„Ale číslo 1 pro mě teď je, že v červenci čekáme s manželkou Markétou prcka,“ těší se na prvorozeného synka rodák z Krupky, který na ústecké Velké ceně vyhrál už popáté ve své kariéře. Stejně jako před ním Bohumil Němeček, olympijský vítěz z Říma 1960.
Co pro vás pátý titul na tradičním domácím turnaji znamená?
Další splněný sen a splněnou metu, kterou jsem si dal. Dostat se mezi boxerskou elitu. Naposledy jsem v Ústí vyhrál v roce 2011, pak dlouho nic. Konečně to vyšlo a snad i já už patřím trochu mezi legendy a nezapomene se na mě.
Zní to, jako byste už byl staroch.
Jsem už takový děda. (smích) Držím se v Česku dlouho na vrcholu, mezi nejlepšími. Stárnu. Ale pořád jsem ve špičce, za to jsem rád. Každý mladý se na vás chce vytáhnout, předvést se. Na mně je, abych psychicky vydržel, nepovolil a ukázal, že já jsem tady pořád král.
Proč neutíkáte k profesionálům?
Někdy tam třeba pro přivýdělek půjdu, ale teď pro mě není žádná nabídka zatím tak dobrá, abych šel. Potřebujete za sebou silnou stáj. Druhá věc je motivace, kterou jsem si kdysi dávno dal, že bych chtěl medaili z mistrovství Evropy nebo ze světa. A taky mě žene vidina olympiády v Tokiu 2020.
Potom už půjdete k profíkům?
Nedokážu na to teď odpovědět, nekoukám takhle dopředu. Evropa a svět jsou nejdůležitější, pak budu řešit, co dál. Ani nevím, kolik bych si přesně vydělal mezi profíky. Uživí mě i amatérský ring. Jako každý bych se samozřejmě chtěl mít líp, ale nějak to zvládám.
Jak vysoko visí medaile z vrcholných boxerských akcí?
Mám bronz z Evropy i světa juniorů, ale toužím i po medailích mezi dospělými. Konkurence je strašně velká. Pořád sbírám zkušenosti a vždycky jsem zůstal před branou, byl jsem pátý na mistrovství Evropy a devátý na světě. Ale ještě tak hrozně starý se necítím, mám srdce a vůli bojovat.
Neužírá vás, že úspěch chybí?
Vždycky člověk cítí zklamání, ale pak se vrátí a znovu začne makat. Pořád musí mít cíl a jít si za ním. Když se to nepodaří, svět se nezboří. Box mě baví, ale největší motivace je teď prcek, který se narodí.
5 titulů na Grand Prix Ústí vybojoval Chládek, před týdnem ve finále porazil Rakušana Rumpla |
S nadsázkou: nevyměknete v ringu po jeho narození?
Toho se nebojím. Na kluka se těším. Řešili jsme, jestli to bude boxer, nebo ne. Já říkal, že mi to je jedno, ať si vybere sám svoji cestu. Povedu ho ke sportu celkově. Ale manželka ho prioritně jako boxera vidí. Což je u ženy hodně zvláštní. Asi si říká, že je to v pohodě, když já se celý život biju a ještě nekoktám.
Manželku Markétu jste žádal romanticky o ruku a video má velké ohlasy na Youtube.
Visí to tam už pár let a pořád přibývají zhlédnutí, lajky, dislajky. Některé komentáře jsou super, jiné rádoby vtipné, jako že si mladá ženská našla bohatého frajírka. Blbosti. Vždycky se tomu směju, je to pro mě fajn odreagování.
Nedobírají si vás soupeři v ringu: Tak mi ji napal, ty romantiku?
Vůbec. (smích) Já se ani necítím jako extrémní romantik. Samozřejmě se snažím, aby se žena měla dobře, abych si ji trošku rozmazlil. V ringu jsem ale úplně jiný.
Nenastal čas prodat své zkušenosti? Máte odboxováno 370 duelů.
Podívejte na Mongolce Urančimega, s kterým jsem prohrál na olympiádě v Londýně 2012. Bylo mu třicet, mně 22. Možná jsem teď v ideálním věku. Mám zkušenosti, dřu na tréninku, znám i správnou regeneraci. Připravuji se v Praze na Olympu, což je Centrum sportu Ministerstva vnitra. Je tam sauna, vířivka, fyzioterapie. Všechno, co k tomu patří. Konečně mám nejlepší přípravu, jaká jde. I když to jsem si myslel i předtím. Vím, jak dělat váhu, ale zpátky do šedesát čtyřky bych nešel. Shazování bych už nedal, nechci si ničit zdraví. Zůstanu v kategorii do 69 kilogramů, radši dám víc energie do tréninku.
Někdy se zdá, že v amatérech se mydlíte víc než profíci.
To je tím, že se boxuje jen na tři kola. Profibox a amatéři, to je jako maraton a sprint. Je to o jiném rozdělení tempa. V amatérech kdo víc vydrží, vyhrává. Jsou tam i taktické věci, ale je to o hodně rychlejší a víc úderů. Přijdou mi atraktivnější.
Boxujete dlouhodobou soutěž?
Naposledy bundesligu, ale můj manažer v Německu zemřel a teď už tam žádný kontakt nemám. Věnuju se fakt naplno reprezentaci. Makám v Praze, mám osobního trenéra Michala Soukupa.
A kde žijete?
Už ne v Krupce, ale v Praze, osm minut od Letňan ve vesnici Starý Brázdim. Když jsem v Brandýse vyhrál republiku a zmínil jsem se o Brázdimu, dali mi čestné občanství.
Co bude letos vaším vrcholem?
Grand Prix je za námi, ještě domácí šampionát. Mistrovství Evropy a světa jsou až příští rok. Chtěl jsem na univerziádu, ale jsem na to starý. Studium tělovýchovy a sportu na ústecké UJEP mám přerušené, v září se mám vrátit. Jenže zase bude prcek... Nevím. Jsem ve třeťáku, mám skoro hotovo a všichni říkají, že by byla škoda to nedokončit.
