Jak začne cesta za vysněným titulem mistryně světa? V případě Hany Hoškové hodně nenápadně. A zároveň bolestivě. „Tak, že si zlomí obě ruce a jde se podívat na sport, o kterém vůbec nic neví,“ vzpomíná na událost, která ji před 14 lety přivedla do tělocvičny, kde probíhal trénink hořického kroužku capoeiry.
Ruce si zlámala při pádu z kamarádčina koně, na kterém zkoušela jezdit: „Nemohla jsem dělat ani judo, kterému jsem se tehdy věnovala, tak jsem se šla podívat na capoeiru.“ Bolestivý konec tehdejší jízdy na koni její život zcela změnil. Začala se velmi vážně věnovat capoeiře, za kvalitnějším tréninkem se neváhala ani stěhovat.
Vyplatilo se jí to, na nedávném světovém šampionátu v Brazílii doplnila svoji kolekci sportovních úspěchů o titul zatím nejcennější. Přitom nijak netají, že sportovní stránka je jen jednou ze vztahu k tomuto bojovému umění.
Takže hned na úvod: Je capoeira spíše životní filozofie a způsob vztahu k životu, nebo sport?
Tohle má každý jinak nastavené. Capoeira přitahuje každého něčím jiným, každý, kdo se jí začne věnovat, v ní hledá to své.
Capoeira* Brazilské bojové umění. Jde o komplexní kulturní fenomén obsahující svébytné bojové umění, připomínající pohybovým stylem tanec s akrobatickými prvky, doprovázené původní hudbou. * Kolébkou capoeiry je brazilský stát Bahia, tradičně zemědělská oblast, která je historicky negativně poznamenána masovým dovozem afrických otroků. * Otroci měli zakázáno zdokonalovat se v jakémkoliv bojovém umění, a tak vymysleli právě capoeiru, při níž předstírali tanec, odtud také spojení s hudbou. * Capoeira je tradičně považována za jeden z nejvýznamnějších fenoménů původně africké - především pak angolské - kulturní tradice a výsledek následné syntézy africké, původní brazilské a expandované evropské kultury na území Brazílie. * Od roku 1707 byla capoeira zakázána a dlouhá staletí byly jakékoliv její projevy tvrdě trestány. Navzdory těmto pohnutým historickým událostem se od roku 1972 capoeira opět stala uznávaným bojovým uměním. Dostala pevná pravidla a stala se po fotbalu druhým nejoblíbenějším brazilským sportem. * Díky procesům globalizace zažívá capoeira mohutnou expanzi takřka do celého světa, kde od sedmdesátých let 20. století nabývá neobvyklé popularity. |
Co jste v ní na začátku našla vy?
Já třeba strašně ráda zpívám. A nahlas, což dodává energii. Capoeira je totiž bojové umění, které je spojeno s hudbou, tohle řadu lidí přitáhne. Někoho zase přitahuje spíše pohybová stránka věci.
A ta sportovní, na kterou jsem se ptal?
Pro někoho třeba není tak důležitá, já to ale beru tak, že sport člověka mění k lepšímu ve svém oboru. A motivuje.
Co vás motivovalo před těmi čtrnácti lety, když jste začínala?
Třeba to, že člověk zjistí, že má určitou dávku talentu právě pro tuhle činnost.
Jaký talent je dobrý?
U mě byl pohybový, navíc dobře vnímám hudbu.
U vás se zřejmě talent pro sportovní stránku capoeiry projevil velmi záhy. Hned když jste vyjela na první závody, prý jste je vyhrála. Je to pravda?
Byl to docela zážitek. Capoeiře jsem se věnovala teprve tři roky a jela zkusit první závody. Byly na Slovensku a byla tam velmi dobrá konkurence, přesto se mně podařilo vyhrát. Přitom jsem před tím nikdy nezávodila. O rok později jsem už vyhrála mistrovství Evropy.
Před dvěma lety jste poprvé vyrazila do Brazílie, o čemž asi sní každý, kdo se capoeiře věnuje. A také tam byl úspěch...
Tehdejší šampionát pořádala největší skupina capoeiry, i proto se tam sjela obrovská konkurence. Skončila jsem devátá ve skupině B, beru to jako velký úspěch.
Letos jste ale vyhrála skupinu A, která stojí v hierarchii soutěží výš. Jak se do ní člověk dostane?
Postupem na určitou úroveň, což je 1. mistrovský pás, graduado. A o tom v naší asociaci rozhoduje mestre Pacoca, vlastním jménem Sandro Felix dos Santos z Brazílie, který žije v rakouském Klagenfurtu.
Jak se získávají? Na základě sportovních výsledků?
Každý mestre dané asociace, v našem případě mestre Pacoca z asociace Vem Camará, rozhoduje o gradaci všech pokročilejších. O pásku začátečníků rozhoduje trenér daného města.
Pojďme k letošnímu světovému šampionátu. Kde probíhal?
Vlastní šampionát proběhl v Brasilii, hlavním městě Brazílie, ale předtím jsme se v Salvadoru a v Riu zúčastnili kurzů mistrů z jiných asociací.
To se asi nedalo stihnout za pár dnů...
Byli jsme tam skoro měsíc. A třeba možnost absolvovat několik tréninků se starými brazilskými mistry byla ohromný zážitek, co dovedou, je až neskutečné. A vůbec nezáleží na věku, i v osmdesáti vás úplně rozhodí a rozeberou.
Je capoeira v Brazílii opravdu tak populární, jak se uvádí?
Právě tam má své kořeny, tam vznikla a tam se jí věnuje nejvíc lidí na světě, mohu potvrdit, že je v popularitě hned za fotbalem. Původně byla bojovým uměním černošských otroků, které do Brazílie vozili z Afriky, hlavně do přístavu Salvador, takže i náš letošní pobyt tam měl svoji symboliku. Brazilci tohle umění vzali za své, věnuje se mu tam skoro každý a vůbec nezáleží na tom, zda jako sportovní činnosti, cvičí skoro všichni. Zajímavý je třeba i z hlediska sociálního, existuje tam hodně projektů, které prostřednictvím capoeiry působí na mládež.
Odpovídal tomu i zájem o šampionát, na kterém jste vyhrála svoji kategorii?
Určitě. Soutěžilo se ve velké hale, chodili diváci, šampionátu se věnovala i místní televize, zájem byl vidět.
Jak probíhá samotná soutěž?
V capoeiře se začíná eliminacemi. Závodníci jsou rozřazeni do dvojic, v nich hrají spolu, jejich počínání je hodnoceno. Vždycky na konci celého kola dvojic jsou určeni postupující. A u nás to není tak, že by mohl postoupit vždy jen jeden z dvojice. Pokud předvedou kvalitní hru oba, jdou dál. Po eliminacích se dojde přes čtvrtfinále a semifinále do vlastního finále. V áčkových kategoriích se ve finále mimo jiné přidá ještě hra iuna, která společně s ostatními rozhodne o konečném pořadí.
Hana Hošková přijímá od předsedy Poslanecké sněmovny Jana Hamáčka pamětní list a medaili za vzornou reprezentaci.
Jak takové finále vypadalo právě v Brazílii?
Prošlo nás tam osm a rozhodčí cvičení určili vítězku. V capoeiře to je tak, že rozhodčí každého bodově ohodnotí a z toho vyjde pořadí.
Jak jste na tom s body byla vy?
To jsem si ani nezjišťovala. Pro mě byl úžasný zážitek, když mestre skupiny, který vyhlašoval finalisty, vyhlásil mne jako vítězku.
Takže ani nevíte, jak jste na tom byla ve srovnání s ostatními?
Mohla bych o to požádat a bodovou hodnotu bych se dozvěděla. Ale neudělala jsem to. Jen mi bylo řečeno, že to bylo o hodně.
Jaké to je prosadit se v mezinárodní konkurenci a ještě k tomu v Brazílii? Liší se pojetí capoeiry?
V Čechách je měkčí, proto každý, kdo do Brazílie přijede poprvé, je trochu vyděšený z toho, jak tam jsou schopní se v tréninku, v uvozovkách řečeno, seřezat. Zvlášť holky, pro ně to tam je opravdu drsnější.
Jak jste se tomu přizpůsobovala vy?
Mám asi výhodu ve své figuře, většina holek, které se v Česku capoeiře věnují, je spíše hubenější. (smích)
Prosadili se i ostatní členové z vaší asociace?
Velmi dobře. Třeba Tomáš Zummer byl v absolutní kategorii mužů na druhém místě se shodným počtem bodů jako vítěz, prohrál až na pomocné body. Stella Varga, která je ze Slovenska, skončila v áčku, které jsem vyhrála já, osmá, Miroslav Grohmann se dostal v áčku až do semifinále, tedy mezi dvaadvacet nejlepších. Blízko k finále áčka měl i Tomáš Vhu Thanh, kterému uniklo jen těsně. Ve skupině B, kde soutěžili společně muži a ženy, se dobře umístila Zuzana Vávrová, v hodnocení žen byla třetí, podala super výkon, nechala tam kus sebe a zahrála velmi vyrovnané hry. Pro nás to jsou výborné výsledky, které mohou capoeiře pomoci.
Jak to myslíte?
Naše asociace je velmi aktivní, pořádáme mistrovství Evropy či republiky, snažíme se přitáhnout další zájemce. Snad nám to otevře víc dveří.
