Z nohou jen obtížně setřásali masožravé kraby, zdravili vyděšené domorodce.
A spali jen dvakrát půl hodiny. Taková byla cesta českého kvarteta za stříbrnou medailí v premiéře Eccomotion Pro 2004. Světového šampionátu adventure - extrémního vytrvalostního závodu.
Co bylo nejtěžší? „Nespat, zůstat živej, v pohybu,“ říká Tomáš Vaněk, vůdce české formace. „Ale loni v Chorvatsku to bylo ještě horší. Říkali nám: Bacha na miny.“
Za domácími vítězi se nahánělo v několikadenním boji pět týmů v desetiminutových rozestupech. „Na těžké lodi jsme na začátku ztratili hodinu a půl. Ale pak to dohnali nočním pochodem. Nebo spíš během,“ vypráví Vaněk.
Závody adventure se konají v neznámých končinách po celém světě, v žáru i mrazu, na poušti i v horách. Mapu dostanete až těsně před startem.
Po trati leží kontrolní body, kde se mění výstroj - třeba kajaky za horská kola - a kde můžete doplnit jídlo a pití. „Dávám si i pár loků piva na srovnání žaludku,“ tvrdí další člen, Ondřej Bloudek.
Dobrodruhům pomáhají podpůrné týmy. „Někteří v depech jen otevřou pusy a roztáhnou nohy, aby je nakrmili a umyli. Ale už se to redukuje, aby se srovnaly podmínky, “ vypráví nejstarší muž výpravy Petr Bloudek.
V každé sestavě najdete aspoň jednu ženu. „Jsou trošku pomalejší, ale vydrží víc než kluci,“ oceňuje parťačku lyžařku Jitku Černou. „A když na ni zvýšíš hlas, nerozbrečí se.“
Účastníci pocházejí také od horolezců, vodáků, bikerů. „Musíš umět všechno,“ říká Vaněk, vysokoškolský učitel tělocviku. „Tempo se drží podle třetího člena. Každý je nejhorší v něčem jiném.“ Trénují sami různé vytrvalostní aktivity, spolu jezdí do hor. „A bdění se zkouší v hospodě, tam vydržíme nejdýl.“
Jezdí na dva tři závody do roka. „Týden v akci a další se z toho dáváš dohromady,“ usměje se Petr Bloudek, který se živí jako obchodní cestující. Velké outdoorové firmy však už podporují i profesionální týmy. Závody jsou přehlídkou špičkových výkonů i materiálu.
