Plynně hovoří osmi světovými jazyky, ačkoli většinu roku stráví na turnajích v zahraničí, je dokonale informován jak si počíná „jeho“ milovaný hokejový Moeller, v současnosti je jedenáctým hráčem světového žebříčku... a stále těžko „skousává“ ponížení, kterého se mu dostalo před osmi lety při jednání s českým ministerstvem zahraničí.
Ano, tím vším je šachista Sergej Movsesjan.
Třicetiletý velmistr v Česku nálepku cizinec odmítá. „Doma je doma! A já jsem Pardubák jako poleno,“ směje se Movsesjan, který se přistěhoval jako patnáctiletý kluk a do půl roku se naučil česky. A bez přízvuku! „Není to zase tak velký dar. Moje schopnost rychle se naučit cizí jazyk má prý něco společného s hudebním sluchem,“ říká slovenský reprezentant.
A co ta Movsesjanova noční můra, respektive tehdy ještě Grossovo ministerstvo zahraničí? Šachista, který Arménii opustil kvůli hrozící vojně, byrokratickým aparátčíkům stále nemůže odpustit fakt, že v roce 2001 nedostal české občanství. „Je to hodně hořká pilulka, kterou stále nosím v sobě,“ přiznává Movsesjan.
Sergeji, jak to tedy je? Jste cizinec, nebo nejste?
Těžká otázka. Asi by to měl posoudit někdo jiný. Já se ale každopádně cítím být Čechem a konkrétně Pardubákem jako poleno. Tam jsem doma více než jinde, vždyť jsem tady strávil obrovský kus života a vždy, když přijedu, celý pookřeju.
Vzpomenete si ještě na anabázi s vaším český občanstvím?
Aby ne! (naštvaně) Začalo to již v roce 2000, kdy jsem podal žádost a věřil jsem, že to dopadne. Jenže o rok později spadla klec, striktně zamítnuto a hotovo. Na úřadech se mnou jednali urážlivě, vůbec mě nepustili ke slovu.
A vysvětlení bylo jaké?
Oficiální verzí bylo to, že v Česku nežiju dostatečně dlouhou dobu podle zákona (Movsesjan se přistěhoval v roce 1994 - pozn. autora). Řekněme velmi kulantně, že jsem byl překvapen a mé překvapení stále narůstalo. Po jednom měsíci totiž dostal výjimku ukrajinský házenkář Radčenko, prý aby mohl jet na mistrovství Evropy, protože reprezentaci chyběla spojka. Přitom neuměl česky, jen hrál za Karvinou.
Říkal jste oficiální verze. A co ta neoficiální?
To bych nerad rozpitvával. Myslím si, že český šachový svaz neměl dostatečné páky, jak zatlačit na ministerstvo.
Azyl jste ale našel velmi rychle. Přináší vám slovenské občanství nějaké nevýhody nebo naopak ulehčení?
Z hlediska bydlení i cestování je to úplně jedno. Trvalý pobyt mám v Pardubicích, přestože nyní trávím hodně času v Čeljabinsku, cítím se jako Čech, ale to, že jsem nedostal občanství, je hodně hořká pilulka, kterou stále nosím v sobě.
Umíte hovořit osmi světovými jazyky. Jaký je vám nejbližší?
Používám všechny současně. Ano, pro hlavu je to leckdy pořádný zápřah (úsměv), ale aspoň se cvičím, když je prostřídám. Třeba zrovna teď, když s vámi mluvím česky. Takovým oficiálním jazykem na turnajích je angličtina, takže tou mluvím asi nejčastěji. Co se týče nejčastěji používaných, po angličtině je to ruština a poté čeština. Tou ale samozřejmě mluvím nejraději (smích).
Ale jak jste k takovému nadání na jazyky přišel?
Není to zase tak velký dar, jak by se mohlo zdát.Moje schopnost rychle se naučit cizí jazyk má prý něco společného s hudebním sluchem.
Pojďme už k šachům. Nemrzí vás, že jste před pár dny těsně opustil pozici světové desítky?
Vůbec ne, vždyť je to otázka pár bodů, v ELO koeficientu mně momentálně do desítky chybí pouhé čtyři, což je prakticky nic. Všechno je omomentální formě, teď budu ještě pár týdnů odpočívat po fakt náročném závěru z přelomu roku, ale jestli se vrátím v dobré formě, do desítky se zase dostanu. Aspoň pevně doufám.
Zazářil jste na prestižním turnaji v nizozemském Wijku aan Zee, kde jste se dělil o druhé místo. Není na škodu odpočívat, když máte životní fazónu?
Však ono mi nic neuteče. Série opravdu nejdůležitějších turnajů začíná až v průběhu května a potrvá do července. Musím se důkladně připravit na několik nejdůležitějších turnajů, ale musím říct, že v této chvíli se ještě necítím být v optimální formě. Mám prostě období, kdy se mi nedaří úplně podle představ. Ale na druhou stranu jsou třeba moje představy strašně náročné (smích).
Sergeji, letos jste kvůli časovému zaneprázdnění nemohl pomoct Pardubicím v extralize. Změní se to v příští sezoně?
Ále, vždyť to šlo i beze mě (úsměv), kluci udělali bezvadné třetí místo, což je ohromný úspěch. Ne, teď vážně: sice je o tom ještě předčasné mluvit, ale věřím, že nenastanou žádné komplikované termínové kolize a pomůžu, vždyť jsem Pardubičák. Moc rád bych oslavil český titul.
