V jakých kulisách jste se o divoké kartě dozvěděl?
Byl jsem na tréninku, zahrát si fotbálek, pohodička. Úplně náhodou jsem si vzal telefon, nikdy v životě jsem ho na tréninku neměl. Zazvonil. Haló, říkám. Volá Chocholoušek, náš boxerský sekretář, no, tak jedeš na olympiádu. A já: Super! Ruším dovolenou v Egyptě, to je jasný, hotovo!
Chcete dokázat, že funkcionáři při výběru nesáhli vedle?
Budu dřít, mám na to měsíc a něco. Jedeme do Harrachova, kde budu běhat. Pak se bude ladit. Ale není to problém, já nikdy nejsem takový, že bych úplně přestal sportovat. Pořád se snažím nějakou aktivitu dělat, vždy jsem se dostal do formy rychle. Možná mi prospělo, že jsem se to dozvěděl až teď. Už dávno bych makal, třeba bych byl zadřený. Teď jsem krásně odpočatý a hodně mě to nakoplo.
Asi nejen vás, že?
I tátovi jsem splnil sen, odmalička se mnou lítal. Šťastná je i přítelkyně. Když jsem jí volal, nechápala, nevěřila mi to, nerozuměla ani slovo. Pak říkala: Bomba! I se zrušením dovolené souhlasila, až se vrátím, můžeme někam vyrazit.
Jaký bude váš cíl?
Půjdu od zápasu k zápasu. Může se stát, že půjdu jen k jednomu, třeba ke dvěma. Kdyby ke třem, mám už medaili. Ale to je hrozně velký cíl, nemůžu s tím počítat. Bylo by to velké překvapení i pro mě, měl bych radost. Pro mě je úspěch už to, že jsem se dostal do Londýna. Vždyť jsem s tím nepočítal, už šéf asociace pan Žáček říkal, že to je pasé. Chtěli jsem si vyčistit hlavu v Egyptě a pak začít makat na nový olympijský cyklus, ale naštěstí mi divokou kartu dali jako nejlepšímu Evropanovi z nenominovaných.
Co pro vás olympiáda znamená?
Vrchol. Je jednou za čtyři roky, nepovede se každému na ni dostat. Z českých boxerů tam už nikdo 12 let nebyl, naposledy Lukáš Konečný s Rudou Krajem. Je pro mě velkou ctí reprezentovat. Odlétám 24. července, první zápas mám 31. Těším se na olympijský průvod, to bude nádhera, to jen tak nezažiju. Ani si neumím představit, jak olympiáda bude vypadat. Nevím, jestli tam budu mít nějaké kamarády. Určitě trenéra Vrbu, s kterým asi budu na pokoji. Přál bych si, aby se mnou jeli táta a přítelkyně. Snad to půjde.
