Dosud poslední Hrazdirův comeback se odehrál loni rovněž na začátku zimy. I tehdy na hřiště odbíhal od papírování v kanceláři, takže má představu, co by ho čekalo letos, kdyby se vedle trénování zapojil i do zápasů.
„Měl jsem toho loni ne plné kecky, ale plné holinky,“ rozesmál se Hrazdira po sobotním domácím utkání Volejbalu Brno proti Příbrami, který jeho tým prohrál 2:3. Pár desítek minut poté seděl u stolu za počítačem, řešil organizační věci a s očima upřenýma na monitor do sebe zároveň soukal večeři.
„Práce je dost. Od přípravek po muže, od využití haly po dotace. V tréninku a hraní mi chybí pravidelnost, kterou si při své práci zkrátka nemůžu dovolit, a proto bych ještě o svém návratu nerad mluvil, jelikož se stejně ještě neodehrál. Musel by dávat smysl. To zatím nedává,“ uvažuje brněnský srdcař.
Pro hráče jsem zlý muž, říká hrající asistent brněnských volejbalistů |
Možná si však pro zápasový dres stejně bude muset zajít, protože Brňané na tom v extralize nejsou dobře. Chybí jim hráči a kupí se porážky, po 13. kole jich na kontě mají už devět.
„Jakmile se jen maličko dostaneme pod tlak, přestaneme být odvážní. Bojíme se o výsledek. V naší situaci je to pochopitelné. Potřebujeme ze sebe dostat, čeho jsme schopni, a vytěžit ze zápasů víc,“ sleduje s vráskami na čele trenér Ondřej Marek.
Hrazdira by mu zřejmě i v devětatřiceti letech pomohl, je přirozeným lídrem a do hry má stále chuť. Po loňském návratu do extraligy v brněnském dresu se vydal ještě na jaře zachraňovat Kolín v první lize a také tam sehrál důležitý part.
Michal Hrazdira (čelem) při zápase brněnských volejbalistů.
„Jedna věc je chtění, druhá je realita. Po všech těch letech mám docela dost zdravotních problémů, nejde jen tak lusknout prstem. Mám toho dost, a to chodím jen občas trénovat,“ poukazuje.
S úsměvem však naznačí, že kdyby bylo úplně nejhůř, svoje 195 centimetrů vysoké tělo by do provozu nejspíš dostal. „Že něco bolí, to si člověk při sportování zvykne a vydrží to. Co mě teď bolí víc jsou spíš oči. Je pro mě těžké se na zápasy jen dívat a říkat si, proč ten který hráč udělal tohle a ne tamto, proč se rozhodl takhle místo jiného rozhodnutí. Bolavé oči jsou horší než bolavé svaly,“ povídá.
Ze své pozice už kouči Markovi přihrál posilu, po které sáhl do Srbska. Odtud vylovil univerzála Miloše Nadaždina, který už o víkendu naskočil. „Na to, že s námi byl jeden a půl tréninku, to bylo dobré. Jsme spokojeni. Připomíná nám Stefana Okošanoviče, který u nás před časem zářil,“ uvažuje Marek.
Když Hrazdira bilancuje, z kolika variant Nadaždina vybral, dojde k číslu třiceti nabízených hráčů. „Agenti je nabídnou, dodají sestříhané highlighty, ale jenom na ně se spolehnout nedá. Musíte se podívat i na další zápasy, poznat toho hráče, pokud možno se na něho vyptat. I to vezme čas,“ popisuje Hrazdira.
Umístění je zatím zklamáním
V brněnském klubu věří, že jeden přestupový impuls bude mužstvu společně s návraty hráčů z marodky stačit, aby obrátilo vývoj sezony. Cílem Volejbalu Brno byl v létě postup do předkola, na které mu momentálně chybí tři body. Před posledním Ústím nad Labem má k dobru pět bodů.
Pro tým, který krátce po zahájení soutěže přivedl ostříleného legionáře Kamila Baránka, je předposlední místo zklamáním.
Budějovičtí volejbalisté ukončili svou černou sérii, Zlín jim nevzal ani set |
„Bylo by docela nepokorné mluvit o play off, když nám hrozil i sestup. Teď je naší povinností nespadnout do baráže o udržení. Kádr jsme doplnili dost, ovšem musíme být aspoň měsíc zdraví,“ vyhlíží manažer Martin Gerža.
I trenér Marek říká bez obalu: „Letošní sezona je asi moje zatím nejhorší, co jsem v Brně měl. Každý týden začínáme v jiném složení podle marodky, pořád začínáme znovu. Děláme, co můžeme, jsme na hraně, tíží nás to a svazuje. Pořád si myslím, že pokud budeme kompletní, tak ten tým špatně složený není, my ale kompletní zdaleka nejsme. Pět zápasů v řadě jsme hráli s dvěma libery a třemi blokaři, to moc normální není a zákonitě se to muselo projevit,“ stýská si.
