A tak se činí. Až se třetího května Praha tradičně rozduní tisíci páry bot, jeden z nich bude patřit i jemu. Jeho úkol totiž zní: Poběžím maraton!
A ne, nepůjde jen o to se nějak doklepat do cíle.
„Bude mi 33 let, závod je 3. května, takže mi vychází, že musím běžet pod tři hodiny,“ usmívá se. „Uvidím, jestli nebudu litovat. Ale proč ne. Baví mě sportovat, toužím zkusit jinou věc. Beru to jako výzvu. Chci si ji splnit, ať pak nemusím vymýšlet další hlouposti.“
Já, maratonec. Kdybych v životě zpomalil, těžko přidám, říká Poborský |
Jde o skvělý čas. 42,195 kilometru musí zvládnout průměrným tempem aspoň 4:15 minuty na kilometr. Pro většinu lidí vážně výzva.
Fuksa přesto zadoufá: „Věřím, že pohoda. Chci běžet tak, abych tři hodiny dal s rezervou a moc mě to nerozbilo. Musí to tak být, vždyť za pět dní mě čeká první Světový pohár v Szegedu!“
O maratonu přemýšlel už delší dobu, nicméně definitivně kývl až v únoru. Rozhoupal ho i jeden příspěvek na Instagramu.
„Stálo v něm, že jen málo lidí dokáže v posilovně zvednout na bench press desetkrát 110 kilo a k tomu ještě uběhnout takovou vzdálenost,“ vysvětluje.
První část splňuje, takže ještě ta druhá! zavelel.
Tolik kilometrů prý v životě zatím neběžel, ale zkušeností s vytrvalostními sporty má dost. O Fuksově lásce k bílé stopě se ví a třeba Jizerskou padesátku letos dokončil v první stovce ze 4 800 přihlášených.
Ani klasický běh mu není cizí a půlmaraton už absolvoval v hodně slušném čase 1:20:16 hodiny. „Hlavně na jaře a v zimě toho naběháme spoustu,“ popisuje. „V létě už se spíš zaměřujeme na vodu. Květen jsem tedy zvolil i proto, že budu mít snad největší formu. Pak jsem ještě zvažoval Berlínský maraton. Ale ten je až v září, měsíc po našem mistrovství světa, tak to by mi manželka dala, že místo času s rodinkou trénuju ještě na běh.“
Jeho bratr Petr, s nímž se chce znovu kvalifikovat v deblu na olympijské hry, ho podporuje: „Věřím mu hodně. Takhle daleko neběžel, ale myslím, že nebude mít problém.“
Petr je prý dokonce ještě lepší běžec než on, ale o tom, že by si taky střihl maraton, nebyla řeč. „Nechtěl jsem do toho bráchu uvrtat, aby pak trenéři něco neříkali,“ usměje se Martin.
Bratři Martin a Petr Fuksovi skončili v olympijském závodě deblkanoí na 500 metrů sedmí. (8. srpna 2024)
Už tak se prý koučům, otci Petrovi a dědovi Josefovi, nápad příliš nezamlouval. „Ale oni nejsou šťastní z ničeho,“ mávne rukou úřadující olympijský šampion. „Byl jsem třeba na hokeji, to jim taky vadilo. O maratonu jsem proto nemluvil, jen jsem své plány oznámil. Ale budou v pohodě. Vědí, že kdyby mi něco zakazovali, nebude to k dobrému.“
Navíc mají ujištění, že jasnou prioritou pro jejich svěřence zůstává kanoe. Dál touží dominovat. Chce ještě rozšiřovat svou už tak úchvatnou sbírku, v níž ční i čtyři zlata ze světových šampionátů, třináct z evropských a třiašedesát titulů z domácích mistrovství.
„Kluci si už dělali srandu, jestli pak nezkusím triatlon a nevydám se na Ironmana na Havaji. Ale nejde mi plavání. Tak nic jiného zatím nevymýšlím. Pořád je pro mě největší výzva, že chci být nejrychlejší na světě na kanoi,“ má jasno.
Jako už tradičně velkou část zimy strávil v Kolumbii. Příprava se vydařila nad očekávání a obešla se bez zdravotních výpadků. Vzhledem k upravenému kvalifikačnímu systému pro účast na hrách v Los Angeles musí objet kompletní kalendář. Čekají ho tři díly Světového poháru, mistrovství Evropy i světa, které si vytyčil jako největší letošní cíl.
„Doufal jsem, že už nebudu jezdit všechno a soustředím se jen na hlavní akce,“ pokrčí rameny. „Ale chápu změny. Chtějí, aby i Světové poháry byly co nejlépe obsazované. Nevadilo by mi zachování starého systému, ale souhlasím. I mě baví soutěžit tam, kde jsou nejlepší lidi. Navíc by mi to díky mé konzistentnosti mohlo přinést výhodu a budu mít dřív před olympiádou jistotu.“
Nejprve ho ovšem čeká jiný úkol.
