Na Instagramu vás sleduje přes devět tisíc uživatelů, zásobujete je jednak fotkami a videi, ale i dlouhými popisky v angličtině. Jak moc je pro vás toto sdílení důležité?
Není to tak, že bych se z něčeho potřebovala vypsat, pro mě důležité věci si proberu s lidmi, se kterými chci. Spíš ráda přidávám, co dělám přes den, třeba věci spojené s lezením.
Setkáváte se někdy na sítích s negativními reakcemi?
Vůbec, mám jen pozitivní. Třeba když jsem se svěřila, že chodím na terapii k psycholožce, tak to mělo extrémní ohlas a i známí lezci ze světa mi psali, že by se o těchto věcech mělo víc mluvit. Zároveň nechci být průkopnicí ve všech tabu tématech.
Na minulé olympijské hry v Tokiu jste se těsně nekvalifikovala, láká vás o to víc účast v Paříži v příštím roce?
Spíš cítím mnohem větší tlak, protože před Tokiem jsem ani nevěděla, jak blízko jsem, moc jsem neznala pravidla a ani jsem to tolik ještě nevnímala. Což možná bylo příjemnější než teď, kdy už vím, co všechno je třeba.
Kvalifikace začíná letos, co tedy musíte splnit?
Určitě je fajn, že příležitostí kvalifikovat se je mnohem víc (postupují první tři z letošního MS, jedna z letošní evropské kvalifikace a deset ze speciální série nominačních závodů na jaře 2024), takže je větší šance se na olympiádu dostat. Je to pro mě velký sen, ale jelikož se bude závodit v kombinaci obtížnosti a boulderingu, musím se hodně věnovat boulderům, u kterých cítím, že nejsou úplně mou disciplínou. Je to výzva.
Baví vás v přípravě věci, které vám nejsou vlastní?
Svým způsobem ano, ale každý by se asi radši věnoval tomu, co mu jde. Je to psychicky náročné, protože v obtížnosti víte, na co máte, a pak mi přijde, že si to jen hlídáte, zatímco v boulderingu vám nesedne jeden boulder a může se překopat celé pořadí. Je to zvláštní disciplína, takže musíte i jinak pracovat s hlavou.
Loni vás trápily omrzliny na prstech, už jste je překonala?
Ano, pohlídala jsem si taky, že jsem za zimu měla třeba jen tři tréninkové páry lezeček, déle jsem lezla, méně často jsem se vyzouvala a prsty jsem si nahřívala. Jsem ráda, že jsem se s tím naučila pracovat, každopádně jestli to znamená, že už si nikdy na skalách nezalezu v dobrých podmínkách, které jsou právě v zimě, tak mě to mrzí, ale zároveň je to lepší než nemoct lézt vůbec.
Za měsíc vstoupíte do sezony závody Světového poháru v boulderingu v Japonsku a Koreji, cítíte se připravena?
Jedu tam hlavně kvůli Paříži, snažím se nasbírat body, abych se dostala do nominační série na jaře příštího roku, kam postoupí 40 závodnic z pořadí Světového poháru. Velkým úspěchem by pro mě bylo semifinále.
A Světový pohár v Praze na Letné na začátku června už vyhlížíte?
Ráda bych si ho užila, ale zároveň si potvrdila, že jsem se v boulderech zlepšila. Takže čekám víc tlaku než loni, ale to je tak vždycky a musí se s tím počítat.
Ondra a spol. ozdobí Letnou. Praha se chystá na Světový pohár v boulderingu |
Na co se nejvíc těšíte?
Že svěťák zažijí i kamarádi. Dost lidí, se kterými trénuju, lezení milují, řekla bych, že na něj koukají víc než já, takže myslím, že si to strašně užijí. Taky se těším, že se sjedou všichni lidi z Česka a z reprezentace nás bude závodit víc, protože jako domácí budeme mít větší kvótu.
Loni jste v Praze zažila Evropský pohár, čekáte velký skok?
Tehdy jsem paradoxně necítila takový tlak, protože jsem nečekala, že se dostanu do finále. A když jsem se do něj dostala, tak už jsem si ho mohla za odměnu vychutnat. A fanoušci byli skvělí, měli jsme i autogramiádu, bylo neskutečné, kolik lidí přišlo.
