Dlouholetý futsalový reprezentant a s týmem Chrudimi několikanásobný mistr republiky tím zakončil velmi úspěšné dny.
Nejprve si s českým národním týmem futsalistů dojel do Belgie pro postup na mistrovství Evropy, kde k postupové výhře pomohl jedním gólem.
Poté o víkendu pomohl fotbalovému týmu Hořic, kde odchovanec hradeckého fotbalu nyní žije, v jejich jarní premiéře v královéhradeckém krajském přeboru k důležité záchranářské výhře nad Českou Skalicí.
Jaké to pro vás bylo, mluvit před plným sálem a ještě v přímém televizním přenosu?
Zvláštní pocit. Něco takového jsem zažil poprvé a musím přiznat, že napětí bylo obrovské. Asi nikdy předtím jsem nebyl tak nervózní, protože kolem mě bylo opravdu hodně lidí.
Co pro vás toto ocenění, první ve vaší kariéře, znamená?
Opravdu hodně. I když je individuální, stojí za ním obrovské množství lidí. Minimálně polovina zásluh patří rodině, týmu a všem, kteří se na tom podíleli. Pokud bych měl vyjmenovat všechny, komu bych chtěl poděkovat, bylo by to na opravdu dlouhý seznam.
Celá vaše kariéra je spjata s dvojčetem Pavlem, patří i jemu část tohoto ocenění?
Jasně! Prošli jsme kariérou společně, máme ji vlastně téměř totožnou. Jsme na sebe napojeni i v osobním životě, sdílíme spoustu věcí a zatím to skvěle funguje. Funguje to i na hřišti, což trenéři vidí a potvrzuje to, že nám to spolu svědčí.
Velká výhoda?
Obrovská. Společně řešíme všechno – jak věci před zápasem, tak situace během utkání. Kdykoliv k němu přijdu s nějakým problémem, vždy mi pomůže. Hlavně nám to funguje na hřišti, trénujeme spolu i v rámci individuální přípravy, člověk na to není sám. Pavlovi patří velké díky, ze všech lidí kolem mě asi to největší. Hrajeme spolu od dětství a prošli jsme si společně jak úspěchy, tak neúspěchy. Myslím, že je to vzájemné – když je na hřišti i on, cítím větší jistotu. Společně dokážeme víc a jsme silnější.
Společně jste pomohli české futsalové reprezentaci k postupu na mistrovství Evropy. Jak jste výhru v Belgii přijal?
Úžasný pocit a splněný sen. Nikdy jsem na Euru nebyl, proto doufám, že si tam za rok zahraju. Po příchodu nového realizačního týmu k reprezentaci byl tohle hlavní cíl a jsem rád, že se nám ho podařilo splnit.
Postup jste si zajistili triumfem v poměru 3:2, těžký zápas?
Ohromně těžký. Belgie má v týmu skvěle vybavené futsalové individuality a vypracovala si hodně šancí. Náš brankář nás však podržel a my jsme dokázali v pravý čas udeřit a nakonec se i ubránit při power play soupeře. Po konci utkání přišla obrovská radost. Naskákali jsme na sebe a začali slavit. Byla to vybojovaná výhra, o to možná cennější.
Vy jste vstřelil důležitou první branku českého týmu. Byla trochu kuriózní, jak byste ji popsal?
V těch chvílích jsme byli pod tlakem Belgičanů a kombinace se nám moc nedařily. Ke gólu nám pomohl presink na belgického brankáře, který mě při svém odkopu trefil, a míč se ode mě odrazil do branky. Byl to šťastný gól, ale velmi důležitý. Budu si ho pamatovat do konce života.
Evropský šampionát se bude hrát příští rok v Litvě a v Lotyšsku. Jak se těšíte na svoji premiéru mezi evropskou elitou?
Na Euro jako takové moc. Možná ale trochu škoda, že se bude hrát právě tam, a ne v pro futsal atraktivnějších zemích, kam by dorazilo víc fanoušků. V těchto dvou jsem byl už mockrát a na zápasy jich tam moc nechodí. I tak ale věřím, že to bude skvělý turnaj.
Ve středu jste dal gól proti Belgii, pak hned v neděli pomohl Hořicím ve fotbalovém krajském přeboru k výhře. Jak náročné je přepnout?
Já to tak nesrovnávám, přepnout z futsalu na fotbal pro mě není problémem. V každém soutěžním utkání chcete přece vyhrát, takže jdu do všeho na sto procent. Fotbal hraji odmala a stále mě baví, takže když mi to časově s futsalovými povinnostmi vyjde, vždycky rád jdu hrát.
V Hořicích jste jarní část krajského přeboru začali pod novým trenérem Davidem Homoláčem. Jak se vám pod bývalým dlouholetým ligovým fotbalistou hraje?
Znám ho ještě z působení v mládežnických týmech FC Hradec Králové, takže jsem tak trochu věděl, jaký je a jak bude vše probíhat. Řekl bych, že po zimní přípravě si to zatím ještě sedá, a věřím, že naše hra se bude zlepšovat.
Po letech, která jste strávil v útoku, vám trenér Homoláč určil novou roli. Co na to říkáte?
Vzhledem k tomu, že kvůli futsalu tréninky moc nestíhám, jsme se o mé pozici s trenérem bavili a v přípravě mě opravdu zkoušel v obraně. Tam jsem pod ním působil i kdysi v mládeži. Já se osobně vidím spíše vpředu, ale kam mě trenér postaví, tak tam budu hrát a pokusím se odvést maximum.
Co vám první jarní zápas ukázal? Změnilo se něco oproti podzimu, kdy se výsledkově nedařilo?
Ukázal nám hlavně, že můžeme i v deseti zvítězit (Hořice hrály více než poločas bez jednoho vyloučeného hráče). A že umíme i poctivě bránit. Na podzim jsme dostali hodně branek a zlepšená obrana bude určitě jedním z našich hlavních cílů pro jaro.
S dvojčetem Pavlem spolu trávíte spoustu času na futsalové palubovce i mimo ni. Na fotbalovém hřišti se ale nyní nepotkáváte, protože Pavel se v létě vrátil do hradecké Lokomotivy, zatímco co vy jste zůstal v Hořicích, kde žijete. Jaké je první sportovní odloučení?
Vlastně úplně první není. V mládeži totiž Pavel chvíli hrál o kategorii výš, takže jsme byli fotbalově rozděleni, i když v rámci jednoho klubu. Zvládáme to úplně v pohodě, o nic nejde. Občas se na zápasy toho druhého jezdíme mrknout. Jinak to v pondělí vždy probereme cestou na trénink do Chrudimi.
A ještě k futsalu. S Chrudimí jste ovládli základní část ligy, jaké je hodnocení dlouhodobé soutěže?
Zatím jsme spokojení. Ztratili jsme pouze dva body za domácí remízu se Slavií. Vyhráli jsme základní část a připravovali se na play off. Tam se bude rozhodovat o všem. Teď už není prostor na chyby a musíme vše směrovat k našemu cíli, kterým je zisk mistrovského titulu.
