Ježek je jednou ze čtyř hvězd sportu handicapovaných, které se zařadily mezi ambasadory projektu, jehož cílem je dětem ukázat cestu ke sportu. Paralympijský vítěz ze Sydney, Atén, Pekingu i Londýna vyrazil za dětmi do škol jako první ze společnosti úspěšných paralympioniků Tereza Diepoldová, Tereza Kmochová a David Drahonínský.
Víceboj totiž díky tomu, že v něm nerozhodují výkony, mohou plnit podle svých možností právě i handicapované děti. „Naše přítomnost je pro ně určitě velkou motivací. Vidí, že můžeme sportovat na té nejvyšší úrovni,“ uvažoval Ježek. „Úrazy se bohužel nevyhýbají ani dětem a na každé škole se někdo takový najde. My tímhle chceme dát najevo, že i oni se můžou zapojit.“
Jde však ještě o mnohem víc – o spolupráci zdravých dětí s těmi s handicapem. „Ukazujeme, že se nemusejí bát takové děti do sportování zapojit. Naopak budou vědět, že jsou úplně normální a můžou dělat to, co zdravé,“ řekl Ježek, který se s dětmi přetahoval lanem.
Cílem víceboje není vychovávat špičkové olympioniky nebo paralympioniky. „Těší mě, že se do projektu Sazka Olympijský víceboj zapojují i školy s handicapovanými žáky,“ řekla Alena Erlebachová, výkonná předsedkyně Českého paralympijského výboru. „Celý projekt je o tom, aby děti bez ohledu na to, zda jsou, nebo nejsou handicapované, získaly chuť a motivaci ke sportování.“
K tomuto cíli podle Erlebachové přispívají také Tréninky s olympioniky, při kterých mají děti unikátní možnost zatrénovat si s vrcholovými českými sportovci: „A já mám radost, že se do těchto tréninků zapojili také vrcholoví sportovci z řad paralympioniků, například Jiří Ježek.“
Sport handicapovaných v Česku nabízí řadu příležitostí pro ty, kdo chtějí sportovat. „To, co si dokážete představit pro zdravé děti, prakticky existuje i pro handicapované,“ potvrdil Ježek. Na webu www.sportovokoli.cz, kde je největší databáze sportovních klubů v Česku, nechybějí právě ani oddíly pro handicapované zájemce.
Podle Ježka děti jen potřebují, aby sport dělaly s chutí. „A pak už je jedno, jestli z nich budou vrcholoví, nebo rekreační sportovci,“ vysvětlil. „Tito lidé pak navíc ukazují ostatním, že i přes svůj handicap můžou žít aktivně. A to je důležité.“