Ženský extraligový volejbalový celek Dukla Liberec vznikl v roce 2017 a nadějná dorostenka Lucie Kolářová s ním už tehdy začala dvakrát týdně trénovat. Postupně se na pozici libera propracovala do základního kádru, aktuálně je služebně nejstarší hráčkou a kapitánkou družstva.
V roce 2021 oslavila s Duklou premiérový mistrovský titul, ale ten má dodnes mírnou covidovou pachuť. Extraliga se tehdy nedohrála a zlato připadlo Liberečankám administrativně díky triumfu v základní části.
Liberecká volejbalistka Lucie Kolářová povzbuzuje spoluhráčku.
„Tehdy jsme si ve VIPce řekly, že jsme mistryně, pustily jsme si písničku We Are The Champions a tím to haslo. Já bych si hrozně přála bouchnout šáňa na palubovce, ten pocit vítězství přímo na hřišti po zápase se asi ničemu nevyrovná. Dvakrát jsme to zažily v poháru, ale vyhrát takhle ligu je víc,“ tvrdí 25letá Lucie Kolářová, která se, pokud jde o tituly a trofeje, špičkuje s bratrem Ondřejem, brankářem, který je členem kádru fotbalové Slavie. Letos by navíc mohli oslavit sourozenecký mistrovský double.
Opět po dvou letech jste se dostaly do finále extraligy a zase jdete proti Šelmám Brno, se kterými jste tehdy prohrály 0:3 na zápasy. Jak na tu sérii vzpomínáte?
Hlavně se mi vybavuje ten druhý zápas doma, který jsme prohrály v koncovkách setů. V tiebreaku jsme na konci vedly o dva body, ale zápas skončil jejich šťastným esem o pásku. O to to bylo smutnější, byla to hrozná škoda a u nich jsme to pak už nedokázaly ve třetím utkání zlomit. Teď to ale bude úplně jiná série.
V čem?
Máme jiný tým, tu finálovou sérii si včetně mě pamatuje jen pět hráček. Musíme předvést kolektivní výkon, zdobí nás hlavně hra v poli, kterou to můžeme Šelmám znepříjemnit. Víme, že mají v kádru výborné zkušené hráčky, bude to těžké, ale v Brně se bude hrát ve velké hale Rondo, kde by třeba mohly v roli favoritek znervóznět. Šelmy vyhrály základní část, v sezoně jsme s nimi dvakrát prohrály a je čas už tu černou sérii konečně zlomit.
Po té prohrané finálové sérii před dvěma lety se váš tým razantně obměnil, ale před touto sezonou jen minimálně, přišla pouze útočná hráčka Jelínková, která patří mezi hvězdy extraligy. Bude to pro váš tým výhoda?
Věřím v to, protože za ty dva roky jsme velmi dobře sehrané a Síma Jelínková je naší hlavní údernou silou. A právě ta sehranost by nám mohla proti Šelmám pomoci.
Liberecká volejbalistka Lucie Kolářová mohla spoluhráčkám jenom fandit.
Do tohoto finále jdete v roli kapitánky, cítíte velkou zodpovědnost za tým?
Jsem navíc liberecká patriotka a ano, tu větší zodpovědnost vnímám. Když jste kapitán, tak jde všechno na vaše bedra, ale nechci se tím nijak zatěžovat, protože jsme na tom všechny plus minus věkově stejně. Prostě jedeme ten první zápas vyhrát.
ProgramFinále extraligy volejbalistek Čtvrtek 16. dubna: Šelmy Brno – Dukla Liberec Neděle 19. dubna: Dukla Liberec – Šelmy Brno Čtvrtek 23. dubna: Šelmy Brno – Dukla Liberec Případně sobota 25. dubna: Dukla Liberec – Šelmy Brno Případně úterý 28. dubna: Šelmy Brno – Dukla Liberec Všechny zápasy odvysílá přímým přenosem stanice Sporty TV, začátky jsou v 18 hodin. Zdroj: www.cvf.cz |
Vraťme se k černému okamžiku v úvodu této sezony. Na začátku listopadu jste si v utkání v Praze proti Lvicím vážně poranila nohu v oblasti kotníku. Jak jste to v ten moment vnímala?
Na nohu jsem se v tu chvíli mohla postavit. Říkala jsem si, že by to mohl být jen výron v kotníku. Ale v nemocnici mi po vyšetření řekli, že jde o ošklivou zlomeninu na nártu a laborovala jsem s tím tři měsíce.
Neměla jste tehdy po diagnóze obavy, že může třeba jít o konec sezony?
No, i to mi blesklo hlavou. Hlavně po operaci a prvním rentgenu mi řekli, že se to nezahojilo úplně pěkně, tak jsem čekala, že budu ještě delší dobu mimo. Určitě jsem se bála, že můžu mít po sezoně, ale věděla jsem, že do toho chci ještě naskočit. Musím moc poděkovat zázemí na Dukle, kde se o mě na fyziu skvěle starali, stejně jako ve Vojenské nemocnici v Praze. Ale důležité asi bylo tomu věřit a naštěstí se ten návrat povedl.
Ale i během léčby, s ortézou a berlemi, jste byla na většině zápasů Dukly se spoluhráčkami na lavičce...
... za to jsem byla ráda. Holky se za mě postavily a přály si, abych byla s nimi a jezdila i na venkovní zápasy. Asi i proto, že jsem takový šáša týmu a umím vnést dobrou náladu. Proto souhlasil i trenér a i to mi pomáhalo v léčbě.
Teď jste opět v plné síle a můžete oslavit mistrovský titul. Váš bratr Ondřej je stále členem kádru fotbalové Slavie, která má k titulu ještě blíž. V rodině byste tedy mohli oslavit zlatý double, bavíte se o tom?
Určitě ano, rodinný titulový double by byl fajn a samozřejmě je to motivace. My se spolu docela špičkujeme. Brácha je o šest let starší, máme spolu pěkný vztah a on si ze mě vždycky dělá legraci, že má titul skoro každý rok a já ne. Ale já mám zase třeba dvě trofeje z Českého poháru... Vím, že fotbalová Slavia má k titulu nakročeno mnohem víc než my, ve finále jsme vzhledem k základní části spíše v roli outsidera, ale můžeme překvapit. A myslím, že překvapit určitě můžeme.
Vy si ale bratra můžete dobírat v tom, že na rozdíl od něj hrajete pravidelně, je to tak?
To je pravda, ale já si myslím, že on už až takové ambice chytat nemá. To asi neprozrazuji nic nového. On je teď hlavně šťastný taťka a je spokojený s tím, jak to teď je. Jeho bohužel v kariéře zabrzdilo to těžké zranění, které utrpěl před pěti lety, a to se prostě z hlavy nevytěsní.
Lucie Kolářová a trenér Martin Hroch z Dukly Liberec.
V libereckém klubu jste celou kariéru, jak vidíte vaši další budoucnost v Dukle?
Mám tady smlouvu ještě na příští rok, pak bude otázka, jestli třeba nezkusím zahraniční angažmá. Dříve bylo těžké se jako libero dostat do kvalitní ligy do ciziny, ale podle mě je to už teď dostupnější i díky tomu, jak se daří české reprezentaci. Ale můj zatím největší sen, který bych chtěla dopřát sobě i liberecké Dukle, je vyhrát double, pohár i ligu. Letos už se to nepovede, ale třeba za rok...
