu si to muset rozmyslet, nic rozhodnutého ještě není. Nechci natvrdo říct, že končím.“ Lovcům odzvonila doba bronzová, když v sobotu ztratili sérii o třetí místo s pražskou Duklou. „Mrzí mě, že jsme neslavili bronzový hattrick,“ hlesl účastník světových a evropských šampionátů. Zatím se zdá, že svoji působivou kariéru, v níž nasázel přes tři tisíce extraligových gólů, spíš uzavře.  Jiří Motl s památkou na 3000 extraligových gólů, vlevo ředitel lovosického klubu Vojtěch Srba, vpravo sportovní ředitel Jan Landa. „Srovnané v hlavě to mám, ale nechám si to v ní rozležet. Vždy jsem říkal, že chci končit zlatou medailí, což se nepovedlo. Sezony jsou pro mě náročné ne z fyzického hlediska, ale z časového,“ prozradil. „Své v tom hraje rodina, je to náročné na psychiku. Když hrajeme zápasy, nemám šanci se jim věnovat na sto procent.“ Ač házená patří mezi tvrdé sporty, šrámy Motla netíží. „Tělo by to zvládlo, ale já mám volný čas jen v noci a ten prospím. Což bude hrát roli. Ani si nepamatuji, že bych jel v sezoně na dovolenou. Není čas a mám i zodpovědnost vůči týmu. Potřebuju si teď odpočinout,“ zahlásil místostarosta Lovosic; v gesci má sport či informační technologie. Několikanásobný nejlepší střelec extraligy si nedal termín, do kterého vyřkne ortel. „Uvidíme, třeba se ještě něco stane. Sezona byla dlouhá, potřebuji si doma sednout, probrat, co a jak. Mít nějaké možnosti. Kdybych skončil, z házenkářského prostředí bych nechtěl odejít, třeba bych dělal něco pro klub.“ Jeden červíček (nebo snad červ?) přesto v Motlovi hlodá: „Nechtěl bych končit prohrou, ale vítězstvím, ziskem něčeho. Kdyby byla bronzová medaile, byl konec kariéry blízko.“ Nepočká si tedy až na loučení s fanfárami? |
