Upevnění i nápis na jmenovce svádějí k tomu, že angažmá sedmadvacetiletého hráče bylo domluveno narychlo. To sám Vodrážka popřel. „Papírově“ však jeho doplnění na soupisku Mýta stihli až na duel v Brně.
„Tam jsem s nimi odjel přímo na zápas bez jediného tréninku,“ líčil Vodrážka s tím, že jeho herní výpomoc je domluvená jen na pár utkání. V onom brněnském proti Helasu se mu zpočátku příliš nevedlo.
„První dvě střídání byla šílená. Fyzicky se sice cítím dobře, ale na palubovce je to úplně něco jiného než při fotbale. Za první gól jsem mohl já, což mi moc nepomohlo, ale pak jsem se do toho dostával. Byť poté měl Helas i díky mně hodně šancí,“ neskrýval Vodrážka.
Napsaný není ani v programu
Ačkoliv dres se jménem mu zůstal, byl loňský. K jeho smůle totiž Nejzbach hraje v nové sadě a v té už Vodrážka vlastní trikot neměl. Vzhledem ke krátkému působení nebyl důvod vytvářet nový. Proti Slavii tak „jezdil“ po hřišti s číslem 23.
To má mimochodem v tištěném předzápasovém programu u jména uvedené Vojtěch Habrman. Vodrážka v něm ani napsaný není. Zkrátka je v Mýtě jen na skok, čemuž odpovídá jeho úborová výbava.
„Nevypadá to příliš profesionálně, ale dres zápasy nedělá. Můžu hrát v čemkoliv, a když vyhrajeme, tak je to úplně jedno. Tu jmenovku mi přišívala a možná i psala fanynka v autobuse cestou do Brna. Ani ji neznám,“ usmíval se Vodrážka.
Nápis se mu už celkem rozpil. Lihovou fixou patrně vytvořený nebyl, a tak ho vyprání a pot viditelně rozostřily. „Nevím, čím to psala. Dostal jsem ho až v kabině a mírně jsem se zhrozil. Ale co jsem měl dělat,“ zamýšlel se Vodrážka.
S kartou za ruku nesouhlasil
V utkání proti Slavii se minulý pátek kromě gólu dočkal i žluté karty za ruku. Verdikt rozhodčího přitom nesl poněkud nelibě a směrem k sudímu bleskově vystartoval.
„Ruka byla jasná, ale ohrazoval jsem se vůči tomu, že soupeř jimi zahrál více a nepískli jim to. Jsou tu dva rozhodčí a každý to vidí jinak. Ve futsale jste u nich blíže a kolikrát se to kolem nich sesype,“ řekl hráč, jenž patří i do kádru fotbalové třetiligové Chrudimi. Ta má ale pauzu, a tu tak Vodrážka vyplňuje na palubovkách nejvyšší futsalové ligy.
„I když je v prosinci volno, je i tak potřeba něco dělat. Někdo chodí běhat či plavat, já se rozhodl pro futsal. Je to trénink jako trénink a stejné riziko jako jinde. Udržuju se tím v kondici,“ dodal.
