„Je to tady moc příjemné. Hezké počasí i prostředí. Navíc letoviska jsou výborně hlídaná, takže nákazy se není třeba bát. Měří nám teplotu, jídlo obsluha servíruje každému přímo na stůl a roušky jsou samozřejmostí,“ hlásí ze soustředění rodák z Nového Města na Moravě, který vyrůstal ve Žďáru nad Sázavou.
Slunce je největším zdrojem vitaminu D, který posiluje imunitu. Vy byste tudíž měl být nyní díky pobytu v Antalyi dostatečně chráněn i proti covidu-19...
Asi jo, ale já tady taky občas musím na trénink. (směje se) Nicméně, pokud to jen trochu jde, běžím si samozřejmě hned nějaký ten vitamin ze sluníčka doplnit.
Kdy se vracíte zpátky do Česka?
V pátek. Pak musím v Praze absolvovat covidové testy a v úterý už mám nástup před mistrovstvím Evropy. Což znamená další testy a následné uzavření v jakési bublině.
Jistota je jistota...
Přesně tak. Je to uděláno proto, abychom nevycházeli ven a zabránilo se tak případné nákaze koronaviru či jeho šíření.
Kolika závodů jste se před šampionátem zúčastnil?
Právě že jen jednoho, v Maďarsku. Šlo o Grand Slam v Budapešti. A já jsem za něj moc rád. Byly to vlastně moje první závody po deseti měsících. Co si budeme povídat, je to teď všechno jiné. Tahle doba je jiná. Divná.
David PulkrábekČeský reprezentant v judu se narodil 30. října 1993 v Novém Městě na Moravě. Vyrůstal ovšem ve Žďáru nad Sázavou, kde v šesti letech začal s judem. Hlavně proto, aby se uměl bránit. Coby žák prvního stupně na základní škole byl totiž šikanován. Je držitelem zlaté medaile na olympijských hrách mládeže v Singapuru. Zatím nejvydařenější turnaj prožil před dvěma lety na Grand Prix judistů v mexickém Cancúnu, kde skončil třetí. Závodí v hmotnostní kategorii do 60 kilogramů. Žije v Březí nad Oslavou, kde provozuje malou hospůdku. Studuje na Policejní akademii ČR. |
Po tak dlouhé době jste asi nepředvedl úplně nejlepší výkon, nebo se pletu?
Hned v prvním kole jsem od jednoho Rusa dostal, jak se tak říká - „po čuni“. On potom vyhrál celou moji kategorii do 60 kilogramů.
Pro něj to zřejmě nebyly první závody po téměř roce...
Opravdu nevím, jak ruští judisté prožívali covidovou karanténu, každopádně všichni, kteří tam dorazili, buď vyhráli, nebo aspoň brali nějakou medaili. Možná je prezident Putin někam zavřel a řekl jim: Tady teď budete trénovat, ať se děje, co se děje. (usmívá se) Byli nadupaní.
Jestli to tak bylo, pak měli velkou výhodu, protože vám naopak vláda trénovat zakázala...
To je fakt. Bývalý pan ministr zdravotnictví Prymula řekl, že nesmíme trénovat ve vnitřních prostorách, což je u juda celkem dost náročné. Trénovat jen venku, bez soupeře, to není úplně ideální.
Takže odjezd do Maďarska, potažmo do Turecka, byl pro vás vysvobozením. Mám pravdu?
Opravdu jsem rád, že jsem se zase mohl konečně poprat. A to i přesto, že jsem dostal fakt pořádně naloženo. Jinak jsem ale nějakou dobu nevěděl, jestli vůbec pojedu, protože jsem trénoval s člověkem, který měl covid, takže jsem musel do karantény. Mezitím jsem byl asi na šesti testech. To šťourání do nosu je děsně únavný.
A všechny testy byly negativní?
Ano, všechny dopadly dobře.
Jak se těšíte na šampionát, na který nesmí diváci?
Co na to říct, je to velká škoda. Podpora domácích fanoušků by bývala byla příjemná. Myslím, že by to bylo znát v každém zápase. Nezbývá než doufat, že nám lidé budou věřit i doma u televize. My se každopádně budeme snažit hájit barvy České republiky co nejlépe. Věřím, že se vším se dá poprat a všechno se dá zvládnout.
Fanoušky, kteří vás ženou dopředu, si můžete tak maximálně představovat...
Moje babička i táta už měli lístky, ale zůstanou doma. Já to každopádně budu brát tak, jako by tam byli se mnou. Vím, proč trénuju, proč to všechno dělám a co chci dokázat.
Myslíte na medaili?
Jasně, pojedu si do Prahy pro co nejlepší výsledek, nejlépe pro zlato.
V jednom z minulých rozhovorů jste říkal, že vaším největším fanouškem je vaše babička. Slíbil jste jí minimálně finále?
Babička si nejvíc přeje, abych byl hlavně zdravý a abych byl spokojený. Řekl jsem jí, že zdravý jsem, a pokud udělám výsledek, budu i spokojený. (usmívá se)
Covid-19 ohrožuje především seniory, apelujete na babičku, aby raději nikam nechodila?
Ona vždycky říká, že zažila válku, takže ji žádný covid nedostane. Před čtrnácti dny jsme spolu oslavili moje narozeniny, ale je fakt, že víc si teď spíš voláme. Snažím se ji chránit, vyhýbám se lidem, abych na ni něco nepřenesl.
Pojďme se chvilku věnovat vaší hospůdce v Březí nad Oslavou, kterou jste musel letos už podruhé z nařízení vlády zavřít. Jak se na tohle opatření díváte?
Je to složitější. A nejen pro mě, ale pro všechny hospodské, hoteliéry a další podnikatele. Nemyslím si, že úplně všichni tohle dokážou přežít. Stát vám sice garantuje nějaké odškodnění, ale to nestačí. Nemáte, jak zaplatit lidi, takže je jasné, že si začnou hledat jinou obživu.
Na začátku svého života měl David Pulkrábek hodně negace: prožil šikanu a srážku autem. Poté si však řekl, že si život užije a bude ho mít rád. „Jasně, že není jednoduché být pořád dobře naladěný. Jsem normální člověk, taky se mi občas nedaří. Ale snažím se,“ říká judista.
Vám se přece stará o hospůdku tatínek, nebo ne?
Jasně, já tohle naštěstí řešit nemusím, ale já říkám, nejde jen o mě. My jsme všechno pouklízeli, vypnuli mrazáky a lednice a zavřeli. A až to přejde, zase otevřeme. Ale mrzí mě to. Byl jsem zvyklý lidem říkat, na co se chystám, a oni mi vždycky přáli štěstí. A když se něco povedlo, tak jsme pak úspěch společně zapíjeli šampaňským. Takže pokud se v Praze něco povede, tak to pak budeme muset „dooslavit“. Moc bych si to přál.
Jsou lidé, kteří se covidu bojí možná až přehnaně, a pak ti, kteří tuto nemoc bagatelizují. Na jakou stranu se přikláníte vy?
Nejsem žádný rozumbrada, nechci nic zlehčovat. Znám sportovce, kteří covid měli a viděl jsem je poté, co šli do plné zátěže. Byli zadýchaní, pomalí a strašně unavení. I když je pravda, že následky můžete mít i po běžné chřipce. Já naštěstí funguju normálně.
