Vrchol sezony odehrála mladší kategorie U17 ve Slaném. Po vítězství nad favorizovanou Chrudimí postoupili dorostenci do finále. Až v něm nestačili na Chomutov a po výsledku 2:4 brali druhé místo. Stejného úspěchu dosáhli i junioři U19 o den později v Pardubicích. Ti zdolali nejprve po velkém boji v prodloužení Chrudim a ve finále po vyrovnaném průběhu těsně podlehli Slavii 1:2.
O jedinou trefu Západočechů se postaral kapitán Interobalu Tomáš Pečenka. „V úvodu jsme inkasovali, ale ještě do poločasu dokázali vyrovnat. Hra se přelévala ze strany na stranu a bylo jasné, že může rozhodnout jediná branka. Slavie to nakonec šťastným gólem urvala pro sebe,“ mrzelo sedmnáctiletého mládežnického reprezentanta.
Jak byste zhodnotil finálový turnaj?
V pardubické hale bylo všechno organizačně velmi dobře připravené. Atmosféra v hledišti byla parádní, přijeli nám fandit naši dorostenci, stejně jako jsme je podpořili den předtím my. Začínali jsme s Chrudimí, která byla určitě favoritem. V lize jsme s nimi prohráli 1:9 a bylo jasné, že nás čeká těžké utkání. O to větší motivací pro nás bylo tento debakl odčinit a potvrdit, že patříme právem mezi čtyři nejlepší týmy.
Stála vás hodně sil překvapivá výhra s Chrudimí, která vás poslala do finále?
Den předtím naše sedmnáctka Chrudim zdolala, to nám dodalo sebevědomí. Řekli jsme si, že to musíme také urvat, i když jsme věděli, že to bude hodně těžký oříšek. A to se potvrdilo, Chrudim byla lepším týmem. Často při nás stálo i štěstí, když jsme přežili několik šancí soupeře. Týmovým výkonem jsme nakonec uhráli remízu a šlo se do pětiminutového prodloužení. V něm jsme dali hned na začátku branku z trestného kopu, pak ubránili další nebezpečné akce a v závěru pojistili výhru čtvrtým gólem.
Co chybělo k vítězství ve finálovém utkání?
Finále už bylo opatrnější a mělo vyrovnanější průběh. Sice jsme jako první inkasovali, ale brzy se nám povedlo srovnat skóre. Do druhé půle se šlo za nerozhodného stavu a v něm bohužel rozhodla jedna, trochu šťastná, branka Slavie. Nám už pak nepomohla ani závěrečná hra bez brankáře. Pro nás byl ale určitě úspěch už samotný postup do Final Four a konečné druhé místo je skvělé.
V Pardubicích jste po sobě uklidili šatnu, jak se zrodil ten nápad?
Nerad bych slízl cizí smetánku a tak přiznám, že já jsem se na tom nepodílel. Byl to spontální nápad kluků, co zůstali v kabině poslední. Patří jim poděkování, že šatnu kompletně uklidili a tím přispěli k dobrému jménu celého týmu.
Kromě futsalu hrajete i fotbal, daří se vám oba sporty skloubit dohromady?
Nemám s tím žádný problém a ani trenérům to nevadí. Naopak to berou tak, že se oba sporty ideálně doplňují. Vlastně by se dalo říct, že si přidávám v tréninku (smích).
Jaké byly vaše futsalové začátky?
V Interobalu jsem začínal před dvěma lety v dorostenecké lize a zpočátku to bylo hodně těžké. Výsledkově se vůbec nedařilo, neměli jsme stálý tým a někdy nám museli dokonce kontumovat utkání, protože nebyl dostatečný počet hráčů. Až v loňské sezoně po doplnění kádru se zkvalitnila hra, ale finálová čtyřka nám ještě o bod utekla. To se povedlo až nyní a bylo z toho skvělé druhé místo.
Čeho byste chtěl ve futsalu dosáhnout?
Jsou pro mně inspirací kluci, kteří prošli v Plzni mládeží a dnes hrají ligu. Třeba Adam Knobloch, Tomáš Buchta nebo bratři Zápotočtí z Ústí. Ti nastupovali ještě nedávno v juniorské lize a dotáhli to do prvního mužstva. Ukazuje se, že mladí kluci mají šanci, kdyby se to podařilo i mě, bylo by to skvělé.
