„Měl jsem tady celou rodinu moji i od přítelkyně. Všechny, kdo tady mohli být. Krása,“ považoval si vřískajícího hloučku. Kulichova přítelkyně Kristýna se pod kulichem, který si zprvu nasadilo víc lidí ze skupiny, usmívala: „Musím reprezentovat to nejlepší příjmení!“
Posádka proťala cíl pětisetmetrového závodu jako druhá za vítěznými Portugalci a emoce explodovaly. „Nervy, krása, stres, paráda! Nemám slov, jsem hrozně pyšná. Michal je kluk, který hrozně dře a zaslouží si to,“ vykládala závodníkova milá, když v hloučku na chvíli utichly řehtačky a bubínek. Transparent, další originalita fanklubu, visel dál: Kulich střídá nádheru.
Do posádky mazáků se s Danielem Havlem, Jakubem Špicarem a Radkem Šloufem posadil na poslední chvíli, z testování v Račicích vyšel nejlépe ze tří kandidátů.
Fanoušci Michala Kulicha, člena stříbrné K2.
„Velký klobouk dolů před Michalem, jak to jako mlaďoch zvládl,“ uklonil se mu i dvojnásobný bronzový olympionik Havel. „Postavil se na start mezi dvě nejrychlejší lodě poslední doby a mezi obrovská esa a ustál to neskutečně. Odhákoval to jak pánbůh.“
Kvůli Kulichovi, čtyřiadvacetiletému talentu s kulišáckým úsměvem, melírem ve vlasech a křížkem v uchu, se měnilo i usazení závodníků v lodi. Špicar se přesunul z první na třetí pozici, aby nováčkovi uvolnil místo na háčku. „Mým úkolem je správně rozložit trať, frekvenci, hezky oddělit záběr, aby v lodi byla síla a hezky to odjíždělo.“
A v Račicích to hezky odjíždělo. „Famózní závod. Bylo to překvapivě až moc dobré se starci,“ křenil se. „Tlačili celou dobu, jsem nadmíru spokojený. Už po rozjížďce jsem se na háčku cítil dobře a finále mě utvrdilo v tom, že je to nejlepší, co se z nás dalo složit. Kuba Špicar hecoval, ať si nezvykám na háčku, ale myslím, že už se sžil s tím, že bude ve třetí díře. Nervózní jsem byl jen z toho, abych se nenechal unést soupeři.“
OBRAZEM: Slivovice pro Fuksu, kulich v létě, pláč silných chlapů. Račické příběhy |
Kulich už má i titul mistra Evropy do 23 let. Trénuje v nymburské skupině se zlatým olympionikem Martinem Fuksou, ale během račických dní se každý soustředil sám na sebe. „Tak to má být, ne abychom do toho jeden druhému kecali.“
V posádce čtyřkajaku se cítil báječně. „Přijali mě velmi pěkně, jsou to zkušení borci. V cíli mě chtěli pokřtít hozením do vody, naštěstí zrovna kolem projížděla polská loď,“ odfoukl si nejmladší z kvarteta.
Kulišárna na Kulicha nevyšla, třeba bude šance v srpnu na mistrovství světa v Miláně.
