„Jejich trenér dostal píšťalku a teď na ní pořád píská,“ diví se. „ No jo, vždyť on by mohl odpískat konec kola jednou, ale to slyšíš samý fouk, fouk, fouk, fouk,“ vykresluje Žáček kubánský trénink a předvádí přitom hvizd na píšťalku .
Spleť chodeb sportovní haly ústí v šatnu a za ní se vchází do protáhlé tréninkové místnosti. V ní jsou tři ringy, deset boxerských pytlů, které visí na ocelových traverzách, plivátka, činky, stěna ze zrcadel. Jenž Kubánci nikde. „Znáte to jejich "maňána". Na všechno mají čas,“ vysvětluje Arnošt Russ, trenér mládeže.
Deset minut nic. Až pak se rozezní píšťalka. Přidá se dusot, jako když běží stádo koní. Kubánci o patro výš obsadili tělocvičnu na míčové sporty. U stěn jsou poházené modré a červené rukavice a jedenáct boxerů běhá kolečka, občas přitom zakmitají rukama jako v ringu. Legračně vypadá, když vedle funícího dvoumetrového chasníka Carmóna cupitá maličký Bartelebi, jehož nohy připomínají párátka.
Že někteří borci cvičí v zimních bundách, nepřekvapí. Udržují si tak svoji váhu. Ale že jeden pomocník kubánských trenérů nosí uvnitř budovy kulicha, to už ano. Jen když se podívá na stopky, vyndá trenér Torres ruce z kapes. Občas zakřičí. Po půlhodině velí odchod o patro níž. Sportovci tmavé pleti se šikují v boxerské tělocvičně, obvazují si ruce bandáží, nasazují helmy. Také ještě zhluboka oddechují, už z první části tréninku byli orosení jako dobře vychlazené pivo. Je konec pauzy.
Někteří si stoupnou do ringu, jiní vedle něj. Rukama vystřelují proti imaginárnímu soupeři a tančí přitom jako na diskotéce. „Hej, hej, hej. Áááá, áááá, áááá. Ugh, ugh, ugh.“ Taková citoslovce vyluzují, když pilují údery. Nešetří se. Pot jim kape z čela. Je chvíli před devátou a do haly se už trousí i čeští reprezentanti. Také oni mají v Ústí nad Labem soustředění.
Rudolf Kraj, populární stříbrný olympionik „Rudy Mlátička“, nakukuje dveřma. „Nemyslím, že Kubánci trénují odlišně. Jiné jsou jen maličkosti,“ vykládá. Kraj je úplně fit a už se těší, jak v jeho váze do 81 kg nastoupí Kubánec Martines či Rus Makarenko. „Každý se dá porazit, každý má dvě ruce a jednu hlavu. Jenže na Velké ceně budu boxovat po dlouhé pauze teprve druhý zápas. A hned na takovém turnaji, který je jako malé mistrovství světa.“
Přicházejí další opory českého týmu. „Jsou rychlí jako kráva,“ v údivu říká jeden druhému při pohledu na Kubánce. Rigondeaux a Kindelan jsou vítězové olympiády, řada dalších mistři světa. „Mají úžasný nohy. A ten pohyb tělem. Uhnou bez problémů na jakoukoli stranu. A ty jejich bystrý oči...,“ žasne ústecký boxer Martin Halaš. „Nevím, kde se to učí.“
Česká parta je už mírně netrpělivá. Hosté malinko přetahují. Už měli být pryč. Příprava končí u váhy, trenéři každého borce pečlivě sledují, údaje si zapisují. Proč jsou Kubánci v amatérském ringu králové? Raúl, jeden z jejich trenérů, s bohulibým úsměvem bleskově odpoví: „Protože trénujeme tvrdě každý den. Jsme pak silní. A box umíme procítit.“
Po snídani čeká na první cizince, kteří do Ústí dorazili, další tréninková fáze. Pak oběd a odpoledne sparring s českými borci. Než začne turnaj, koupou se Kubánci ve vlastním potu. Jenže pak je čeká sladká odměna. Otázka nezní, kolik medailí v Ústí získají, jako spíš, v kolika vahách je mít nebudou. Loni totiž Kuba urvala osm zlatých, dvě stříbrné a jednu bronzovou. Chcete jiný důkaz, že větší boxerská velmoc neexistuje?
