„Přesto jsme na zemi. Máme za sebou dva krůčky, ale ten nejtěžší nás teprve čeká. Zatím jsme se ani extra neradovali,“ upozorňuje kouč Tomáš Neumann. „Jsme outsider, můžeme jen překvapit,“ doplňuje kanonýr Michal Seidler.
Slova o překvapení a outsiderovi mohou udivit, ale taková je současná futsalová realita. „Postup bych považoval za jeden z největších úspěchů v naší historii,“ neskrývá Neumann.
Česká reprezentace se přitom má čím chlubit, na Euru startovala osmkrát po sobě, na světovém šampionátu třikrát. Absentovala až na posledních dvou velkých turnajích. Důvodem však nebyl ani tak pokles síly, jako rapidně se zvyšující konkurence.
„Nedá se říct, že by náš tým prošel obměnou, většina kluků už je tady dlouho. Skončili sice Michal a Roman Marešovi, což je pro nás škoda, ale máme kvalitní mladé hráče, kteří se do toho dostávají,“ sděluje Seidler. „Ale celkově už to není, co to bývávalo. Týmy, které byly před pěti lety slabší, jdou nahoru. Rozhodují maličkosti.“
A tak v současné kvalifikaci neproklouzla ani do baráže Itálie, Ukrajina či Ázerbájdžán, což byly v posledních letech evropské velmoci. „Futsal spadá pod národní fotbalové asociace, které vnímají, že se stává fenoménem. Investují do něj hodně peněz, existují profesionální ligy a futsal se obrovsky vyrovnává,“ přibližuje Neumann.
Český futsalista Matěj Slováček (uprostřed) v duelu s Rumunskem.
Český futsalista Matěj Slováček (vpravo) v duelu s Rumunskem.
„Ve vyspělých fotbalových zemích jako Španělsko nebo Brazílie navíc hrají do deseti let jenom futsal, také Francie nyní změnila své akademie. Kluci se na malém prostoru lépe učí a mají lepší kontakt s míčem. Hlavně hráči z jižanských zemí pak mají práci s balonem a pohyb od Boha, v tom jsou proti nám napřed.“
Podobně jako v klasickém fotbale musí Češi tento deficit dohánět obětavostí, týmovostí či vytříbenou taktikou. „Nebudeme si nic nalhávat, nejsme hráči, kteří by hráli jeden na jednoho a kouzlili jako Brazilci. Hrajeme za tým a to si myslím, že je víc než individuality,“ soudí Seidler.
Právě na Brazilce přitom se svými parťáky naráží častěji, než by se mohlo zdát. Často totiž působí jako naturalizované posily v evropských reprezentacích, třeba v Brně jimi svůj kádr prošpikovali Rumuni a Kazaši.
„I u nás se o Brazilcích spekulovalo, ale bylo to podmíněné tím, že musí hrát aspoň pět let českou ligu. Ne jako v Rumunsku, kde dostanou pas za hodinu,“ líčí Seidler. „Ale já jsem proti tomu, aby měl nároďák cizince. To tu zem ani nemůže těšit. Rumunští kluci pak sedí a nehrají, to by mě štvalo.“
Brazilci pomáhají českému futsalu aspoň v tuzemské lize. „Přináší do ní něco navíc a kluci se od nich učí,“ oceňuje nejlepší český střelec.
I díky tomu domácí celek v právě probíhající kvalifikaci i bez zraněného kapitána Lukáše Rešetára zatím září. Jeho hlavní zbraní je kompaktní projev, ve dvou duelech inkasoval jediný gól. „Daří se nám to, na co jsme se připravovali. Kluci jsou odhodlaní a mám před nimi respekt. Táhnou všichni jako jeden muž. Je jedno, kdo nastoupí – všichni plní taktiku a bojují,“ vyzdvihuje trenér Neumann.
Také on je velmi důležitým faktorem českých úspěchů. „Je u reprezentace 15 let a vždycky se nám dařilo. Je velmi chytrý a vždycky vymyslí něco nového,“ vypichuje Seidler.
V Brně například Češi vytasili specialitu s vysunujícím se brankářem Ondřejem Vahalou, jehož výpad v prvním utkání se Slovinskem přinesl gól. „Je to součást taktiky. Vědělo se, že budu chytat, tak se to dělalo na tréninku. Soupeř se musí zatáhnout, my si v klidu rozehrajeme a mažu zase do brány,“ popisuje Vahala, který předvádí také bleskovou rozehrávku rukou. „Jakmile soupeř zakončí, sprintuju pro balon. Jihoameričanům se moc nechce okamžitě přepínat do obrany, takže po sobě s klukama jen mrkneme, a když je mezírka, házím to dopředu.“
Další českou specialitou je dokonalá příprava u videa, trenérský štáb pitvá soupeře dlouho do noci. „Někdy nás z videa až trochu bolí hlava, ale je to potřeba,“ podotýká Seidler.
I přes své solidní počiny zůstává český futsal v posledních letech trochu ve stínu malého fotbalu, jehož národní tým (při daleko nižší konkurenci) dokázal vyhrát mistrovství Evropy i světa. Vzájemně si ovšem nekonkurují. „Je to úplně jiný sport, podobně jako tenis a badminton. Oni hrají fotbal na malém hřišti a my futsal,“ usmívá se Neumann.
Čechy straší brankář střílející z vlastní půlkyFotbaloví pamětníci si jistě vybaví kolumbijského brankáře Reného Higuitu, proslulého svými drzými výpady na soupeřovu půlku. Česká futsalová reprezentace dnes narazí na jeho jmenovce Lea s podobnou zálibou. Brazilský rodák reprezentující Kazachstán tráví v poli víc času než mezi tyčemi. Podle Wikipedie vstřelil ve 30 zápasech za středoasijskou zemi 27 gólů. „Je to nejlepší brankář na světě. Díky němu hrají v podstatě celý zápas power play, což je strašně nepříjemné a je těžké se na to připravit,“ ví český střelec Michal Seidler. „Mají to skvěle sehrané. Higuita je jediný na světě, který to má v noze i v hlavě. A i když vystřelí z vlastní půlky, je to gólová šance,“ upozorňuje gólman Ondřej Vahala. Češi v duelu, který ve Vodově ulici začne v 18 hodin, potřebují k přímému postupu na světový šampionát bod. Prohra by je poslala do baráže. „Styl Kazachstánu je náročný nejen na psychiku. Často uděláte chybu, kterou se svými Brazilci světové úrovně dovedou využít,“ říká kouč Tomáš Neumann. |
