Jak se vám zatím líbí život v Česku?
Je to poprvé, co jsem v České republice. První dojem byl výborný a vlastně pořád je. Opravdu mě baví, jak se ke mně i k ostatním cizincům lidé chovají, a líbí se mi, jak se tu podporuje sport. Já byl například vůbec poprvé v životě na zápase ledního hokeje, viděl jsem Motor proti Liberci. Skvělý zážitek a spousty diváků. Doufám, že budou hodně chodit i na naše zápasy.
Co vás nejvíce překvapilo na Česku, na lidech a jejich chování?
Nevím, jestli je to jen můj dojem, ale očekával jsem, že tu budete víc uzavřenější. Ale platí opak, poznal jsem samé otevřené a fajn lidi. Netuším proč, ale my v Brazílii si asi všeobecně myslíme, že lidé ve střední a východní Evropě už jsou takoví a že tu hodně lidí nebude například umět mluvit anglicky a já se u vás nedorozumím. Což se ale zatím ještě nestalo. Cítím se tu velmi komfortně, ať jdu kamkoliv. Když začnu mluvit anglicky, vždycky se domluvím.
Eduardo Carísio Sobrinho27 let Brazilský nahrávač měří 190 centimetrů. Narodil se ve městě Catalao a svou volejbalovou profesionální kariéru začal v roce 2013. Prošel pěti brazilskými celky, mimo jiné i tamní nejvyšší soutěží Superligou. Jednu sezonu působil ve francouzské Poitiers a od letoška je členem českobudějovického Jihostroje. Má za sebou řadu volejbalových úspěchů, jako například vítězství v South American Championship (2019), první místo z brazilského Superpoháru (2020) či medaile z Panamerických her a Brazilského poháru. Nyní je historicky prvním zahraničním kapitánem Jihostroje. |
Ptal jsem se i vašeho trenéra, zeptám se i vás. Už jste se spoluhráči stačil ochutnat místní jídlo či pivo?
Ano, ochutnal jsem budvar. Je to přece jen jiné pivo, než které jsem doteď znal. Ale řekl bych, že je to takové opravdové pivo. (směje se) S týmem chodíme na jídlo do jedné restaurace, kde je to podobné jako v Brazílii, tam jsem nenašel příliš mnoho rozdílů. Mám rád vaše jídlo.
Nyní žijete tisíce kilometrů daleko od svého rodiště. Přijel jste do Budějovic sám, nebo tu máte i rodinu?
Sám. Ale mamka s taťkou se sem chystají na Vánoce, takže je v Čechách oslavíme spolu. Samozřejmě, že jim koupím lístky a vezmu je na náš zápas. Těším se, až mě uvidí a budou mi moct zafandit.
Před touto sezonou jste hrál za Sao Paulo, pak přišel do Česka. Proč jste si vybral právě Budějovice a Jihostroj?
Už v minulé sezoně jsme s mým agentem probírali možnosti a to, co by bylo nejlepší pro mou kariéru. Někdy v únoru či v březnu mi říkal, že by byla možnost jít sem do Jihostroje. Tak jsem zavolal svému kamarádovi Matimu Giraudovi z Argentiny, který tu v té době hrál. Říkal mi, jak to chodí v klubu, o struktuře týmu a o tom, že to sám vidí pozitivně. Také povídal, že je tady dobrá energie, která pomáhá při práci, při trénincích, a že tu vnímá vítěznou náladu. Takže jsem dostal jen dobrá doporučení a věřím, že mi působení v Jihostroji pomůže v mé kariéře.
Liší se nějak výrazněji brazilský volejbal od toho českého?
Hrál jsem v Brazílii pět šest sezon. Máme tam tým Sada Cruzeiro, který je považovaný za nejlepší v celé zemi. A to je jiný level než ti ostatní. Hraje nejrůznější šampionáty Jižní Ameriky a podobně, hodně investuje do hráčů. Za posledních pět let je na špici a hraje finále Superligy. Nemá až zase tak velkou konkurenci, ale tady u vás, co jsem zatím viděl, je to jiné. Česká extraliga má hodně kandidátů, kteří mají na to být ve finále. Podobnou herní kvalitu tu má třeba pět celků. V Brazílii má volejbal sice vysokou úroveň, ale musím říci, že tady se kvalita extraligy také zvedá. Tím myslím i nás, z týmu mám jen pozitivní pocity.
Co vás nejvíce překvapilo na české extralize?
Zatím to nemohu tolik hodnotit, protože jsem odehrál jen pět zápasů a neviděl ještě všechny týmy. Všiml jsem si, že se tu například hodně střídají hráči na hřišti a všichni se soustředí na začátek soutěže a sezony. Uvidíme, co nám přinese její zbytek. My však na sobě musíme i nadále pracovat a moc nekoukat na to, co dělají ostatní. Chceme se dívat jen na sebe, hrát svou hru a hledat cesty, jak se zlepšovat. Pokud to budeme dodržovat, tak si myslím, že můžeme být jedním z nejlepších klubů extraligy.
Jak se vám hraje s nově vytvořeným týmem? Máte fajn partu?
Už jsem to říkal, máme skvělý tým, cítím z něj dobrou energii. Navíc věřím filozofii, kterou má náš hlavní trenér. Velice dobře vede tréninky, má dobrou, vítěznou mentalitu a přesně ví, co tým a každý z nás potřebuje. Ano, tréninky jsou tu pod Andrzejem (trenérem Kowalem) velice tvrdé a náročné, ale tak to má být, to je dobře. Věřím tomu, že i ostatní kluci ještě volejbalově porostou, mají dobrý potenciál. Máme i kvalitní lavičku, která dokáže pomoci. Potřebujeme čas, abychom se ještě lépe sehráli.
Volejbalový babylon v Budějovicích? Kluci z ciziny už chápou i týmovou kasu |
Na čem je tedy ještě potřeba zapracovat?
Pokaždé, když prohrajete, tak není hned všechno jenom špatně. To samé platí pro výhry, když zvítězíte, tak také není vše v naprostém pořádku. Nesmíme se tedy koukat jen čistě na výsledky zápasů. Pořád jsme na začátku sezony, máme nový tým a čeká nás ještě spousty tréninků, kde se budeme zlepšovat. Vím, že naše hra bude lepší a lepší. Takže není důvod být hned negativní. Před námi je další zápas ve čtvrtek doma s Příbramí, teď se zaměřujeme na něj.
Dvakrát jste prohráli v halách soupeřů, doma vám to ovšem jde a dvakrát jste vyhráli. Nesedí vám tedy jiné prostředí než to ve sportovní hale v Českých Budějovicích?
Každá hala je jiná, mění se osvětlení a podobně. Podle toho se vám pak i hraje jinak na podání či na příjmu. Ale to je úplně normální. V naší hale každý den trénujeme a máme ji už zažitou. Myslím si, že kdybychom například jezdili na venkovní utkání o den dříve, budeme mít víc času na trénincích se s tamním prostředím sehrát a půjde nám tam volejbal lépe. Na osvětlení a prostředí venkovní haly však opravdu až tolik nezáleží, s tím se musíme umět poprat. Je to jen o nás a o naší práci při hře.
