Raketa z Ještědu, energie, která vede tým dopředu. Takhle trefně ji pojmenovali autoři povedeného nominačního videoklipu k mistrovství světa florbalistek, které se uskuteční od 6. do 14. prosince v Česku.
Osmnáctiletá liberecká útočnice Karolína Klubalová, jeden z největších tuzemských talentů, ve své kariéře raketovou rychlost opravdu nabrala. V patnácti coby nejmladší hráčka patřila v roce 2022 k výrazným postavám českého týmu juniorek, který na světovém šampionátu vybojoval senzační stříbro.
Trenér české reprezentace Lukáš Procházka o ní řekl: „Na mistrovství světa v Singapuru v roce 2023 byla Kája nominovaná bez jediného tréninku a startu za národní tým. Měla tam svoji určitou roli, sbírala zkušenosti, a teď po necelých dvou letech je, troufnu si říci, jednou z nejlepších světových útočnic. Projevují o ni zájem i ty největší světové kluby a aktuálně má v české reprezentaci velmi důležitou roli.“
Karolína Klubalová slaví jeden ze svých gólů v dresu Liberce
O rok později už naskočila do extraligy florbalistek, zažila premiéru na ženském MS v Singapuru a přispěla k bronzu. Letos bude startovat na druhém mistrovství žen, navíc v prvním elitním útoku. „V den zápasu se Švýcarskem ve skupině budu mít 19. narozeniny a světová medaile z domácího mistrovství by byla nejkrásnějším dárkem. A zlatá? Dárek snů,“ dodala.
Aktuálně je s dvaceti body (10+10) z osmi zápasů druhá v kanadském bodování české extraligy a i díky tomu jsou Crazy Girls Liberec v tabulce na solidní páté příčce.
V Česku se první světový šampionát florbalistek konal v roce 2013, vy jste s florbalem v Liberci začala o rok později. Přeskakovala jste od začátku výkonnostně kategorie?
Dá se to tak říct. Florbal mě chytil hned, začínala jsem s klukama. Trenér mě k nim ještě s jednou holkou šoupnul, protože už tehdy v nás viděl nějaký potenciál. A je fakt, že už jako mladá dorostenka jsem trénovala s ženským týmem.
Talent jako hrom. Klubalová pojede v 16 letech na florbalové mistrovství světa |
Vraťme se o dva roky nazpět, kdy jste byla v pouhých šestnácti nominována na mistrovství světa žen. Co vám tehdy blesklo hlavou?
Upřímně jsem to vůbec nečekala, byla to pro mě obrovská vlna štěstí. Prostě splněný sen, byl to jeden z mých cílů dostat se do ženské reprezentace. Ale že to bude tak brzy... Byla jsem za tu šanci moc ráda.
Podílela jste se na skvělém úspěchu v podobě bronzu, jaké zážitky jste si odvezla?
Nejsilnějším byla určitě možnost zahrát si v první lajně s hráčkami jako Eliška Krupnová, Martina Řepková a další, nasbírat od nich zkušenosti. Ale ten největší moment byl samotný zápas o bronz. Sice jsem naskočila jen na jedno střídání, ale už jen za to jsem byla neskutečně ráda. A hymna s medailí na krku? Kdo to nezažije, ten těžko pochopí, co to znamená.
Uběhly dva roky, stále jste velmi mladá, je vám osmnáct, ale vaše role v národním týmu se výrazně změnila. Patříte mezi klíčové hráčky, je to tak?
Jezdila jsem pravidelně na reprezentační akce, docela se mi dařilo a daří v extralize. Takže na rozdíl od Singapuru jsem tentokrát už v nominaci pevně doufala. A moje role se opravdu náramně zvedla, cítím to herně nejen já sama, ale i tím, jak mě vnímá tým. Věřím, že mě holky berou, i když jsem mladá.
České florbalistky Karolína Klubalová (vlevo) a Vanessa Rebecca Keprtová slaví zisk bronzových medailí na mistrovství světa v Singapuru.
Šampionát budete hrát v domácím prostředí, v halách se čekají nabité ochozy, bouřlivá atmosféra, jste připravena na velký tlak?
Asi to bude veliký nápor na hlavu. Věřím, že lidí přijde hodně a bude rachot, ale s holkama si to ještě teď asi úplně nedokážeme představit. Myslím, že s tím zatím ale v týmu pracujeme velice dobře. Měly jsme a ještě budou na programu mediální povinnosti. Věřím, že od 28. listopadu, kdy začne závěrečné soustředění, se zavřeme do naší bubliny, která nám vydrží až do posledního dne mistrovství a právě domácí atmosféru využijeme v náš prospěch.
Postup ze skupiny, ve které narazíte na Dánsko, Lotyšsko a Švýcarsko, přímo do čtvrtfinále berete jako povinnost?
Myslím, že náš tým je velice dobře připravený, což ukázal poslední turnaj Euro Floorball Tour, postup ze skupiny musíme zvládnout. Úplně lehké to samozřejmě nebude, nesmíme nic podcenit, ale věříme tomu a počítáme s tím.
Před dvěma lety jste získaly bronz, takže letos...
...naším minimálním cílem je určitě obhájit bronzové medaile ze Singapuru, ale tajně doufáme, že doma by to mohlo snad být i něco lepšího.
Florbal je tvrdý sport, vy jste spíše subtilnější hráčka, jak se vyrovnáváte s hrou silnějších a vyšších soupeřek, zejména na nejvyšší mezinárodní úrovni?
No, není to bezkontaktní sport, někdy to pořádně bolí a je fakt, že síla není mojí nejsilnější stránkou. Proto se tomu snažím čelit svými největšími zbraněmi, jakými jsou hlavně rychlost, dovednost s míčkem na florbalce a čtení hry. To mě proti těmto obránkyním zdobí – kličkou se jim vyhnout, utéct a zakončit nebo nahrát. A docela mi to vychází.
To potvrzuje i kouč reprezentace Lukáš Procházka, který o vás říká, že už teď patříte mezi nejlepší světové útočnice a elitní kluby ze zahraničí prý o vás mají zájem. Vnímáte to?
Slova trenéra mi samozřejmě lichotí, je to pro mě pocta. Svůj progres za ty dva roky určitě vnímám, ale pořád mám co zlepšovat a co se učit. Otázka ohledně odchodu je mi hodně často kladená a je fakt, že spousta lidí z florbalového prostředí se diví, že jsem ještě v Liberci. Poslední dobou je to pro mě hodně těžká otázka.
Jak na ni tedy odpovídáte?
V Liberci mě zatím drží hlavně škola, jsem ve čtvrťáku na Obchodní akademii v Jablonci, kde mi vycházejí maximálně vstříc. Mám individuální plán a můžu tak naplno zvládat florbal, extraligový i reprezentační. Nebudu lhát, nějaké nabídky už mám a hodně nad nimi přemýšlím, protože je určitě velké lákadlo zkusit si švédskou ligu, která je nejlepší na světě. To bych určitě chtěla. Nejprve mě ale čeká maturita, a hlavně – teď mám plnou hlavu blížícího se mistrovství světa a s týmem chceme doma za každou cenu uspět, takže co bude potom, jde prozatím stranou.
