Štěpánka Hilgertová při mistrovství světa v Praze

Štěpánka Hilgertová při mistrovství světa v Praze | foto:  Dan Materna, MAFRA

Co je to 45 let? Kajakářka Hilgertová nekončí. A hry v Riu se blíží

  • 10
Český kanoistický svaz slavil o víkendu 100 let své existence. Štěpánka Hilgertová je "u toho" mezi peřejemi už od roku 1980 a stále nemá dost. Dvojnásobná olympijská vítězka v 45 letech hlásí: Nekončím, pokračuji v kariéře.

Při kanoistickém galavečeru v Betlémské kapli Štěpánka Hilgertová říkala: "Bylo krásné připomenout si kořeny našeho sportu. I­ když já se vždycky spíš dívala dopředu, než abych se ohlížela."

Co tedy před sebou vidíte?
Že nemám důvod končit. Jen je otázka, jestli se ještě dokážu udržet na nejvyšší úrovni. Snažím se teď víc zapojit i do práce v naší rodinné firmě. Nevím, jak to půjde skloubit dohromady s tím nejvrcholovějším pojetím sportu. To mi ukáže až jaro, jestli se zase nominuju do reprezentace.

Pokračujete jen proto, že vás vodní slalom stále baví?
Ano. Kdyby mě nebavil, už mi ani nejde. Ale samozřejmě to stojí čím dál větší úsilí. Nejbližší čtyři měsíce budou klíčové, přes zimu musíte jít do přípravy vážně tvrdě.

Mnozí si mysleli, že vaším posledním závodem bude stylově letošní mistrovství světa v Praze. Jenže tam jste vypadla v semifinále a jak se až později ukázalo, závodila jste se zlomenými žebry. Říkala jste si: Takhle se nekončí?
To ne. Spíš ve mně hlodal pocit, že i s těmi žebry jsem měla jet v Praze líp. Byla jsem předtím čtvrtá ve finále svěťáku v Čunovu, chtěla jsem tu formu na šampionátu prodat. Nepovedlo se a mě to štvalo.

Přitom byste se mohla vymluvit právě na ta žebra, ne?
To jsem nechtěla. Týdny před mistrovstvím byly kvůli bolesti hodně zlé, ale v okamžik závodu nebyla ta bolest nesnesitelná.

Celou tu dobu jste si navíc myslela, že žebra jsou po vaší srpnové kolizi v Čunovu jen naražená...
První vyšetření tomu nasvědčovalo. Ale po šampionátu mě při dovolené pořád bolela, ať jsem zkoušela cokoliv, třeba i při plážovém pingpongu. Také doktoři tvrdili: To je divné, to asi nebude jen naražené. Poslali mě na magnetickou rezonanci a tam byla diagnóza jednoznační: 5. a 6. žebro zlomené, 6. bylo už ve fázi hojení a 5. stále bez známek hojení. Tak mě čekal další měsíc klidu, laser a magnet. Až teď jsem zase začala přípravu.

Příští sezonou se rozpůlí olympijský cyklus. Ani do Ria 2016 potom už nebude tak "daleko".
Pro mě je spíš motivací vrátit se do Londýna, kde jsem se do tratě zamilovala. Škoda, že tam je mistrovství světa až v roce 2015. A to Rio... Buďme realisti. Ono to fakt už nemusí jít.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž