Převaha Číňanů se táhne od poloviny 70. let a je přímo zdrcující. V týmových soutěžích jsou téměř k neporažení, což platí především o ženách. Ty pouze jednou od roku 1975 nezískaly zlaté medaile. Mezi muži čínská bariéra čas od času povolila zejména zásluhou vynikajících Švédů.
Parta kolem Jana-Ove Waldnera a Jörgena Perssona převyšovala svého dravého asijského soupeře především na přelomu 80. a 90.
let, kdy dosáhla až na zlatý hattrick. Před čtyřmi lety na šampionátu v Malajsii si zkušení Švédové minulé úspěchy opět zopakovali, jenže při zatím posledním vystoupení družstev v Ósace (2001) se na výsluní vrátili po výhře nad Belgií opět Číňané.
Probít se mezi čínskými reprezentanty lze o něco snadněji v individuálních soutěžích, což na loňském mistrovství jednotlivců v Paříži nejlépe ukázal rakouský vítěz dvouhry Werner Schlager. I tam však v konečném bilancování vynikla čínská suverenita. Proti čtrnácti medailím Číňanů nastřádal zbytek světa pouhých šest cenných kovů.
Pařížský turnaj byl rovněž prvním šampionátem, na kterém startovali jednotlivci samostatně, neboť obě kategorie od sebe byly z rozhodnutí Mezinárodní federace stolního tenisu odděleny. Obvyklý termínový rytmus MS byl předtím narušen již v roce 1999, kdy se kvůli válce v Kosovu a pořadatelským změnám utkala družstva až s ročním zpožděním v Kuala Lumpuru.
Týmy vedle vlastního turnaje postihne i další zásadní změna - jeho nový hrací model. V Dauhá může pomýšlet na medaile jen nově vytvořená elitní dvanáctičlenná skupina, celky z nižších divizí nikoli. Obě česká družstva přitom byla zařazena do první divize, takže mohou usilovat maximálně o třinácté místo a rvát se o postup do nejvyšší kategorie.
Poslední medailí českého stolního tenisu ze světového šampionátu je bronz z roku 1991. V japonské Čibě se tehdejší čs. mužstvo umístilo hned za Švédskem a Jugoslávií. Od roku 1993 se česká družstva podobně jako jednotlivci na MS na stupně vítězů neprosadila. Před třemi lety v Ósace skončili muži po smolně prohraném osmifinálovém boji s Korejskou republikou patnáctí, ženy byly čtrnácté.
Nejzářivější úspěchy českého a čs. stolního tenisu se zrodily mezi 30. a začátkem 50. let minulého století. Muži v tomto období nasbírali šest titulů mistrů světa a především v poválečné éře jen stěží hledali konkurenci. Ženy vyučovaly svět v úvodních ročnících MS, kdy získaly třikrát zlato.
Za většinou z těchto historických okamžiků stojí jména Bohumila Váni, Ivana Andreadise, Václava Tereby, Ladislava Štípka, Vlasty Depetrisové nebo Marie Kettnerové, která se v roce 1934 po triumfu v singlu stala první mistryní světa v historii celého československého sportu.
Prvními hráči, kteří od premiérového šampionátu v Londýně v roce 1926 diktovali kvalitu stolního tenisu, byli jednoznačně reprezentanti Maďarska. Viktor Barna, Miklós Szabados, Ferenc Sidó, Ferenc Soós a spol. získali pro svou zemi v soutěži družstev dvanáct mistrovských titulů.
Pořadí zemí podle titulů mistrů světa:
Muži: 1. Čína 13, 2. Maďarsko 12, 3. Japonsko 7, 4. Česká republika (Československo) 6, 5. Švédsko 5, 6. Rakousko, USA a Anglie 1.
Ženy: 1. Čína 14, 2. Japonsko 8, 3. Rumunsko 5, 4. Česká republika (Československo) 3, 5. Německo, USA, Anglie, Korejská republika 2, 9. Rusko (SSSR) 1.
