„Jestli jsem s výkonem kluků spokojený? Podle mě člověk nemůže být nikdy úplně spokojený, vždycky je něco, co se dá udělat lépe,“ říká rodák z ukrajinského Simferopolu. „Ale je pravda, že co se týká výsledků, zdá se, že jsme na dobré cestě,“ doplňuje brodský kouč.
Pár kamarádům vymyla propaganda mozek. S takovými jsem přerušil kontakt.
Ještě než se pustíme do povídání o stolním tenise, zajímá mě, zda stále tak intenzivně sledujete dění na Ukrajině, která čelí už skoro čtyři roky ruské agresi?
Nelze to nesledovat, protože tam mám pořád hodně kamarádů. Je to smutné, vyhlížím každou naději, která by mohla znamenat konec války. Zatím to ovšem vypadá na patovou situaci.
Říkáte, že na Ukrajině pořád zůstala spousta vašich přátel, řada jich ale asi také svoji zemi opustila. Máte o nich přehled?
Jasně. Bavil jsem se s těmi, kteří žijí v Česku, ale i s těmi, co žijí jinde, a všichni vědí, že se nemůžou vrátit domů, protože by je hned odvedli na frontu. Sleduju všechno, co se na Ukrajině děje. Každý den. A je mi těch lidí tam moc líto.
Dmitrij Prokopcov (uprostřed) byl nadšený nejen z finálového vítězství, ale také z podpory brodských fanoušků.
Zpočátku byla solidarita s Ukrajinci všude po světě obrovská, nicméně poslední dobou už se i tady v Česku objevují názory, že by se mělo přestat s vyzbrojováním Ukrajiny a vrhnout veškeré síly na mírová jednání. Jak tuhle situaci vidíte vy?
Samozřejmě si přeju, aby se co nejdřív dohodl mír, protože je to těžké pro všechny strany. Občas zaslechnu, že už by bylo na čase, aby se Ukrajinci vrátili domů. A oni by i chtěli, jenže situace to nedovoluje. Znám dost rodin, které jsou moc smutné z toho, že se pořád ještě nemůžou vrátit.
Jak vy to vlastně máte s vaším rodištěm? Někde jsem četla, že vaši rodiče pocházejí z Ruska, ale vy jste se narodil na Ukrajině...
Je to tak, že moji rodiče se kdysi přestěhovali na Krym a já se narodil ještě v Sovětském svazu. A pak, když se to rozdělovalo, byl ze mě podle místa narození Ukrajinec.
A rodiče tedy žijí kde?
Bohužel tátu už nemám, umřel docela brzy, a maminka se přestěhovala k sestře do Ruska. Bylo to tak bezpečnější.
Moc často se asi nevídáte, nebo se pletu?
Je to úplně bez šance. Jednoduše nedostaneme víza. Ale aspoň si telefonujeme.
Dmitrij ProkopcovBývalý profesionální stolní tenista, nyní trenér, se narodil 5. ledna 1980 na Ukrajině v Simferopolu. Ping-pongu se věnuje od 6 let. Zpočátku reprezentoval Ukrajinu, později požádal o české občanství a v roce 2008 ho dostal. Na mistrovství Evropy v Ostravě v roce 2010 pomohl České republice k bronzové medaili. V extralize hrál především za pražské El Niňo, ale vyzkoušel si i ligu ve Francii či v Polsku. |
Máte kromě rodiny v Rusku i kamarády?
Pár ano, ale spoustě z nich propaganda vymyla mozek. Já je neodsuzuju, prostě mají svůj názor, svoji hlavu. Ale zklamalo mě to, že si myslí, že by měla Ukrajina zaniknout. S takovými jsem přerušil kontakt.
Pojďme raději k příjemnějším věcem. Nedávno byly Vánoce, jak se slaví ve vaší rodině? Propašoval jste do klasických českých i nějakou ukrajinskou tradici?
Nic takového, já se plně podřídil. (usmívá se) Miluju české Vánoce.
To znamená, že máte kapra, děláte bramborový salát...?
Přesně tak, a taky zdobíme stromek a pečeme vánočku.
S cukrovím jste také pomáhal?
Dřív ano, ale jelikož jsme měli s Brodem docela nabitý konec roku, tak letos ne. Naštěstí mám dvě už celkem velké dcery, takže pomocníků bylo dost.
Existuje něco, na co jste si ani po tolika letech v Česku nezvykl, nebo nepřišel na chuť? A teď nemyslím jen Vánoce...
Myslím, že se dá zvyknout úplně na všechno. Teda kromě dršťkové polévky. Té jsem na chuť rozhodně nepřišel. (usmívá se)
Vánoce jsou také o dárcích a já si všimla, že i vy sám jste se mohl klidně stát pro někoho dárkem. Jedna firma na zážitky totiž nabízí hodinu tréninku s Dmitrijem Prokopcovem...
To je pravda. Pár takových hodin už jsem v minulosti dokonce absolvoval. Vždycky se snažím, aby si tu hodinu lidé pořádně užili a byl to pro ně skutečně zážitek.
Jak jste se k něčemu takovému vůbec dostal?
Jednou jsme s manželkou vymýšleli dárek pro tchána a vyskočil na nás nějaký podobný zážitek. A manželka tehdy řekla, že i já bych vlastně mohl být pro někoho dárkem.
Český stolní tenista Dimitrij Prokopcov podává v kvalifikaci domácího turnaje Czech Open.
Na zážitkovou večeři s nějakou dámou by vás ale asi nepustila, co myslíte?
(směje se) Asi ne.
Vraťme se ale k vašemu trenérskému působení v Havlíčkově Brodě. Není to tak dlouho, co jste se svými současnými svěřenci hrával, umíte teď na ně zvýšit hlas?
I trenér má svoje nervy. A když se mi něco nelíbí, nemám problém to dát najevo. Naštěstí kluci v Brodě jsou super, poslouchají, takže jsem se zatím rozčílil jen jednou.
Trenérské řemeslo vás chytlo?
Ano, baví mě. Sice by to asi měl posoudit někdo jiný, ale myslím, že pro něj mám cit.
Brod láká obhajoba Evropského poháruV Lize mistrů už sice pro letošek šance havlíčkobrodských stolních tenistů zanikla, nicméně v Evropském poháru mohou pořád ještě zopakovat loňský triumf. Ve středu v 18.00 budou v osmifinále bojovat v Polsku s celkem Energa Manekin Toruň. „Evropský pohár je sice o malinko slabší než Liga mistrů, nicméně pořád se jedná o náročnou soutěž a my bychom moc rádi obhájili loňské prvenství,“ říká trenér havlíčkobrodského mužského áčka Dmitrij Prokopcov. K večernímu zápasu odcestoval HB Ostrov v nejsilnějším složení, tedy i s Pavlem Širučkem a Moldavcem Vladislavem Ursuem. Jejich soupeř má k dispozici Australana Hwana Bae, zkušeného Slováka Lubomíra Pištěje, Srba Dimitrije Levajace a dva japonské hráče – Asuku Sakaie a Timu Arinoma. „Věřím, že naši kluci jsou dobře připraveni,“ hlásí Prokopcov.  Dmitrij Prokopcov jako trenér havlíčkobrodských stolních tenistů Liga mistrů skončila pro jeho mančaft v prosinci, nad síly vysočinského zástupce byl německý Mühlhausen. V prvním duelu prohrál Brod 1:3, v domácí odvetě potom 2:3. „Myslím, že z naší strany chybělo to, že jsme neudělali druhý bod, když jsme hráli v Německu. Přitom jsme měli utkání docela dobře rozehrané,“ připomněl trenér HB Ostrov. Také před domácím publikem potom brodští stolní tenisté bojovali ze všech sil, jenže to nebylo nic platné. „Soupeř byl zkrátka lepší,“ přiznal Prokopcov. |
