Martina Sáblíková přidala po triumfu na 3 000 metrů i čtvrté místo na poloviční trati. Ale co udivilo mnohem víc: Karolína Erbanová potvrdila průnik do top ten na 500 metrů, a byla dokonce šestá na 1 000 metrů. Jen 27 setin od stupňů vítězů.
"Kdysi jsem řekl, že na olympiádě v Soči můžeme mít pět medailí. Teď už to není zbožné přání. Může se to stát skutkem," říká Novák. Erbanová má v Soči zaútočit na cenné kovy na 500 i 1 000 metrů.
"Nezapomínejme: je věkem stále juniorka. Každý vidí, jak se zlepšuje. A ještě máme dva roky času," připomíná trenér. Erbanová se pousměje: "Všechno je možné, i medaile ze Soči. Ale je to pořád daleko. A sport je sviňa."
Zatím si mezi sprinterskou elitou připadá jako Alenka v říši divů, nervozita s ní cloumá. V neděli se před startem přišla Nováka zeptat: "Ve kterém páru vlastně jedu?"
V cíli klání na 1 000 metrů naopak nevěřícně hleděla na časomíru, která ukazovala 1:16,39. "Tak tohle jsem opravdu nečekala. Vůbec nechápu, kde se tam ten čas vzal. Dneska jsem překvapila i sama sebe."
Ještě loni si myslela, že její "parketou" bude trať 1 500 metrů. Teď se z devatenáctileté slečny z Vrchlabí, někdejší hokejistky, stává kovaná ledová sprinterka. "Kilák se mi dvakrát povedl. Určitě ho mám radši než pětistovku, při které jde opravdu o každý krok. Tam člověk udělá chybku a je konec."
Novák vidí, v čem se jeho svěřenkyně ještě může zlepšovat. "Rezervy v technice má. Třeba v sobotu se jí nepovedlo ideálně vyjet malou zatáčku."
Ale už nyní si svět dlouhých nožů uvědomuje: Češky začaly atakovat stupně vítězů na vrcholné ženské scéně ve dvou, Sáblíková má pro tento útok parťačku. Ne náhodou Novákovi e-mailem gratuluje i generální sekretář nizozemského svazu.