Její cesta přitom nezačala rychlo-, nýbrž krasobruslením.
V něm patřila k nejlepším dívkám v republice. Ale nebyla úplně nejlepší.
„A pouze ty nejúspěšnější holky z Olympiády dětí a mládeže měly místo v krasobruslařském týmu,“ popisovala.
Ona skončila kousek pod vrcholem, byla druhá za současnou reprezentantkou Eliškou Březinovou. Krasobruslařské dveře se jí zavřely, ale ty rychlobruslařské se otevřely.
Dostala se do party Petra Nováka, záhy do reprezentace, byla pátou nejlepší Češkou a velkou kamarádkou Sáblíkové.
Jestli jí nechyběly všechny ty flipy, lutzy a toeloopy?
„Ani ne. Byla jsem docela stresařka, hlavně při závodech. Ne že by mě krasobruslení nebavilo, ale na to, že jsem byla dítě, tak to pro mě bylo dost psychicky náročné a těžce jsem to nesla. Proto se mi spíš ulevilo, že už jsem nemusela dělat žádné skoky, piruety,“ vysvětlovala.
Větší problém pro ni znamenalo vyrovnat se s rychlostí.
V krasobruslení přece jen nikdy nejezdila po ledě tak rychle jako nyní na ovále.
Eliška Dřímalová
„To byl ze začátku určitě problém. A do konce kariéry jsem v zatáčce jezdila jako krasobruslařka, to vám všichni dosvědčí,“ směje se. „Pořád to vypadalo, že si v té zatáčce najíždím na trojitého toeloopa.“
Sama záhy viděla, že nejspíš nemá takovou výkonnost, aby se v rychlobruslení více prosadila. Aby zajížděla podobné výsledky jako Sáblíková, aby bojovala o medaile.
Cítila na sobě, že se v posledních sezonách příliš výkonnostně neposouvá, a tak v létě 2018 zašla za trenérem Novákem s tím, že pokračovat nechce.
Plánovala, že bude radši v Brně pořádně studovat fyzioterapii, trenérství nebo cestovní ruch a ve zbylém čase pomáhat rodičům s jejich rodinným penzionem ve Valticích.
A chvíli to tak i vypadalo, než za ní Novák přišel s jiným návrhem.
„Zůstaneš u týmu. Uděláš si kurz a budeš s námi jezdit jako masérka,“ vymyslel pro ni.
Masérka? Vždyť do té doby Dřímalová nikdy nemasírovala…
Přesto do toho šla.
„Chtěla jsem u rychlobruslení zůstat, nechtěla jsem úplně odejít. Uvažovala jsem o trénování dětí, ale pak přišla tahle nabídka na stálého maséra. Petr říkal, že nemá nikoho, kdo by s ním objížděl všechny závody v zimě. Tak jsem si řekla, že to zkusím a jsem tady už druhým rokem,“ vypráví.
Nejprve se ale přihlásila na kurz u ministerstva školství.
Tři týdny do něj chodila den co den včetně víkendů a učila se něco, čemu do té doby příliš nerozuměla – lidskou anatomii.
„Dělala jsem ekonomickou střední školu se zaměřením na ekonomiku a podnikání ve službách a najednou jsem se měla za tři týdny našrotit všechny svaly, kosti, všechno,“ vzpomínala.
Přesto kurz zvládla a byla hozena rovnou do praxe.
Půl roku pak trvalo, než si stoprocentně zvykla na tělo Sáblíkové. Než poznala každý sval. Než pochopila, jak tělo její kamarádky po tréninku nebo po závodě reaguje.
„Teď už můžu říct, že její tělo znám, ale ze začátku to trvalo. Každý den jsou totiž svaly úplně jiné, záleží na situaci,“ popisovala Dřímalová.
Hodně jí pochopitelně pomohlo, že sama jakožto bývalá rychlobruslařka přesně ví, které svaly po tréninku a po závodě nejvíc bolí.
Kolik času spolu tráví?
Před závodem se tělu Sáblíkové věnuje přibližně 40 minut, naopak když je potřeba na svalech zapracovat, klidně spolu stráví i hodinu.
KAMARÁDKY. Martina Sáblíková (vpravo) se svou masérkou Eliškou Dřímalovou.
„A to Martina občas i zavře oči, když je vyčerpaná z tréninku a je to jen taková lehčí proklepávačka. Ale když je třeba víc přitlačit, tak to určitě nespí,“ směje se.
Své dvouleté zkušenosti Dřímalová příliš nepřeceňuje.
Každý rok se snaží absolvovat alespoň dva kurzy spojené s masírováním, které ji zase zkušenostně posunou.
„Loni to byl masérský a trenérský kurz od Mezinárodní bruslařské unie, letos tejpování a lymfatická masáž. Chci si ty znalosti doplňovat, ať jich mám co nejvíc a mám více možností do budoucna,“ říká.
Sama netuší, jak dlouho u reprezentace bude.
Záleží to totiž na tom, kdy kariéru Sáblíková ukončí.
„S holkama jsme si řekly, že dokud budou bruslit, budu tady s nimi. Teď je cíl olympiáda v Pekingu, pak uvidíme,“ uzavírá usměvavá masérka.
