Budu nejlepší na světě, říká šachista Mamedyarov

Pardubice - Neustále stoupá vzhůru. Je zatím "jen" jednou z největších nadějí světového šachu. "Ale jednou budu číslo jedna! Ten nejlepší na světě!" tvrdí Shakhriyar Mamedyarov. "Není to pouhý sen. Bude to skutečnost," je neochvějně přesvědčen. Velké sebevědomí. To je možná nejsilnější zbraň dvaadvacetiletého velmistra z Ázerbájdžánu.

"Když něco chcete, musíte tomu věřit. A především musíte dělat maximum pro splnění svého cíle. Pak na něj dosáhnete," říká Mamedyarov.

Největší celebrita letošního mezinárodního festivalu Czech Open v Pardubicích je zatím na cestě na šachový Olymp. Na začátku roku byl Mamedyarov na světovém žebříčku čtvrtý. Nyní má stále stejný ELO rating 2757 bodů, ale je šestý.

K vrcholu vám nyní chybí jen pět stupínků. Ale určitě to bude nejtěžší etapa vaší kariéry. Mám pravdu?
Bude to velice těžké, to je jasné. Ale sám dobře vím, že jsem pořád na cestě. Když jsem začínal, byl jsem někde hodně vzadu. Postupně jsem stoupal vzhůru a dostal jsem se až na číslo čtyři. Tam jsem pochopil, jak složité je dostat se ještě výš. Teď vám neřeknu, kdy budu první. Musím projít ještě dalšími zkušenostmi. Budu vítězit i prohrávat. Ale jednoho pěkného dne budu jen vyhrávat.

Vaše kariéra zatím není příliš dlouhá. Je vám teprve 22 let. Kdy jste vlastně poprvé usedl k šachovnici?
Bylo to v roce 1993. Tehdy mi bylo osm let. Nejprve začala hrát moje starší sestra Zeinab a o dva dny později jsem ji následoval.

Zeinab, ale i vaše mladší sestra Turkan jsou velmistryně. Takže pocházíte ze šachové rodiny?
Když máme doma tři velmistry, musíme být šachová rodina (úsměv). Šachy hraje i otec, jenž byl ázerbájdžánským mistrem ve vzpírání. Má ale jen třetí výkonnostní třídu.

Shakhriyar Mamedyarov

Šachový velmistr z Ázerbájdžánu, který se narodil 12. dubna 1985 ve městě Sumgayit nedaleko Baku. Jeho otec byl ázerbájdžánským mistrem ve vzpírání. Pomáhal mu v šachových začátcích. "Nikdy jsem neměl jiného trenéra než tátu. Postupně jsem se ale začal připravovat sám. Tak to platí dodnes," říká šachista. Má dvě sestry - Zeinab (24 let) a Turkan (18 let). Obě jsou šachové velmistryně.

Jeho ELO rating má nyní hodnotu 2757 bodů. Na začátku roku byl 4. ve světovém žebříčku, teď mu patří šestá příčka. V letech 2003 a 2005 byl juniorským mistrem světa. Jeho cílem je být nejlepším hráčem světa. "Jsem přesvědčen, že se mi to povede a že to není jen sen. Vše tomu podřizuji," tvrdí.

Zajímavost: je jmenovcem ázerbájdžánského ministra zahraničí Elmara Mamedyarova. "Všichni se mě ptají, zda patří do naší rodiny. I on sám se o to zajímal. Nejsme spřízněni. Příjmení Mamedyarov je u nás hodně obvyklé. Jmenuje se tak třeba i jedna skvělá volejbalistka," říká šachista.

Nelákal vás otec spíše k činkám?
Táta chtěl, abychom se věnovali šachům. Přál si, abychom používali hlavu, a ne ruce jako on. Byl na nás extrémně přísný. Vyžadoval, abychom šachy dělali pořádně. Vlastně mě je přinutil hrát. Ze začátku to trošku skřípalo, moc se mi nechtělo. Ale postupně jsem v šachách našel zalíbení a rozhodně toho nelituji.

V bývalém Sovětském svazu byly hodně populární šachové kroužky a školy. Chodil jste do nich?

Od osmi do jedenácti let jsem navštěvoval šachový kroužek. Jenže jsem neměl žádné výsledky. Řešili jsme, co s tím. Pak jsem zůstal doma a od té doby se připravuji sám.

Sám?
Ze začátku mně i sestrám pomáhal ve všem táta. Dodnes je naším poradcem, psychologem či manažerem. Byl dosud mým jediným trenérem, ale postupně jsem se začal připravovat sám. Jen mě na turnaje občas doprovází velmistr Ibragimov, který je mým velkým kamarádem.

Máte alespoň nějaký šachový vzor?
Konkrétní jméno vám neřeknu, vzorů mám hodně. Rozhodně se nedá říct, že mým idolem je třeba Kasparov a snažím se hrát jako on. Rád se podívám na jeho partie, ale to platí i o Karpovovi, Ánandovi, Rubinsteinovi a mnoha dalších. Z každého se snažím vzít to nejlepší. Každý výborný šachista mě zajímá.

Jak vypadá vaše příprava? Kolik času vám denně zabere?
To se nedá takhle říct. Šachy dělám jen tehdy, když chci. Když nechci, nedělám nic. Pokud dostanu chuť, strávím u šachů dvanáct hodin. Jindy deset nebo třeba osm. Ale musím mít chuť. Pokud bych si řekl, že se denně budu připravovat čtyři hodiny a pořád bych koukal na hodinky, kolik času mám ještě před sebou, nebavilo by mě to.

Váš ELO rating jde pořád nahoru. Věříte, že jste schopen se stále zlepšovat jen vlastními silami?
Jsem o tom přesvědčen. Vždy to závisí jen na samotném člověku. Šachům dávám všechno. Když mi bylo patnáct šestnáct let, moji vrstevníci se bavili na diskotékách. Já jsem zůstal doma a trénoval jsem. Přečetl jsem všechny šachové knížky, které mám v knihovně. Staly se mými pomocníky. Chci být nejlepším hráčem na světě, vše tomu podřizuji. Věřím, že se mi to podaří.

Je to sebevědomý hráč budoucnosti 

Mamedyarov je velkým příslibem do budoucna. Určitě může dosáhnout na nejvyšší příčky. Už teď patří mezi hráče, kteří výrazně promlouvají do nejlepších turnajů na světě. I v příštích letech by mohl být tím, kdo bude udávat tón v nejprestižnějších soutěžích.

Zdobí ho obrovské sebevědomí. Má výbornou teoretickou přípravu, je to dobrý praktik. Momentálně patří do nejužší špičky i proto, že dokáže zahrát obrovské množství zahájení.

Zejména v rychlejších tempech je vynikající. Sám jsem si s ním zahrál přátelské bleskové partie a opravdu byl skvělý.

Je velice pohotový. Tím, že je mladý, má dost energie. To vše jsou obrovské devízy.

Jeho výsledky jsou zatím trošku nevyrovnané. Když se mu daří, dostane se do laufu a je těžko k zastavení.
Pokud se mu nedaří, propadá skepsi. To je ale u mladých hráčů běžné.

Teď má ale před sebou strašně těžký úkol. Musí udržet svou úroveň na hranici 2750 ELO bodů.

Zatím to ale zvládá. Potvrzuje, že je špičkovým hráčem. A mezi světovou elitu určitě může patřit i v příštích letech. Má na to.

Sergej Movsesjan, šachový velmistr, 41. hráč světa

Vašimi pomocníky v přípravě jsou jen knihy? Nepoužíváte ani počítač, bez něhož se dnes už neobejde lecjaký amatér?
Používám ho. Před třemi lety jsem si ho pořídil.

Teprve před třemi lety? Nejste vy tak trošku rarita mezi nejlepšími hráči světa?
Je pravda, že všichni mají kolem sebe neskutečně početné týmy. Využívají doktory, psychology, sekundanty, manažery. Přijde mi to až směšné. Já jsem byl vždy sám nebo maximálně s kamarádem. Je možné, že pouze jejich cestou se lze dostat na vrchol. Ale já na něj zkusím dojít sám.

Jste o tom skálopevně přesvědčen?
Věřím tomu, že se na něj dostanu po svém. Mám jediný cíl - být nejlepší na světě. Kdybych věděl, že se dostanu na druhé místo a pořád se budu držet jen tam, okamžitě skončím. To by pro mě nebylo zajímavé.

A co budete dělat, až přijde den a vaše jméno bude figurovat na prvním místě světového žebříčku?
Především na sebe budu pyšný, protože dokážu to, po čem jsem stále toužil. A pak si najdu jiný cíl. Každý člověk ho musí mít. Já teď chci být první na světě.

Sebevědomí vám rozhodně nechybí. A určitě jste si ho nepošramotil ani v Pardubicích, kde jste jako jasný favorit vyhrál turnaje v bleskovém a v rapid šachu.
Mezi mnou a druhým nasazeným hráčem byl rozdíl více než sto ELO bodů. Mojí povinností bylo vyhrát. Sice jsem zaváhal v kvalifikaci bleskového turnaje, ale tam o nic nešlo. Důležitější bylo finále, v němž jsem zvítězil ve všech partiích. A totéž se mi povedlo v rapidu. Víc uhrát nešlo, proto jsem spokojený. Hrál jsem poměrně dobře, sehrál jsem spoustu zajímavých partií, které si určitě zapamatuji na celý život.

Prý jste si zahrál i na vysokoškolských kolejích. Proti amatérům a do pěti do rána. Je to pravda?
Miluji šachy a je mi jedno, proti komu hraju. Když nemám žádné povinnosti, nezajímá mě úroveň soupeřů. Hrál jsem proti hráčům s ratingem 2200 nebo 2100. A bylo to pro mě velké potěšení. Měl jsem třicet vteřin na tahy, zatímco oni pět minut. A pak jsem hrál i na patnáct vteřin.

To jsou ale hodně zvláštní partie...
Takhle hraju už více než sedm let. Jsem schopen udělat za jednu vteřinu osm až devět tahů.

Cože? To není možné!
Ale je (úsměv). V hlavě mám všechny možné varianty a dělám je za vteřinu.

Tak to se pak musíte u klasické partie nudit.
Ale ne, i když miluji hrát rychle (úsměv). Je to jen jiný druh stejné hry. Když je nutné hodně přemýšlet, přemýšlím. Když je potřeba hrát rychle, hraju rychle. Před čtyřmi lety jsem sehrál partii, v níž už soupeři zbývalo minimum času, zatímco já jsem měl ještě hodinu a padesát minut. Na téměř celou dobu jsem se zamyslel. Potom jsem remizoval, přestože to měla být lehce vyhraná partie. Tam jsem se poučil. Je nutné poznat, kdy je potřeba přemýšlet a kdy hrát rychle. V tom je to mistrovství.

Muž dvou tváří. Drahý, ale i vstřícný  
P a r d u b i c e (dk) - Muž dvou tváří. To je Shakhriyar Mamedyarov. Chcete, aby ázerbájdžánský šachista hrál na vašem turnaji? Tak si připravte peněženky. Světová šestka má pověst jednoho z nejdražších hráčů.

Pak ale dorazí na mezinárodní festival Czech Open do Pardubic za "hubičku". A ještě sám napíše, zda by mohl přijet. "Je to největší šachový svátek, hodně jsem o něm slyšel. Vždy mi bylo líto, že jsem tady nikdy nebyl," říká Mamedyarov.

Letos přijel. A hned na týden. "Chtěl jsem tady prožít dovolenou," říká Mamedyarov.

Doprovází své sestry Zeinab a Turkan, jež se účastní hlavního turnaje. A sám si zahrál dvě doprovodné soutěže, které vyhrál, a také simultánku.

Při svých procházkách hracím sálem si neodmítne s kýmkoliv poklábosit. Ovšem následně hýří sebevědomím, které je vlastní hvězdám.

"Jednou budu nejlepší na světě," několikrát zopakuje v rozhovoru.

Nafoukanou celebritou však rozhodně není. Své by o tom mohli vyprávět "bezejmenní" šachisté, s nimiž si zahrál desítky bleskových partií ve studentském klubu Áčko na vysokoškolských kolejích. Třeba až do pěti hodin ráno.

"Na hvězdu si rozhodně nehrál," říká jeden z jeho "nočních" soupeřů Aleš Kučera.

BUDOUCÍ SVĚTOVÁ JEDNIČKA? Na mezinárodním festivalu Czech Open v Pardubicích předvedl svůj um šestý šachista světa Shakhriyar Mamedyarov.