Po domácích zápasech čekaly Talent za stavu 1:1 dva duely na půdě soupeře. V pátečním utkání vedli Plzeňané ještě sedm minut před koncem o pět branek, v závěru však domácím dovolili srovnat na konečných 29:29. Následoval rozstřel ze sedmimetrových hodů, ve kterém rozhodli hosté až v osmé sérii.
„Mrzí nás, že jsme lépe nezvládli závěr základní hrací doby. Nebylo to tím, že bychom se zatáhli, ale Karel (Šmíd) nás klasicky vychytal. Posledních pět střel jsme nedali z jasných pozic, proto jsme šli do infarktového rozstřelu. Hlavně jsem rád za kluky, že to zvládli, protože máme v týmu mladé hráče,“ pověděl po třetím zápase trenér Petr Štochl.
„Nebyli jsme ustrašení, dostávali se do dobrých pozic. Ale takové je play off, potkávají se nejlepší týmy, které mají skvělé gólmany. I ti naši nás podrželi. Celkově jsme podali disciplinovaný výkon, ale byl to hodně vztyčený prst, že se hraje do poslední vteřiny,“ doplnil kouč.
Plzeňští házenkáři postoupili přes Duklu, čeká je dvanácté extraligové finále v řadě |
O den později Talent využil mečbol, když otočil nepříznivý vývoj a po vítězství 27:24 ovládl sérii 3:1 na zápasy. „Dukla tahala nějakých pětačtyřicet minut za delší konec, ale druhý poločas jsme zvládli lépe my,“ pochvaloval si Štochl.
„Nevím, jestli to bylo tím, že jsme prostřídali kompletně všechny hráče, byli jsme relativně čerství. Myslím, že pomohlo také, jak jsme měnili styl hry. Je přece jen rozdíl, jestli hrají starší kluci, nebo mladíci,“ pokoušel se najít důvody vítězství.
Po prvním poločase ztrácel Talent na soupeře tři branky, ale ve druhé polovině utkání postupně zlepšoval výkon. Naposledy vedla Dukla krátce před poslední čtvrthodinou 19:18. Poté hosté čtyřmi brankami, z nichž tři vsítil Škvařil, skóre otočili a ve vypjatém závěru na rozdíl od předchozího duelu vyrovnání nepřipustili.
„Do druhé půle jsme vstoupili vlažně, nelíbila se mi naše hra emočně. Je výhoda, že na hřiště můžeme poslat Milana Škvařila. Ten se tam jde sportovně rvát, dokáže ostatní vyburcovat a zvednout je. Přesně to jsme potřebovali,“ ocenil trenér.
„Byl to jeden z důvodů, proč jsem šel na hřiště. Já ty situace mám rád, ještě když vás hecuje soupeřova obrana, tak to je takový motor pro mě,“ popisoval s úsměvem Škvařil.
„Říkal jsem potom i Kájovi (Šmídovi), že to dělali dobře, protože mě to dostalo do hry a cítil jsem se dobře. Musel jsem to vzít na sebe, protože od toho jsem tam,“ dodal zkušený borec, jenž zároveň připustil, že to byl jeden z nejtěžších postupů do finále.
