V individuálních disciplínách se před ní otevřela zeď nářků.
Na stovce skončila pátá.
Na dvoustovce se v pátek musela spokojit se stejným výsledkem.
A v sobotu na sprinterské padesátce, na níž obhajovala zlato z dánského Herningu, vybojovala šesté místo.
„Jsem spokojená, od ranních rozplaveb je to progres. Udělala jsem si letošňák o šest desetin,“ hodnotila šestou příčku ve finále padesátky, v němž i třetí znakařskou disciplínu ovládla fenomenální Maďarka Katinka Hosszúová.
„Bylo to vyrovnané, mnohem našlapanější než před dvěma lety v Herningu. S časem jsem spokojená. Ale myslím, že kdyby stovka dopadla jinak, nejspíš by dopadl jinak celý můj šampionát,“ připomněla nešťastný čtvrtek, který večer v hotelovém pokoji oplakala.
„Mluvila jsem o tom s tátou, přítelem, psala mi máma, brácha taky. Měla jsem na to, to mě mrzí nejvíc, ale byla jsem hodně nervózní. Kdyby se to povedlo, a byla jsem připravená dobře, mohlo být všechno jinak,“ pravila.
Ve čtvrtek to nebylo poprvé, kdy jí po závodech vytryskly slzy.
„V Berlíně jsem to obrečela taky. Mrzí to, protože trénujete a dáváte tomu všechno. Je to, jako kdybyste v práci po půlročním snažení dostali padáka,“ připomněla loňské letní mistrovství Evropy v dlouhém bazénu, odkud přivezla dvě pátá místa.
Dvě páté a jedna šestá příčka z Netanji žádnou tragédii nepředstavují, co by za to jiní plavci dali. Chybějící medailový lesk ale k jejímu jménu nesedí.
„Vadí mi, že všichni píšou o tom, že nemám zase medaili, ale je to strašně těžké, mít medaili na mistrovství Evropy nebo světa. To si nikdo neuvědomuje,“ přemítala Baumrtová.
„Všichni chtějí vyhrát a trénují proto, aby byli nejlepší. Najednou já nemám medaili a jako by se zbořil svět. Všichni byli zvyklí, že je vozím, ale hodně medailí byla náhoda, získala jsem je o pár setinek. Když počítám polohové štafety – smíšenou a ženskou, tak tady mám pět finále. Myslím, že to není úplně k zahození,“ dodala.
Za pár dní se v Amsterdamu vrátí do dlouhého bazénu, kde chce k olympijskému limitu na 200 metrů přidat další na poloviční trati.„To je důležitější,“ upozornila.
Před Riem se chce zbavit nervozity a stresů a závodit s nejlepšími. Proto příští rok vyrazí na větší akce do zahraničí. „Potřebuju závodit se špičkou. U nás bych musela s klukama,“ má jasno.
