Žádné zběsilé a radostné pobíhání sem a tam, žádné hlasité otevírání lahví šampaňského či plánování opulentních oslav, trenér nového vítěze Velké pardubické Godfreye Dalibor Török se nejvíc těšil, až si druhý den po závodě dá doma ve Zhoři dobrý oběd a po něm si aspoň na chvilku zdřímne.
„Možná tomu nebudete věřit, ale pro nás trenéry je na tom všem nejdůležitější odpovědnost. To je první, co vám vždycky proběhne hlavou, když váš kůň vyhraje. Spadne z vás odpovědnost, zbavíte se obrovského stresu a napětí,“ prozrazuje Török.
O Godfreyovi říkám, že je to maratonec. Etiopský běžec, který má skvělý finiš.
Dalibor Török
Bál jste se hodně, že Godfrey neuspěje a bude se o něm mluvit jako o favoritovi, který skončil hluboko v poli poražených?
Máte pravdu, jeli jsme do Pardubic splnit roli favorita. Jsme úspěšná stáj s ambicemi, které se nám podařilo naplnit. Byl jsem šťastný, ale zároveň jsem se cítil zmožený, jako bych někde celý víkend bez přestávky skládal uhlí.
Když to trochu zlehčím, tak bylo možná dobře, že se na jméno vítěze čekalo tak dlouho. Na něja ké bezprostřední křepčení byste asi ani neměl sílu, co říkáte?
My jsme hlavně byli smíření, že jsme skončili druzí, když nejprve uvedli jako vítěze Sexy Lorda. Šli jsme dělat svoji práci a za deset minut nám přišli říct, že Godfrey je nakonec taky první. Ale jak říkáte, to už nebyl žádný výbuch radosti, jen jsme si řekli: Tak paráda! Všichni jsme toho měli dost.
Po deseti letech má Zhoř vítěze Velké pardubické, pamlsky ale Godfrey nedostává |
Vy když o Godfreyovi mluvíte, tak to zní spíš jako „Žofrej“...
Protože mu tak u nás ve stáji všichni říkáme. Pro nás je to Žofrej z Angeliky. (směje se)
Včetně povahových rysů? Jak byste svého svěřence popsal?
Je to vysoký, nohatý kůň, žádný velký hrudník, žádný velký zadek... Stačilo při Velké pardubické vidět irské koně nebo třeba Talenta, ti jsou docela jinak stavění. Godfrey je maratonec, takový etiopský běžec, který má navíc skvělý finiš.
Je pravda, že prakticky celý závod se pohyboval spíš vzadu a pak najednou projel cílem společně se Sexy Lordem na prvním místě. Pro mě jako pro laika je to zdánlivě pohodář, který se v určitý okamžik splaší...
Taková je celá jeho rodina, já už trénuju pátého z té jejich famílie. A všichni mají jedno společné, jsou to polokrevníci velice specifičtí na trénink. Chovají se jako mladí koně, které všechno vyplaší. Práce je s nimi opravdu těžká, člověk u nich nikdy neví.
Může podle vás dosáhnout Godfrey podobného úspěchu jako před ním Orphee des Blins, která vyhrála Velkou pardubickou třikrát po sobě?
Orphee byla výjimečný kůň. Vůbec bych se teď nepouštěl do nějakého srovnávání. Uvidíme, jak dopadne další Pardubická příští rok, pak se k tomuhle tématu můžeme vrátit.
Tak mi zatím prozraďte, jak dlouho už se věnujete práci trenéra právě ve Zhoři?
S dvouletou pauzou jsem tu už asi 5 let a cítím se tady být doma.
Historická chvíle! Pardubická má poprvé dva vítěze, slaví Myška a Faltejsek |
A ty dva roky jste strávil kde?
Opustil jsem stáj a vrhnul se na rybaření, což je můj velký koníček. Otec exmanželky měl rybníky v Jižních Čechách a já dostal nabídku, která se neodmítá. Dělal jsem sportovní rybolov, pronajímal jsem lovná místa, staral se o kemp... Práce to nebyla špatná, ovšem já se raději zase vrátil ke koním.
Každopádně kapra na Vánoce si asi lovíte nejraději sám, co?
(Usmívá se) Přesně tak. Jinak teď ale na ryby nemám vůbec čas.
Všechen trávíte ve zhořském areálu DS Pegas? Jaký vlastně je?
Procestoval jsem celou Evropu a musím říct, že jsem šťastný, že můžu být právě tady. Jsou tu nejlepší podmínky, je o nás skvěle postaráno. A když se navíc povede takový úspěch, je život ve Zhoři dokonalý.
