S podobnými pocity se potýkal i kouč bronzového medailisty Michal Březina. Však také přiznával: „Kdyby mi někdo před cestou do Anglie řekl, že tu takhle dopadneme, vysmál bych se mu.“
Po příletu do Sheffieldu nicméně spokojeně pozoroval, jak to Reshtenkovi na trénincích skáče. „Nechybuje. Čtverný toeloop má teď tak na 90 procent,“ hlásil. Zároveň pozorně sledoval soupeře a přemítal: Podle tréninků tu Žori (jak svému svěřenci říká) patří výkonnostně mezi nejlepších dvanáct... a kdo ví, možná i do první šestky.
Už v roce 2024 byl Reshtenko na mistrovství Evropy v Kaunasu nečekaně devátý, se třemi čtvernými skoky. Zato loni se sezonou protrápil: až třiadvacátý na Evropě, jedenatřicátý na světě.
Reshtenko získal na ME senzační bronz, Taschlerovi opět nechybí v elitní desítce |
Důsledkem nevýrazných výsledků byl i propad ve světovém žebříčku, pročež ho do krátkého programu v Sheffieldu losovali hned do první, tedy teoreticky nejslabší skupiny startujících.
„A my to dokázali! Z první rozjížďky až k bronzu,“ jásal třiadvacetiletý bruslař v sobotním večeru.
Navrch se třemi osobními rekordy!
Předvést v pravý čas to nejlepší, co v sobě máte, v tom tkví kouzlo sportovních úspěchů. Reshtenkova psychika bývala v minulosti velmi vachrlatá. Ale ne tentokrát.
Český krasobruslař Georgii Reshtenko během krátkého programu na ME.
„Věř si.“ Pouhá dvě slova mu Březina řekl těsně předtím, než vyjel ve čtvrtek do krátkého programu.
A před volnou jízdou znovu. Jen ten kratičký pokyn: „Věř si.“
„Tohle Žori potřeboval slyšet nejvíc,“ vysvětloval.
„Jo,“ souhlasil Reshtenko. „Už na tréninku mi Michal říkal: ‚Zvládneš to, všechno je v pořádku.‘ Víte, já se občas všechno snažím dělat až příliš perfektně. Ale Michal mi připomínal: Zkus si ten závod i užít.“
K volné jízdě nastoupil s plánem: Nemysli na umístění, na top 10, na nic takového.
„Vážně jsem neuvažoval o výsledku, jen jsem šel bruslit a dělat svoji práci,“ líčil. „Myslel jsem radši od prvku k prvku, než abych se soustředil na celý program.“
Georgii Reshtenko během volného programu na mistrovství Evropy
Ta strategie vycházela parádně. Reshtenko se rozjel, skákal - a jak! Čistě a krásně. Čtverný toeloop v kombinaci s trojitým, čtverný salchow, trojitý axel, další čtverný toeloop.
Pravda, jeho piruety opět jednou dokonalé nebyly, zůstávají domácím úkolem do budoucna. Ovšem to v tu chvíli nebylo až tak podstatné.
A já na té sedačce pořád sedím...
Když zdárně absolvoval šestý ze sedmi skokanských prvků, kombinaci trojitého lutze s trojitým salchowem, Březina se už u ledu neudržel a pěstí nadšeně bušil do mantinelu.
„S tou kombinací, když už je v jízdě přece jen unavenější, občas míval Žori na tréninku problémy,“ vysvětloval. „Potom mu zbýval jen trojitý lutz. A tím jsem si byl jistý, že ho dá.“
Dal. Dozněla hudba, hala nadšeně burácela a Reshtenko nevěřícně skrýval hlavu v dlaních. Mával všem, opouštěl led, objímal se s Březinou i choreografem Adamem Soljou.
„Moc se mi líbilo, jak jsi zajel a jak jsi bojoval,“ řekl mu vzápětí trenér - a ano, měl i jisté výhrady k těm piruetám.
Tehdy ještě ani jeden z nich nevěděl, jak podivuhodně se vyvrcholení soutěže mužů vyvine.
Reshtenka usadili u ledu do sedačky pro vedoucího závodníka. Což byla další nová zkušenost. Vedl a na volnou jízdu se chystalo sedm zbývajících krasobruslařů, sedm nejlepších po krátkém programu. Už v tu chvíli měl jisté nejhůře osmé místo, které by bylo jeho životním úspěchem.
Jenže u něj to neskončilo.
Na úvod poslední rozjížďky pokazil jízdu švýcarský obhájce titulu Lucas Britschgi a Reshtenko stále vévodil pořadí, usazený na sedačce.
„Byl jsem dost překvapený, že tam pořád sedím,“ svěřil se později. Ani Ital Grassl na tom nic nezměnil, ze sedačky vystrnadil českého reprezentanta až další Ital Matteo Rizzo.
Potom naopak chyboval také Estonec Michajl Selevko, s nímž Reshtenko často v kalifornském Irvine trénuje. „Když Míša nezajel, necítil jsem se moc dobře, protože je skvělým kamarádem a bruslařem. Bylo mi ho líto,“ vyprávěl.
Věděl, že skončí nejhůře čtvrtý. Přišel mezi novináře, začal poskytovat rozhovory.
V průběhu večera jsme postupně hledali ve statistikách, kdy naposledy byl Čech na mistrovství Evropy krasobruslařů sedmý (Březina 2020), šestý, pátý (Březina 2015), čtvrtý (Březina 2014).
Ale měli jsme se dostat až k ročníku 2013 - a k Březinovu bronzu ze šampionátu v Záhřebu.
Ani Alexandr, druhý z bratrů Selevkových, totiž svoji jízdu nezvládl. Reshtenko nevěřícně s rukama za hlavou hleděl na obrazovku, zatímco Březina do mobilu, kde druhému z estonských sourozenců nabíhaly body.
Potom trenér věděl: „Máš medaili!“
Čekání na známky Alexandra Selevka v novinářské mixzóně a chvíle, kdy se je Březina a Reshtenko dozvěděli:
Dlouhé dojaté objímání následovalo. Načež mu kouč pragmaticky připomněl: „Jdi si pro brusle, budeš je potřebovat na vyhlášení.“
Nemohu být víc šťastný
Reshtenko jako by stále nechápal: „Je to velké, moc velké, nemám slov. Jsem tak moc šťastný. Kvůli našemu skvělému českému týmu, trenérům i všem, co tu jsou se mnou. První závod, kde jsem odjel dvě čisté jízdy, bez pádu - a rovnou na mistrovství Evropy. Nemohu být víc šťastný.“
Utíkal se připravit na ceremoniál, zatímco Gruzínec Nika Egadze si bruslil pro zlato a definitivně určil, že Reshtenko získá bronz.
Březina na něj čekal v zákulisí. Vyprávěl, co všechno spolu prožili, načež se mu hlas na chvíli zlomil. „Jo, jsem trochu naměkko. Je mi strašně líto, že se toho nedožil Standa Židek,“ vzpomenul bývalého předsedu českého svazu, dobrou duši českého krasobruslení, který loni zemřel.
Také Březina jako by stále zpracovával šok, co že se jim to povedlo. „Samozřejmě, měli jsme dnes i štěstí. Ale jak se říká, štěstí přeje připraveným. A my skokansky a technicky opravdu připravení byli,“ říkal.
Zablikal mu telefon, na displeji se objevilo RA. Volal Rafael Arutjuňan, momentálně nejslavnější krasobruslařský trenér světa, v jehož středisku v Irvine pracuje a kde se s ním od roku 2022 Reshtenko připravuje.
Předal mobil bronzovému muži.
„Objímám tě a jsem i za tebe moc rád. Jdeme správným směrem. Tahle medaile ti zůstane navždy, užij si ji,“ nabádal Arutjuňan zpoza oceánu Reshtenka.
Nastal čas ceremoniálu, Reshtenko vystoupal na stupně vítězů, na krk mu pověsili ten třpytivý kus kovu.
„Bylo to neuvěřitelné. Já i na těch stupních pořád nechápal, co se stalo,“ popisoval své pocity. „Bylo to jako film, ve kterém jsem nerozuměl, co se děje. Pak spousta fanoušků chtěla autogram, fotit se, pořád víc a víc. Mám toho v hlavě tolik.“
Pomáhá mi mluvit sám se sebou
Bruslit se učil v Petrohradu, kde také chodil na uměleckou školu. „Hrál jsem dobře na housle, když mi bylo tak dvanáct let. Teď už dlouho ne,“ vykládal. „Mám jiné recepty na relaxaci. Pomáhá mi mluvit sám se sebou, tím se uklidňuju. Taky jsem fanoušek fotbalu. Barcelony, samozřejmě. A rád si chodím před závody zaběhat, hlavě to prospívá.“
V patnácti letech se stěhoval do Česka, kde rodiče dostali práci. A už tu zůstal, získal české občanství – a navázal na svoji v Rusku přerušenou kariéru. Než se před třemi lety vydal za Březinou a Arutjuňanem do Kalifornie.
„Jenže pak jsem si dvakrát zlomil nohu a o půl roku přípravy tím vždycky přišel,“ říkal. „Až teď začínám zjišťovat, co přesně se po mně chce, jak systém u Rafaela funguje. Předtím jsem se necítil komfortně a dělal spoustu chyb. I loni jsem se trápil. Tady jsem šťastný, že jsem zpátky. Také už je to moje čtvrtá Evropa a jel jsem třikrát mistrovství světa, nějaké zkušenosti mám.“
Bronzový Georgii Reshtenko (vpravo) na stupních vítězů na mistrovství Evropy v krasobruslení. Vedle něj zlatý Nika Egadze (uprostřed) a stříbrný Matteo Rizzo.
Přišel z ceremoniálu, medaili na krku, hrdě ji bral do rukou. „Dnes s ní budu spát, určitě,“ tvrdil. „Každý by chtěl medaili z Evropy. Já ji teď mám. Doufám, že pokud budu zdravý, půjde mi to ještě líp. Ale tahle medaile pro mě zůstane tou, kterou si budu pamatovat nejvíc.“
Na tiskové konferenci odpovídal plynnou angličtinou, ale na jednu společnou otázku pro všechny medailisty nereagoval. Teprve když jej vítězný Egadze popostrčil, probral se ze zamyšlení. „Promiňte, já byl myslí trochu jinde,“ omlouval se.
Stříbrný Rizzo, který s nimi za stolem seděl, propojoval ve své osobě i dvě různé éry českého mužského krasobruslení, tu Březinovu a tu současnou, Reshtenkovu. Březina připomínal: „Když já měl v roce 2013 bronz, byl Matteo na své první Evropě. A tady je pravděpodobně na své poslední.“
Rovněž Reshtenko se rozhovořil o minulosti: „Jako malý kluk jsem koukal na Evropu 2008, jak ji vyhrál Tomáš Verner. A potom i na Evropu, kde měl Michal bronz. Je to speciální propojení, že je mým trenérem.“
Zvykej si na ten šrumec
Na nadcházející milánské olympiádě Reshtenko závodit nebude, postup mu v zářijové kvalifikaci v Pekingu unikl o tři body. Jde o jistý paradox, že se bronzový Evropan na hrách nepředstaví. Ovšem na druhou stranu...
„Ti ostatní budou unavení a ty si můžeš trochu odpočinout a pak dobře potrénovat na mistrovství světa v Praze,“ připomněl mu Březina.
À propos Praha.
„Zvykej si tady na ten šrumec,“ nabádal kouč, když Reshtenko kráčel v mixzóně od rozhovoru k rozhovoru. „V Praze to totiž bude ještě větší, Češi, televize, novináři, plná hala. Tady to je čajíček.“
Ještě chvíli s Reshtenkem rozmlouval, uděloval mu pokyny, co má dělat v neděli, jak sežene informace k exhibici, kam a kdy se musí dostavit. Poněvadž i start v závěrečné exhibici byl čímsi, s čímž ani jeden před šampionátem nepočítal.
„Je to všechno úplný chaos,“ doznával Reshtenko. „Ceremonie, medaile, fotografování, tiskovka, rozhovor, ještě něco a ještě. Ale snažím se to všechno zvládnout a udělat pořádně.“
„Tak já už musím na nádraží, abych stihl vlak,“ loučil se s ním Březina a znovu se objali.
Pozdě večer odjel kouč do Londýna, odkud v neděli ráno zamíří letecky zpět do Kalifornie.
Jeho svěřenec si naopak v sheffieldské ledové aréně vychutná, jaké je to bruslit exhibici se všemi medailisty evropského šampionátu.
