Na posledním slibně rozehraném turnaji jste zkazila dvě závěrečné jamky. Co tedy ještě potřebujete ve své hře vylepšit?
Co mě hrozně brzdí, je hlava a mentální nastavení. Hodně si to sama komplikuji. Občas mám černé myšlenky, když někde udělám chybu a pak si přestanu věřit úplně. Na to mám ale osobního trenéra, golf je extrémně náročný sport na psychiku. Jste pět hodin téměř sám se sebou, mezi ranami máte spousty času na vymýšlení blbostí a podobně. Já bohužel nad tím přemýšlím pořád.
Jak tedy golf v hlavě „vypínáte“?
Dělám něco jiného – sport mě baví aktivně i pasivně, ráda koukám na filmy nebo vařím.
Jak jste se jako malá ke golfu dostala?
U nás na Hluboké jsem ve sportovním areálu zkusila snad všechno. Jednou jsme s rodiči narazili na akci, při které dával hlubocký klub k členství bag (golfová brašna na hole). Tak jsme to zkusili. A mě to začalo bavit, to mi bylo osm, devět let. Jinak jsem plavala, v zimě krasobruslila, cvičila aerobik a souběžně s golfem jsem hrála asi čtyři roky softbal.
Bylo těžké se ze softbalu plně přeorientovat jen na golf?
Naopak, softbal mi hrozně moc pomohl. Zejména v technice švihu a také v tom, že malé dítě ze začátku neřeší směr, ale hlavně co nejdelší ránu. Sekvence švihu je v těchto sportech taky dost podobná. Myslím, že softbal mě naučil švihat rychle a díky tomu mám dlouhé rány.
Letos na jaře jste se stala profesionální hráčkou. Co to vlastně obnáší?
Pro nás je to poměrně formální úkon, byť to asi veřejnosti může připadat jako velký krok. Jako golfisté vlastně přestupujeme z jedné federace do jiné organizace s názvem Czech PGA. A tolik se tím zase nemění, musíte splnit výkonnostní podmínky a zaplatit poplatky a pak už můžete získávat bez omezení sponzorské příjmy a hraje se o prize money (peněžní výhry na turnajích).
Co vás k tomuto kroku vedlo?
Je potřeba zkusit do toho pořádně šlápnout a dát se i kvůli věku na profesionální dráhu. Také pomalu dokončuji studium, dopisuji diplomku na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, takže asi i s tím souvisí nová životní etapa. Do budoucna se chci živit golfem, zároveň jsem při výběru vysoké školy nechtěla všechno sázet jen na jednu kartu a studium práv mi přišlo jako ideální řešení. Navíc mě to baví, ve škole jsem byla vždycky dobrá.
Jaké jsou vaše golfové cíle?
Chtěla bych se dostat a stabilně se držet na Ladies European Tour. V listopadu a prosinci plánuji účast na kvalifikační škole, kde se mi snad podaří uhrát si plnou kartu na další rok. Golf je aktuálně i olympijským sportem, účast na olympiádě by byla neuvěřitelná. Není to nereálné, volná jsou místa pro dvě golfistky a postavení v žebříčku nemusí být závratné, protože se nominace ještě určuje podle kvót. Třeba to do Ameriky v roce 2028 vyjde.
Golf je velice náročný na čas. Musela mu rodina ve vašich začátcích hodně obětovat?
Stoprocentně, mamka nebo taťka se mnou objížděli turnaje od mala. V tomto je golf poměrně zvláštní, v Česku moc nefunguje, že by klub děti vozil po turnajích a staral se o ně, tuhle roli tedy u většiny dětí zastávají právě rodiče.
Dlouhá léta měl golf nálepku sportu pro bohaté, což už dneska také tolik neplatí. Časy se mění. Čím vy osobně byste přesvědčila někoho, ať jde hrát nebo ať rodiče dají své děti na golf?
Chodím hrát tenis. A když si půjdete pinknout s člověkem, co to vůbec neumí, bude to otravné pro oba. Aby vás to bavilo, musíme mít k sobě rovného soupeře, což v golfu není. Každý si hraje svou hru, ale užijete si jeden druhého. Chodíme hrát s rodinou i s přítelem i přesto, že naše výkonnost se docela odlišuje. (směje se) Čas strávený na čerstvém vzduchu v přírodě je samozřejmě další z benefitů.
Golfistka Gabriela Roberta Vítů
Slýcháváte ještě pořád, proč hrajete golf, když je to vlastně takový „divný“ a možná i nudný sport?
Ano. A pořád mě to nepřestává překvapovat, jaký má golf špatný obraz. Asi je to nějaké zažité klišé, jak v Americe staří pánové ve filmech jezdí ve slunném počasí na vozících a kouří doutníky, nebo nevím proč. (směje se) Chodí se pěšky v tempu a hraje se za každého počasí, to znamená i v dešti, ve větru, v zimě i ve vedru. Golf je skvělý sport a je super, že čím dál tím více lidí na to přichází a nebojí se ho zkusit.
Psychiku jste už zmiňovala, přitom golf musí být náročný sport i na fyzičku, že?
To víte, že je. Turnaj trvá i čtyři dny, kde nachodíte denně klidně patnáct kilometrů a často v kopcích, v různém počasí. Není to žádná pohodová procházka, to určitě ne. My také, stejně jako fotbalisti nebo hokejisti, musíme trénovat v posilovně a podobně. Také mám svého fyzioterapeuta.
Které hřiště máte v Čechách nejraději?
Kromě mé domovské Hluboké, kde jsem vyrostla, jsem si oblíbila poměrně nové hřiště Kácov u Vlašimi. Je kopcovité a hodně těžké, ale mně svým způsobem vyhovuje a mám tam pěkné výsledky.
